Začneme hned pěkně zostra. Prý je tu opět studená válka. A horší, než za kubánské krize. Co na to jako pamětník říkáte?

Já vím, že leccos pamatuji, ale nemám rád, když se mi to připomíná. Třeba pamatuji vznik života na Zemi, či vymření dinosaurů, takže na studenou válku po té válce druhé světové si taky vzpomínám. Pokud vím, začala Churchilovým projevem ve Fultonu, kdy zabouchl takzvanou železnou oponu a vlastně trvá až do dneška. Má menší i větší výkyvy. Trochu oteplovat se začalo po sovětských pokusech s vodíkovými pumami, které poněkud předčily ty americké. Stavba „berlínské zdi“ či „kubánská krize“ byly takové větší výkyvy. I dnes se velmoci testují, co kdo a jak a nechtěl bych být na místech jejích představitelů. Možná, že už by mně povolily nervy. Ale někteří je mají jako špagáty, opravdu pevné. Nemusím snad onoho prezidenta jmenovat. A považovat jeho zdrženlivost za strach je největší pitomost, které se mohou jeho protivníci, od prezidentů a předsedů vlád až po novináře či obyčejné lidi, dopustit. My ostatní musíme doufat, že jeho nervy ještě chvíli vydrží a že problémy jiných se nebudou řešit válkou. Zničující válkou pro lidstvo. Jednání je na místě, jak s Kimem, tak s Asadem. A ne řešit všechno násilím, včetně vnitřních problémů, a to jak v Sýrii, tak i v KLDR, USA či Velké Británii.

Bude podle vás "mela" kolem Sýrie gradovat, anebo jde o silácké vystupování a rétoriku, jako jsme zvyklí na případu "kočkování se" se severokorejským Kimem?