Jak vážně v současné době vypadá hrozba ještě většího zbídačení třetího světa, zejména Afriky, v důsledku klimatických změn? El Niño, bouře, záplavy a zejména sucho. Geolog Václav Cílek často opakuje, že v důsledku těchto procesů se můžeme „těšit“ na další migrační vlny do Evropy. Má pravdu a existuje podle vás nějaké řešení?
Kolega Cílek má pravdu a vážně upozorňuje i na další kořeny problému migrací, jako jsou přelidnění daných oblastí, rasová a náboženská nesnášenlivost a zdůrazňování tzv. lidských práv bez lidských povinností. Z toho povstávají místní konflikty, které přerůstají v lokální a zatím oblastní války, jimiž se etnické skupiny, kmeny, národy a státy snaží řešit své problémy na úkor jiných. To všechno vyvolává migrace obyvatel. Nejen do Evropy, ale do všech klidnějších částí světa. Jenže migranti s sebou nepřinášejí jen svou touhu po lepším, přinášejí s sebou i to, proč utíkají z jedné části světa do druhé. Jenže je migrace i jiná. Říkáme jí turistický a mediální průmysl. Ta právě vyvolává touhu po stejném životě, jako mají ti „bohatí“ turisté, aniž si dotyční uvědomují, že za turistikou stojí mnohaletá tvrdá práce těch „bohatých“ turistů, kteří ovšem nečekají, že dostanou tamní služby zadarmo. Což si mnozí migranti do Evropy díky svému vychování představují. Mohli bychom se vrátit i o pár století zpátky, když svět začal být dělen mocnostmi na sféry jejich vlivu. Ano, mám na mysli kolonialismus v tom špatném smyslu slova. Tehdy začala migrace a byla rozbita lidská práva i lidské povinnosti. Ještě jednou chci zdůraznit, že kolega Cílek má pravdu. Jenže v současné době je v naší, chce se mi říci „v evropské“, společnosti hlasem volajícího na poušti. A to je opravdu velká škoda! Pro nás všechny. A řešení? Žádné „hodné“ řešení neexistuje. Existuje jen tvrdá pravda a práce a do takového řešení, jak se zdá, se nikomu nechce.
Geneticky modifikované potraviny, to je téma diskusí o chudobě a kvalitě výživy. Jste pro jejich další rozvíjení? Souhlasíte s tvrzeními, že nejen geneticky modifikované, ale i jiné potraviny pochybné kvality začínají být problémem výživy chudší části obyvatelstva zejména v USA?
Nevím, jak se vyživují lidé v USA. Vím jen, že když jsem USA před lety navštívil, připadal jsem si tam často jako štíhlý muž. Ti, kdož mě fyzicky znají, si dovedou docela dobře představit tu zemi tlouštíků. Filmy americké provenience a televizní přenosy nejsou měřítkem. Vím jen, že každý umělý zásah do genetiky jakéhokoliv organismu není dobrý. Znamená porušení přírodních zákonů, proti nimž jsou zákony lidských společností jen hračkou. Všimli jste si, jak se v posledních letech velmi rychle množí zlomeniny u dětí a mladých lidí? Ne, není to tím, že by se více sportovalo nebo více tužilo tělo. Chci říci, že jsme v dětství měli pohybu mnohem více a nejen kvůli práci, kterou jsme doma vykonávali, například počínaje prací na poli či zahradě či kolem údržby obydlí, sekali jsme dřevo a skládali uhlí a brambory, chodili na brigády atd. a věnovali se hrám, kdy jsme lezli na stromy a padali z nich, padali z kol, hráli hry, nad nimiž by dnešním rodičům vstávaly vlasy na hlavě, koupali se v nevyhrazených místech a kalných vodách, hráli jsme si tedy z dnešního hlediska v nevyhovujících podmínkách a brigádničili, abychom si vydělali nějaký ten peníz. Jako děti, ano, jako děti! Ale měli jsme ještě poctivou a mnohotvárnou stravu. Dobrý chléb i sádlo se škvarky, máslo a mléko od krav – ne naředěnou bílou emulzi čehosi. Mouka byla z pšenice a žita, ne z otrub a kukuřice, maso a uzeniny byly od řezníka, kterému jsme mohli věřit, že tam nepřidává jakási „éčka“, rybí moučku a vodu a jedlo se i tučné a brambory a zeleninu z polí, která se tehdy ještě hnojila chlévskou mrvou. Chci říci, že strava byla skutečně rozmanitá, zdravá a dobrá a i cenově přiměřená. A když někdo šidil, tak zkrachoval. A i té stravy bylo přiměřeně. Ani moc, ani málo. A kosti se opravdu tolik nelámaly. Čili, řekl bych, že výživa byla lepší než dnes! I přes všechny rady všelijakých výživových odborníků.
Nezapomněli jsme podle vás na obyčejnou frázi „trvale udržitelný život“?
Trvale udržitelný život je fikce. Kdyby existoval, tak ještě dnes, řečeno obrazně, lezeme po stromech. Všechno se vyvíjí. A ve vývoji jsou „zaklety“ progres i regres. Pokus o plánování ztroskotal, ale ne proto, že to byla špatná myšlenka, ale proto, že jsme zapomněli do toho plánování zakomponovat některé důležité věci. Jako ten chudák, který vynalezl padák a spočítal si ho na svou osobu a vyskočil z balónu. Dopadlo to tak, jak to dopadnout muselo, protože nepočítal s takovou banalitou, jako je hmotnost samotného padáku. Život na naší planetě existuje zhruba čtyři miliardy let a ještě nějakých pár miliard bude zřejmě trvat. Ovšem jestli v něm bude náš druh, to nevíme a mělo by to být dobře, že to nevíme. Měli bychom být mnohem a mnohem pokornější. Ale nejsme. Zřejmě to máme vrozeno, a tak spějeme ke svému vymizení. Kdy to bude? Těžko říci. I to by nás mělo činit pokornějšími. Nečiní, jsme pouze lidé.
Proč se podle vás opomíjí problém palmového oleje a požárů v Indonésii? To už není téma ani pro naše zelené?
Já se nechci vyjadřovat ke Straně zelených. Na to nejsem odborníkem. Neboť bych se pletl do politiky, a to opravdu nechci. Jen malý postřeh, pro naše zelené je dnes alfou a omegou nenaplněná touha po moci. Jako pro všechny méně úspěšné politiky. A nejen pro naše. Palmový olej a jeho přidávání do potravin by spíše měla být témata pro hygieniky. Myslím, že dobře vědí, jaké problémy to do budoucna přináší. Požáry ve světě, a nejen v Indonésii, pokud nejsou vyvolány uměle, tedy lidmi, jsou součástí některých ekosystémů a bývají podmínkou pro jejich obnovování. Pokud je ovšem zakládají lidé, pokládal bych to za velmi těžký trestný čin, který by neměl zůstat bez trestu.
Nezatemnily nám poněkud blahobyt, mír a klid, konzum, mozek do té míry, že už zapomínáme, že v přírodní říši platí zákon silnějšího a přizpůsobivějšího? Tím narážím na uprchlíky, kteří se derou do vysněné a „pohádkové“ Evropy o sto šest?
Pokud si dobře vzpomínám, ti uprchlíci sem byli pozváni. Nic proti tomu, ale měly být také stanoveny podmínky, za jakých je přijmeme. A ty stanoveny nebyly. Škoda, následky pozvání mohly dnes vypadat jinak. A nalhávat si, že všechno je v pořádku, a chlácholit voliče „milosrdným lhaním“, myslím si, rozhodně dobře není. Ani v přírodě neplatí zákon silnějšího. Přizpůsobivějšího ano, ale vždycky přizpůsobivějšího vnějším podmínkám. A ty podmínky byly v Evropě historicky dány, nelze je měnit ze dne na den rozhodnutím politiků.
Jako civilizace jsme ale náchylní nejen k nakažlivým chorobám, ale také třeba jen k dlouhodobému výpadku elektřiny. Co říkáte na katastrofické fáze typu „Dnu poté“, kdy po mnohodenním výpadku proudu či jiné katastrofě si silnější a bezohlední berou právo do svých rukou a začíná holý boj o přežití?
Zatím jsem si nevšiml, že by v Evropě řádil třeba mor jako ve středověku. Ano, je řada chorob, se kterými si dlouhodobě nevíme rady. Nemyslím tím zrovna různé typy chřipek, jejichž následky jsou minimální. Spíše mnohdy jde jen o zvýšené finanční prostředky některým firmám. Jsou ovšem nemoci nebezpečné. Třeba AIDS, tuberkulóza a některé další. Ty se ovšem rozšiřují hlavně nezodpovědností jednotlivých osob a právě v těchto případech by na to zákony jednotlivých zemí měly pamatovat i sankcemi a nepropagovat nevázaný přístup k životu. Jsou nemoci těžké, s nimiž i současná medicína zápasí. Třeba rakovina. Pokrok v její léčbě je velký, ale ještě bude trvat řadu let, než ji zvládneme. Možná že by se do lékařského, a vůbec do výzkumu mělo dávat více peněz, než za ně kupovat zbraně. Katastrofické vize typu „Den poté“ jsou záležitosti hlavně filmové. Možná by se takové filmy točit neměly, aby nedávaly špatný příklad. Ale lidé se rádi bojí. Myslím však, že dobře postavené zákony, ne takové s mnohoznačnými výklady, by mohly pomoci. Ostatně se domnívám, že hlad by mnohé spíše donutil obdělávat půdu a chránit ji i sebe před těmi bezohlednými. Pár dobře ochráněných polí by velmi ztenčilo řady bezohledných.
Německo je plné uprchlíků, Francie rovněž tak. Anglii to asi dlouho nebude trvat. Co když se stane třeba nějaké velké kataklyzma – kam pak dáme ty další utečence? Jsme vůbec na to ještě připraveni? Existuje podle vás nějaký záložní plán B, nebo dokonce C či D?
Opakuji, že nejsem politik, takže nemohu vědět, zdali existují vůbec nějaké záložní plány. A do hlavy politikům jeden nevidí. Je fakt, že jejich nerozhodnost vyvolává různé konspirační teorie. Některým i já mám pokušení věřit. Vždyť jak moc jsme podporovali různé změny režimů, které byly v mnohých státech zaběhlé. My Evropané. Myslím, že by se měly problémy řešit v místě. Potom by bylo utečenců mnohem méně. A ne lhát sami sobě. K těm kataklyzmatům. Málo se dnes učí o přírodě a o historii – myslím té skutečné historii, ne o jejím výkladu, který je za každého režimu jiný! A vůbec málo se učí práci a úctě ke druhému. Neslyšel jsem, že by se třeba v našich školách, a nejen našich, učilo o lidských povinnostech. A přitom jeden z největších odkazů francouzské revoluce zní: Není práv bez povinností a povinností bez práv. Na úkor toho se dozvídáme spoustu zmatených informací, jejichž nejednotný výklad podává obraz světa značně pokřivený. K naší škodě. Pokud by toho nebylo, věděli bychom, že kataklyzma nepřijde najednou. Z hodiny na hodinu, snad pouze lidská válka za použití jaderných zbraní, ale to už by potom bylo všechno zbytečné. Přírodní kataklyzmata přicházejí sice z hlediska života zemského tělesa „náhle“, ale vzhledem k člověčímu životu to nějaké tisíce let trvá a za tu dobu se dá společným úsilím něco vymyslet. A skutečně se může stát, že přijdeme o auta, vily, mrakodrapy a lacinou zábavu, ale v rámci svého zachování budeme opět všichni obdělávat půdu, budeme se ji snažit vyrvat zpod betonových desek, kterými ji dnes „oblažujeme“.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
