Uznávaný armádní lékař Mojmír Mrva: Zažil jsem, jak si odvedli dítě a odpálili ho na tržišti. Jak víme, že někteří migranti nejsou agenty či vydíráni? Teplota je nezastaví

Vy jste na vlastní kůži zažil válečné konflikty, zúčastnil jste se několika zahraničních misí a získal jste také Hippokratovu cenu za lidskost. Jak vidíte současnou situaci v Sýrii?

Abych se přiznal, tak udělat si jasno v situaci, která tam v současné době je, to si myslím, že je nad síly jednoho vojenského lékaře. Je tam příliš mnoho stran, které uplatňují nějakým způsobem své nároky a snaží se prosazovat své politické a náboženské cíle. Ta situace je tam značně nepřehledná a určitě se znepřehlednila ještě zásahem ruských ozbrojených sil.

Takže neschvalujete to, co v posledních týdnech Rusko v Sýrii podniká?

Domnívám se, že jak Evropská unie, tak celý svět by měl proti Islámskému státu vytvořit naprosto jednotnou koalici. A měli by si asi všichni uvědomit, jaká rizika hrozí prosazováním cílů Islámského státu jak Evropě, tak i celému světu.

Internet zaplavují děsivé fotografie, videa toho, co radikálové z Islámského státu provádějí. Různé popravy; teď naposledy i vraždy dětí… Vy ze svých misí znáte podobná místa. Jsou podle vás ty záznamy autentické? Nebo se může jednat i o padělky vytvořené za určitým cílem?

Víte, já jsem celkem tolerantní jedinec s ohledem na to, co jsem za svou vojenskou praxi zažil. Každý má právo na víru tak, jak to sám cítí. Ale prosazovat nějaké náboženské názory pomocí násilí, to nepovažuji za správné. A když jste zmínil tyto fotky, které čas od času kolují po sítích – tak, bohužel, to není propaganda, to je tvrdá realita. A když se k tomu dostanete blízko a když zažijete to, co ten militantní radikální islám v prosazování svých zájmů dokáže použít nebo zneužít, tak vám běhá mráz po zádech. A domnívám se, že by to svět měl vědět, co nás všechno může čekat.

Čeho bychom se v tomto směru měli podle vás nejvíc obávat?

Těch rizik je strašně moc. Jsou to třeba i rizika zdravotní, která vyplývají z toho, že neznáme zdravotní stav migrantů, že neznáme epidemiologickou situaci v oblastech, ze kterých přicházejí. To je ale jenom jedna drobnůstka a ne zcela významná. Myslím si, že daleko větší rizika hrozí právě z toho, že ten radikální islám dokonce demonstruje své cíle s použitím postupu, o kterém jsme teď mluvili a který se objevuje na internetu. A to je tragické.

Zažil jste něco podobného na misích, kterých jste se zúčastnil?

Ano, zažili jsme řadu věcí, na které nikdy nezapomeneme. Třeba, když někdo z těch islamistů přijde do rodiny a řekne otci, dej mi syna, a když mi syna nedáš, tak ti odpravím celou rodinu. No, tak nezbývá chudákovi, než dát syna. Oni mu oblečou vestu a pošlou ho na tržiště mezi lidi a odpálí ho. Toto jsou situace, o kterých jsme věděli, které se staly v naší blízkosti – a to je něco, při čem máte husí kůži ještě dlouhá léta po tom, co jste z té situace pryč.

A právě i z těchto důvodů se mnozí lidé bojí té obrovské migrační vlny, která do Evropy putuje…

Ano, když bych to promítl do dnešní situace: Jak můžeme mít jistotu, že někteří z těch migrantů nejsou placení agenti? Nebo takovýmto způsobem, který jsem vám uvedl, vydíraní muslimové? Kteří i třeba dostanou peněžní prostředky, aby tu cestu mohli vykonat a mohou tady nějakou dobu fungovat jako spící agenti a čekat na to, že ten, kdo je takovýmto způsobem zneužil, si na ně něco vymyslí. Z toho bych měl veliké obavy a vidím to jako velké bezpečnostní riziko. Nevím, jak by se k tomu dnes měly jednotlivé státy zachovat. Samozřejmě humanitární pomoc je moudrá, mě je to vlastní, protože jsem zdravotník, humanitárně jsem pomáhal na celé řadě misí, na spoustě míst jak v Evropě, tak i v Asii. Mezi muslimy mám hromadu známých lidí, kolegů, přátel…, kteří jsou takoví jako my – mají chuť chovat se kultivovaně, civilizovaně, byť s vírou v islám nebo v Mohameda. Ale bohužel ta radikální, militantní složka islámu má své cíle a prosazuje je způsobem, který do Evropy a do světa nezapadá.

Myslíte si, že je na místě obava, že by se jim do Evropy mohlo povést zavést v nějaké větší míře právo šaría?

Nemyslím, že by to zašlo až takhle daleko. Správně by se měli chovat jako třeba my, když jsme pobývali v tom muslimském prostředí, ať už to bylo v Kuvajtu, nebo v Iráku, nebo v Afghánistánu. Všude jsme považovali za naprosto přirozené, že v islámském prostředí se my budeme chovat tak, jak to po nás islámské zvyklosti žádají. To znamená, že ženy chodily se šátkem na hlavě, nechodily

s odhalenými rameny. I muži chodili s dlouhými rukávy a v dlouhých kalhotách. Takto jsme nějakým způsobem vyjadřovali respekt k jejich domácímu prostředí. Samozřejmě, pokud kdokoli z těch migrantů se bude chovat také s plným respektem k našemu prostředí, tak není žádný problém. V okamžiku, kdy začnou v křesťanském prostředí vyžadovat svobodu k realizaci svých představ o islámu, pak je zle. Pokud se přizpůsobí a zapadnou, tak mohou být platnými členy této společnosti. Znám jich takových osobně spoustu, dokonce i tady u nás v Česku. Ale v okamžiku, kdy začnou nějakým způsobem zavádět islám v Evropě a jinde ve světě mimo islámské státy, tak to potom není v pořádku.

A myslíte si, že ten obrovský tok uprchlíků přes zimu zpomalí? Mluví se o tom, že pašeráci dokonce začali dávat slevu...

Bohužel globální oteplování hraje do karet migrantům. Tak těžko odhadnout. Pokud to budou ekonomičtí migranti, nebo azylanti, kteří budou utíkat před konfliktem, tak si myslím, že teplota není ten argument, který by je zastavil.

Ale jak to tedy řešit?

Domnívám se, že by to mělo být řešeno v místě konfliktu, v místě, kde je ten problém. A mělo by se to řešit jako globální problém, protože ono se to, bohužel, za chvilku bude dotýkat celého světa. Ale řešit by se to mělo opravdu tam, kde ten problém je. Je pozdě řešit migraci, když už je nevím kolik set tisíc nebo milionů migrantů tady v Evropě.

Myslíte si, že to Evropa vůbec zvládne?

To nevím, na to nemám patřičné vzdělání. Názory jsou značně nejasné. Když se člověk podívá do historie, tak ty velké přesuny, stěhování národů, vždycky ten svět nějakým způsobem přežil. Nevíme, jaké to bude mít dopady, zda dobré nebo negativní. Všechny tyto příklady z dějin známe, není to vlastně nic nového.

Nepřijde vám zvláštní, že i ti lidé, kteří prchají před válkou, nezůstanou v první zemi, kde jsou v bezpečí? Sám jste zažil válečné hrůzy na vlastní kůži. Jim ale očividně nestačí to, že jsou v bezpečí, chtějí za každou cenu stejně do Německa. Není to v jejich situaci trošku divné?

Zase nedokáži odpovědět fundovaně. Myslím si ale, že je to kvůli dobrému jménu německého sociálního systému a německé ekonomiky. Myslím si, že v dnešní době internetu a mobilní komunikace prostě mezi těmi migranty a mezi těmi, kteří už nějakou zkušenost z Evropy mají, ty „kanály“ fungují zcela

stoprocentně. Je samozřejmé, že když porovnají možnosti, které mají tady nebo v některých okolních státech, s možnostmi, které jim ještě donedávna jaksi nabízelo Německo, tak chtějí tam.

Jak se díváte na to, jakým způsobem se Miloš Zeman staví právě k uprchlické krizi? Na jeho výroky vůči migrantům.

Nemyslím si, že bych já mohl jakýmkoli způsobem hodnotit chování pana prezidenta. V každém případě pan prezident je špičkovým nebo vrcholovým reprezentantem své země. Myslím, že názory, které prezentuje on, by měly do značné míry reflektovat názory ve společnosti. A nevím, jestli to tak pokaždé je. A když by to tak bylo, tak formulace by měly odpovídat postavení pana prezidenta.

Západ nás kritizuje za jeho výroky. Myslíte si, že oprávněně?

Já si myslím, že na toto hodnocení je ještě brzo. Ta situace se bude určitě nějakým způsobem vyvíjet. Problémy mohou gradovat a může se stát, že mu budoucnost v něčem dá za pravdu. Je otázka, jakým způsobem tyto názory prezentovat, jak je sdělovat sdělovacím prostředkům a jestli je vydávat za soukromé názory, nebo za názor většiny. Na to vám nedovedu odpovědět. Ale budoucnost ukáže.

Hodně lidí si stěžuje, že zatímco jsme dříve na piedestal dávali Rusko, dnes je to zase často Amerika. Myslíte si, že Češi jsou ještě vůbec vlastenci?

Myslím si, že Češi vlastenci jsou. Alespoň v prostředí, kde jsem se pohyboval já, tak vím, že odváděli vždy perfektní a nadstandartní výkony a že si toho byli vědomi a že to dokázali jako Češi „prodat“. Pamatuji si situaci, kdy český voják pomohl francouzskému v nesnázích. Ten Francouz se ho pak ptal, jak se mu má odměnit, a ten český voják řekl, že nic nechce, že si má jen pamatovat, že mu pomohl český voják. Tak to jsou jen takové drobnosti, na kterých člověk dokáže připomenout, že to češství tady v nás ještě pořád je.

Jak vidíte naši současnou armádu?

Sloužil jsem celý svůj produktivní věk v uniformě, takže problémy armády, nebo vojenské zdravotní služby, žiji až doteď. Mám je hluboko pod kůží a tento život a tu problematiku sleduji napjatě a dopodrobna. A myslím si, že politická reprezentace by si měla uvědomit, že armáda jako složka jednoho ze silových ministerstev, by neměla podléhat až tak častým výkyvům při změnách politické reprezentace. Prostě domnívám se, že tady by měla být dána nějaká platforma, na základě které by ten rozvoj, nebo ta péče o armádu probíhala bez ohledu na to, jestli je v politické reprezentaci na špici ten, nebo někdo jiný. Ta silová ministerstva by měla mít koncepci, která by byla stabilnější, aby se ty politické změny tak negativně neprojevovaly na armádě a na příslušnících armády, jako se to děje teď. Alespoň z toho mám takový pocit.

Jak hodnotíte péči o válečné veterány v České republice?

Žiji v domnění, že jako zdravotník mohu tu situaci hodnotit tak, že péči mají. Alespoň pokud mohu hodnotit přístupy třeba zdravotníků ve Vojenské nemocnici v Brně. Ať už se to týká veteránů prvního, druhého, nebo třetího odboje, nebo prostě jakýchkoli vojenských veteránů, tak si myslím, že ta péče je adekvátní a že je zajištěná. Vzhledem k tomu, že jsme relativně malá země a relativně malá armáda, tak asi úroveň péče o veterány nebude dosahovat kvality péče třeba v USA. I když i tam mají veteráni výhrady, ani tam jim to nestačí.

Plukovník Mojmír Mrva se účastnil řady mezinárodních misí. V devadesátých letech působil v oblasti bývalé Jugoslávie (UNCRO, UNTAES), byl velitelem 7. polní nemocnice Armády České republiky v jihoirácké Basře, v rámci operace Iraqi Freedom. Profesi chirurga se v mírových podmínkách věnuje v nemocnicích v Brně a Hradci Králové.

Před dvaceti lety stál lékař z brněnské vojenské nemocnice Mojmír Mrva u zrodu českých polních nemocnic, které si za léta své existence dokázaly vydobýt mezinárodní uznání. Roky působil v zahraničních misích od Balkánu po Afghánistán.

Před pěti lety udělila Unie pacientů chirurgovi Hippokratovu cenu za příkladný čin lidskosti. Ocenění v druhém ročníku ankety pacientů si tehdy šestapadesátiletý lékař, který musel armádu opustit ze zdravotních důvodů, převzal na slavnostním vyhlášení v pražském Národním divadle.

Mrva se zúčastnil mnoha zahraničních nasazení české polní nemocnice. Během jugoslávských válek v devadesátých letech působil v Chorvatsku a v Republice Srbská Krajina. Po americké invazi do Afghánistánu počátkem století působil i tam, nechyběl ani v Kuvajtu a jako velitel nemocnice v irácké Basře.