V minulém týdnu jste se zúčastnil připomínky úmrtí Aloise Rašína, pak jste mu věnoval i svůj aktuální blog. Co bychom si měli z jeho odkazu dnes připomínat nejvíce?

Odhodlání a odvahu, to nám nyní nejvíce chybí. Stát za svým přesvědčením a svými hodnotami. Rašín se staral o státní finance po devastující světové válce, při pandemii „španělské“ chřipky, která celosvětově zahubila mnoho milionů lidí. Při hyperinflaci v okolních státech. Jeho politika vyrovnaného rozpočtu, úspor a silné koruny mu přinesla mnoho nepřátel, ale zajistila měnovou stabilitu na mnoho desítek let a vynikající pověst české koruny.

V blogu jste také zmínil, že minulost je naším kompasem pro budoucnost. „Bez vůle k hájení samostatnosti a suverenity republiky,“ napsal jste. Co je podle vás dnes největší výzvou pro samostatnost a suverenitu?

Pokud se budeme dívat optikou covidu – tak třeba naše postavení z hlediska nákupu vakcíny (jsme jen bezvýznamnou gubernií) a rezignace na vývoj či licenční výrobu či alespoň vlastní nákupní politiku a vlastní hodnocení vakcín, které jsou na světě k dispozici.