V našich lidech je ještě stále zakořeněný rasismus. Když k nám přijde hrát nějaký černý Američan… Extraligový manažer basketbalu nevěřícně kroutí hlavou

30.12.2016 21:00

ROZHOVOR „Je pro mne naprosto nepochopitelné, jak je v našich lidech ještě stále zakořeněný rasismus,“ říká úspěšný extraligový manažer opavských basketbalistů Dušan Štěnička, který nedávno také působil u mládežnické reprezentace. K tomu pak ještě dodává: „Vidím to i dnes na příkladech, kdy do ligy přijde hrát nějaký černý Američan, a jak se k němu veřejnost chová. Rasistické nadávky nejsou vůbec výjimečné.“

V našich lidech je ještě stále zakořeněný rasismus. Když k nám přijde hrát nějaký černý Američan… Extraligový manažer basketbalu nevěřícně kroutí hlavou
Foto: Jan Štěpán
Popisek: Úspěšný extraligový manažer opavských basketbalistů Dušan Štěnička

Kterou z událostí na české politické či společenské scéně považujete letos za nejvýznamnější? A která světová událost právě končícího roku 2016 nejvíce ovlivní v příštím roce náš život, podle vašeho názoru?

Českou politiku určitě rozvířily incidenty i přímo trapasy prezidenta Zemana, který by se měl určitě chovat jinak. On je sice člověk inteligentní, který má velký přehled, ale mně na něm nejvíc vadí, že říká jen to, co lidé chtějí slyšet. Prostě je populista. Výsměchem je i to, kterými lidmi se obklopil, ať už je to jeho mluvčí nebo kancléř. Uznával jsem ho v roce 1989 i o pár let později, kdy se choval odvážně, byl to chlap s koulema, ale teď je to už jen trapné divadlo, co předvádí.

Za velmi nebezpečnou považuji situaci v Sýrii, která určitě bude mít vliv i na události v příštím roce. Moc se mi nelíbí to nynější spojení Putina s Erdoganem, tedy cara se sultánem, když oba dva umí být velmi tvrdí a nekompromisní. Nejprve to po sestřelení ruského letadla vypadalo na válku mezi nimi, nyní se spojili, což nemusí mít pro vývoj na Středním a Blízkém východě zrovna pozitivní dopad. Panují tam hrozně křehké vztahy i mezi velmocemi a do toho ještě zasahuje válka s Islámským státem. Je to hodně výbušná oblast a já doufám, že to snad nepovede k ještě vážnějšímu válečnému konfliktu. 

Globalizace a v jejím rámci transfery výrobních procesů, především do Asie, často berou lidem dobře placená pracovní místa, a ta nová nemá kdo vytvořit. A zatímco ti majetnější mají stále víc, část veřejnosti chudne, o čemž se samozřejmě raději nemluví. Do jaké míry lidé přestávají věřit finančnímu systému kapitalismu? A není právě toto důvodem odklonu od podpory tradičních stran a příčinou vzestupu populistických hnutí či různých podobných lídrů ve většině vyspělých zemí?

Jak to celé dopadne, ukáže až budoucnost, já se ale domnívám, že ty tradiční strany by fungovat zase měly. Populisté svět z problémů nedostanou, spíše to ještě více povede k rozevírání nůžek mezi chudými a bohatými. Takoví Babiš i Trump jsou úspěšní podnikatelé, v současné době i celkem oblíbení politikové, ale jsou to bohatí lidé, kteří chtějí být ještě bohatší a ještě vlivnější. Andrej Babiš se také obklopil na regionální úrovni často neschopnými jedinci, takže někdy i proto kolabovaly radnice. Prostě to nefungovalo. A vést stranu jako firmu také znamená direktivní řízení, kde demokratické hlasování nemá zrovna až takovou váhu.  

Je pro vás letošní triumf Donalda Trumpa a jeho usídlení v Bílém domě velkým překvapením, anebo se to dalo v rámci současného vývoje světové politiky celkem očekávat? Je to tedy pokračováním brexitu a úspěchů i dalších populistických politiků v Evropě? Jedná se o masivní nástup nového politického směru, kterému frustrovaní voliči dali přednost před tím tradičním, protože chtějí zásadní společenskou změnu?  

Vítězství Trumpa je pro mne velkým zklamáním, i když Hillary Clintonovou jsem také moc nemusel. Trump je starý, zkušený mazák v oblasti podnikání, který v minulosti nejednou dokázal, že miluje především svoje bohatství. Nyní se chce stát jedním ze světových  vládců. On pro mne představuje i velké nebezpečí, může být neřízenou střelou, jež nemá daleko od zmáčknutí toho „červeného knoflíku“. Naštěstí zahraniční politika USA je už nějakým způsobem nastavená a za jedno volební období ji zřejmě nepůjde zcela změnit. Trump toho v předvolební kampani i hodně nasliboval a není možné, aby to splnil, takže si myslím, že v dalším volebním období už neuspěje.

U nás v České republice se stále debatuje o údajném otáčení na Východ – má tahle debata vůbec nějaký smysl, když jsme jednoznačnou součástí Severoatlantické aliance a Evropské unie? Anebo se domníváte, že je u nás v poslední době opravdu „cítit“ velký vliv ruské propagandy, a proto je namístě o těchto záležitostech hovořit?

Určitě je nutné o tom mluvit, neboť Rusko je militantní země s touhou po moci a po expanzích. Anexe Krymu je toho nezvratným důkazem. Putin se nemůže stále smířit s rozpadem gigantického Sovětského svazu a má jistě zálusk i na pobaltské země, aby měl lepší přístup k Severnímu moři. Je pravdou, že má v Rusku velkou podporu – když jezdím občas po světě, tak vidím ty bohaté Rusy s tričkem Putina na hrudi. Je to celkem pochopitelné, protože on nechal zbohatnout střední třídu, já mu ale vůbec nevěřím.   

Během 17. listopadu Petr Pithart tvrdil, že česká společnost je uměle rozdělována, že neexistuje rozdíl mezi „pražskou kavárnou“ a „venkovskou hospodou“, tedy mezi názory na směřování společnosti od dobře zajištěných intelektuálů z velkých měst a „venkovem“. Že tyto rozpory prý uměle vyvolává Miloš Zeman. Naopak známý publicista a dramatik Karel Hvížďala říká, že mezi takzvanou společenskou elitou a obyčejnými lidmi panují zásadní neshody na životní priority všude na světě, že to je celkem běžné. Komu tedy dát za pravdu?

Ta pravda leží někde uprostřed. I v Praze mezi intelektuály existují rozumní lidé s realistickými názory a také v regionech žijí obyvatelé, kteří mají všech pět pohromadě a nesvádějí pořád vinu jen na ty „nahoře“. Naše společnost tedy není černobíle rozdělená. Prezident Zeman ale vytváří bariéry, protože neříká, co si myslí, nýbrž to, co chtějí slyšet jeho příznivci. Něco změnit je u nás dost těžké, v tom výjimečně souhlasím s Václavem Klausem, který napsal, myslím na idnes.cz, že český národ je celkem spokojený a nejvíce protestuje doma u televize nebo v hospodě. 

I česká umělecká scéna se v posledních letech poněkud radikalizuje. Například Vojtěch Dyk, který se chopil praporu coby jeden z lídrů uměleckého hnutí proti prezidentu Zemanovi, řekl, že umělci byli vždy ti, kdo nastavovali společnosti zrcadlo. Že Češi přestali respektovat hodnoty, které tu byly po roce 89 vydobyty a umělci musí společnost různými demonstrativními akcemi začít stmelovat. A že politici a skupiny, které potlačují svobodu, lidi straší uprchlíky, Američany a vytvářejí atmosféru strachu. Má pan Dyk pravdu? Je skutečně úlohou umělce „dohlížet“ na společnost?

Určitě není úlohou umělců na společnost dohlížet. S těmi protesty to trochu přehnali. Musí se to brát tak, že to jsou kumštýři – herci. Na druhou stranu, já znám Vojtu Dyka osobně jako férového i poctivého člověka, vážím si ho, a souhlasím s ním v tom, že společnost se nemá rozdělovat, nýbrž stmelovat. 

Anketa

Sdílíte obavy prezidenta Zemana o naší demokracii kvůli omezování svobody na internetu?

hlasovalo: 9710 lidí

Ministerstvo školství chce vést děti a mládež k úctě k multikulturalismu, homosexualitě a podobně. Pod hlavičkou výchovy k demokracii. Patří tento typ „občanské výchovy“ do škol? Jak učit děti o politice, například o minulém režimu, o současné mezinárodní politice, aby se školy nestaly místem vymývání mozků, ale přitom děti byly poučeny? A jak Ministerstvo školství podporuje nyní sport a tělesnou výchovu? Zaměstnanci Ministerstva obrany při náboru do ozbrojených složek často konstatují, že fyzická zdatnost uchazečů bývá mnohdy katastrofální…

Multikulturalismus je určitě nutné respektovat, je pro mne naprosto nepochopitelné, jak je v našich lidech ještě stále zakořeněný rasismus a monokulturalismus. Vidím to i dnes na příkladech, kdy do ligy přijde k nám hrát nějaký černý Američan, a jak se k němu veřejnost chová – někteří sportovní fanoušci i někdy protihráči. Rasistické nadávky nejsou vůbec výjimečné. Na rozdíl od nich bílí Američani nemají vůbec problém. Je to asi u nás stále dost zakořeněné z minulého režimu. Za mých dětských let bývali například homosexuálové přímo odkopnuti ze společnosti a pohlíželo se na ně jako na psychicky nemocné lidi. Je dobře, když se děti dozvědí, že existuje i tato sexuální orientace.

K tomu vyučování historie – minulý režim může opravdu těžko posuzovat ten, kdo ho nezažil. Většina lidí byla za socialismu spokojená, stejně jako jsou dnes spokojení Kubánci, protože neznali své další možnosti. Rok 1989 jim je odhalil, ale bohužel někteří z nich je zneužili na úkor ostatních i státu. Děti mohou tak reprodukovat myšlenky, které znají zejména z rodiny, měly by však být vedeny od nejútlejšího věku k vlastnímu názoru. My jsme se za socialismu jinak chovali a mluvili doma a jinak pak ve škole a v zaměstnání. To nám bralo sebevědomí a vlastní úsudek.  

Co se týká státní podpory sportu, tak se za poslední dva roky zlepšila a snad se i dále zlepšovat bude. Bez větší podpory se sport v budoucnu neobejde. Bohužel nové komunikační technologie uchvátily mladou generaci na úkor jejich vztahu ke sportu, a to nezmění ani štědré státní dotace. To musí změnit rodina a škola. 

O čem by měli na přelomu roku přemýšlet lidé  – a zvláště pak čeští politikové –, aby se společenské poměry u nás v příštím roce zlepšily?

Všichni bychom se měli zamyslet nad tím, jak o kousek zlepšit sami sebe, nepoukazovat jenom na nedostatky druhých, ale snažit se odstranit především vlastní chyby. Přestat závidět, nenávidět a krást.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Jan Štěpán

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Jádro, jinak bude zle. Nebude nám pomoci. Profesorka jasně k elektřině a plánu EU

7:04 Jádro, jinak bude zle. Nebude nám pomoci. Profesorka jasně k elektřině a plánu EU

Profesorka ekonomie na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích a na pražské Vysoké škole ekonomi…