Moderátorka ČT Světlana Witowská poskytla rozhovor serveru Neovlivní.cz. Zamyslela se nad společností, která tu bude za 30 let. „Byla bych ale hrozně ráda, aby za 30 let existoval nějaký algoritmus na rozpoznávání dezinformací. Abychom si ty informace jen hodili do počítače, a z něj pak vyjede, co je pravda a co ne,“ zasnila se Witowská. Je podle vás něco takového vůbec možné?
Představa paní Witowské mi připadá docela nerealistická a trochu i naivní. Nechtěl bych se dožít doby, kdy by stroje a počítače určovaly, co je pravda a co není pravda, protože do posuzování událostí, lidí či věcí je potřeba také vložit svoje životní zkušenosti a možná i emoce. Uvádím ještě dva důvody, proč si myslím, že taková věc nemůže nastat.
1. Je třeba si uvědomit, že jsou zde také rozličné vlivové skupiny, často disponující mnohem výraznějšími prostředky, které si takové řešení nepřejí, ať už proto, že jim informační zmatek vyhovuje, či proto, že jsou sami tvůrci dezinformací a stačí jen vhodně naprogramovat počítač.
2. Vše je pouze o morální odpovědnosti lidí. Musíme si uvědomit, že takový algoritmus vymyslí opět jen lidé – omylní, úplatní apod. A také to, že každý algoritmus lze přenastavit. Představte si situaci, že všichni lidé vstoupí do komfortní zóny, ve které věří, že jim počítač informace třídí a říká pouze pravdu. Kdybychom algoritmus otočili a označoval by pouze dezinformace za pravdu, jak by to celé dopadlo? To je jistě snem každého dezinformátora.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban