Václav Havel by v těchto dnech oslavil 80. narozeniny. Jak na něj s odstupem doby vzpomínáte jako na prezidenta i jako na člověka?

Byl to bezesporu komediant. Dokázal se tvářit a povídat více svatouškovsky než papež. Byl to prototyp úlisného politického jezuity. Na toho člověka já nevzpomínám, a když, tak určitě nemohu v dobrém. Ostatně nejsem sám. Už mnohokrát jsem doporučoval, aby se ti jeho obdivovatelé podívali na svědectví lidí, kteří s ním bořili minulý režim. Na internetu je takových svědectví více než dost. Jejich nadšení z nich také vyprchá!

Ano, Havel je skutečně některými lidmi milován,  další mu ale nemohou přijít na jméno. Co byla podle vás největší chyba, kterou za dobu, kdy byl prezident, udělal, a čím si naopak lidi získal?

Největší výhodou Havla bylo, že to byl pěkně úlisný herec oslavující i  „humanitární bombardování“ Jugoslávie. Tím spadl do žumpy hysteriků a primitivů. Ale bezesporu uměl to, aby se koza nažrala a vlk zůstal celý… Jeho jednání bylo vypočítané na efekt. Kecání plné lásky. Vzpomeňte, jak se nechal přemlouvat, aby byl zvolen prezidentem. Vzpomeňte na jeho prolhaný projev o tom, jak komunisté straší nezaměstnaností atd. Vzpomeňte, jak rád se statečně zpil… To ostatně byla jedna z jeho nejoblíbenějších kratochvílí! A o tom, že to byl řádný alkoholik, svědčí jeho schovávání lahvinek před jeho ženou Olgou dokonce i v nemocnici, kde ho léčili za zápalu plic! A tak bych mohl pokračovat.