V souvislosti s migrační vlnou a v poslední době i nárůstem násilných činů sílí nespokojenost s politickými špičkami Evropské unie i samotných členských zemí. V čem ze všeho nejvíce zklamávají?
Politici by měli umět zhodnotit situaci naší evropské civilizace a podle toho se také chovat. Když paní Merkelová, kterou bych nazval císařovnou Evropy, rozevře bezbřehou náruč a vítá každého, tak to je zatloukání hřebíků do rakve evropské civilizace. Zvlášť, když se možná blížíme k vyvrcholení naší civilizace, což je předzvěst úpadku, který jakoby náhodou jiní, cizí příchozí tvrdě využijí pro sebe. Tak to vždy v minulosti bývalo. A evropští politici by tyto dějinné souvislosti měli brát v úvahu. Paní Merkelová se svým týmem je asi velice stigmatizovaná druhou světovou válkou a chce konat dobro, aby vykoupila zlo svých rodičů. Jenže se mi zdá, že to "dobro" je přehnané. Němci vždy všechno přeháněli, vždy jsou precizní, a tak jak přeháněli zlo, tak teď přehánějí dobro. To jsou ale super extrémy, které vždy skončily nějakou tragédií. I z tohoto vrcholného dobra může vzejít zlo, když se v Německu to zlo zase narodí jako jakási protireakce proti tomuto dobru. Tyhle věci se neberou vůbec v potaz.
Jak si lze vysvětlit, že politici nedokázali dohlédnout dopadu svých kroků, přestože před scénářem s nezvládnutou migrační vlnou, který pak také nastal, lidé mimo politiku varovali?
To je právě paradoxní. Jsme v Evropské unii, kde se neustále konzultují věci ve všech různých komisích. Probírají se velikosti děr sýrů, správná zahnutí banánů, schvalují nám olomoucké syrečky a přitom kancléřka rozpřáhne svoji náruč, aniž by to s členskými státy EU konzultovala, že něco tak závažného učiní. O jejím prvním kroku se vlastně nikde nejednalo. Když potom vidí, že to nezvládá, tak má snahu přerozdělit migranty do celé Evropy. Navíc my se nemáme přistěhovalcům co přizpůsobovat, jak také požaduje paní Merkelová. Ať se přizpůsobují ti, kteří žádají o pomoc. Přece když budu žádat o pomoc, tak si nemohu poroučet a klást si podmínky. Jak mám z nejrůznějších reakcí vypozorováno, tak mezi lidmi převládá rozhořčení nad tím, že je tu rozpřažená obrovská náruč dobra, přestože se ani trochu nezhodnotilo, co všechno to může přinést. A Němci jsou tak precizní, že konají buď velké zlo, nebo velké dobro.
Kromě toho šíření dobra jako motivu pro přijímání migrantů se také spekuluje o tom, že cílem je zlikvidovat v Evropě národní státy a vytvořit „evropské občany“. Co si myslíte o takových úvahách?
Od začátku existence Evropské unie je cítit snaha po likvidaci etnických zvláštností, není to prohlášeno, ale všechno se pro to dělá. Globalizace to je právě ono. Máme jíst stejné jídlo, pít stejné pití, oblékat se stejně. To je jako likvidace kultury. Vybudovali jsme si za tisíce let určité zvyky, určitou kulturu, máme být na co pyšní a musíme si ji bránit. Nejsem proti tomu, ať pomůžeme. Máme v sobě určité principy, ale ať přijmeme ty, kteří budou žít s námi v míru a podle našich zákonů. Ale ať muslimští bratři jdou ke svým bratrům, ti ať jim pomůžou. Tam mají své teritorium, své zvyky, tam je nebude nikdo šikanovat, jak říkali ti vrazi. Tady, když nepřijmou naši kulturu, když se tzv. neintegrují, zůstanou v nějakém ghettu a tam budou neustále marginalizovaní, budou trpět, a to je podhoubí pro jakýkoli teror.
Teror samozřejmě může být kdekoli, v Uherském Brodu, v Americe. Teroristou je vždy marginalizovaný člověk, který je slabší duchem nebo něčím jiným a nemá sílu a schopnosti tzv. se zařadit do většinové společnosti. A vášně v něm logicky propuknou spíš než v normální silné osobnosti. A zvlášť když existují ghetta přirozeně vznikající při davových migrací, tak si jejich členové v nich udržují snahu nejen o udržování jejich víry, jejich kultury, jejich světa, ale především nenávist vůči vnějšímu světu, do kterého nejsou schopni se integrovat, který je tak podle nich šikanuje. Tam je budoucí centrum i možného teroru, dračí vejce, jak říkám, která jsou tady zasetá. A Evropa nebude klidná, dokud je tady budeme mít.
Je proto na řadě genocida bělochů v Evropě? Používám stejnou otázku, jako byl titulek, pod nímž vyšel Váš článek v Lidových novinách těsně po atentátu v Nice?
Okamžitě po něm mě napadlo, že jsme tady jako stáda na odstřel. Vždyť to je přece něco hrůzného, když tam údajně dva a půl kilometru jede náklaďák a zabíjí lidi. No co to je? Jak ho tam mohli pustit? Nechápu, že tam nestál nějaký policajt. Ale na tom je vidět ta bohorovnost Evropy. Považujeme se stále za civilizaci obrovsky silnou a schopnou, že všechno zmákneme, jak neustále paní Merkelová říká: "My to zvládneme". Ale tak se cítili i Římané před útokem barbarů. Ale to jsou jen slova, slova, slova. To ona je vinna za ty mrtvé. Nikde jsem dosud neslyšel, že by přijala nějaký podíl odpovědnosti. Co to je za politika, když nepřevezme podíl odpovědnosti na průšvihu, jaký tady v Evropě teď je? Po atentátu v Nice jsem sednul a napsal to z jedné vody načisto, vůbec jsem nad tím nepřemýšlel, prostě jsem to ze sebe vychrlil.
Psali jsme:
K tomu textu se ozvali někteří antropologové a zostra se do Vás pustil i profesor Zlatuška, poslanec za hnutí ANO. Čekal jste takovou místy až drsnou kritiku, která se na Vás za ten článek snesla?
No dobře, ten mě připodobňoval k Mengelemu, ale já jim to nechám. Všichni mají právo na svůj názor. Vůbec jim to nevyčítám, protože oni žijí v určitém prostředí, a proto nemohou říct něco, co by se v tom jejich prostředí nehodilo. Ať už je to doktorandka sociální antropologie, nebo jiný antropolog, tak dělá v nějakém výzkumném ústavu nebo na nějaké fakultě a tam se určité věci říkají podle určitých předpisů. Stejně tak kdybych byl členem Evropské komise, tak se musím chovat tak, jak ode mě Evropská komise chce. Čili platí to pořekadlo "Koho chleba jíš, toho píseň zpívej".
Neřekl jste si o kritiku především tím, že jste v textu několikrát použil termín rasa?
V osmdesátých letech někde došlo ke konvenci, že se nebude používat. Dobře, ale to, že se nebude používat, neznamená, že tady rasy nejsou. To je to samé, jako že se nesmí používat slovo černoch, ale říká se Afroameričan. To je určitý konsensus, určitá dohoda, ale neznamená to, že ten fakt zmizí. Vzhledem k tomu, že nikam nepatřím, jsem absolutně osamocený vlk v poli, tak si můžu na plnou hubu říct, jak situace vypadá. Nejsem závislý na žádném tendru, na žádných podporách, na žádném zaměstnavateli. Celý život jsem byl na volné noze, celý život jednám takhle konzistentně. O Evropské unii jsem takhle mluvil před desítkou let, takhle jsem mluvil o musulmanech, takhle jsem už dávno mluvil o kolonialismu, který si rozdělil svět, a z toho vznikly veškeré problémy. Takhle jsem mluvil o nesmyslném útoku na Libyi, na Irák. Já své názory neměním podle větru nebo podle situace, jedu pořád stejně. A to jedině díky tomu, že jsem na volné noze a nemusím být nikomu vděčný ani za halíř.
Úplně nejvíc jste to schytal za názor, že paní Merkelová a ji podobní vlastně rozjíždějí umělé křížení ras, kdy bělošská rasa jako taková bude postupně likvidována a my Evropané budeme hnědí nebo černí. Máte teď pocit, že se teď musíte obhajovat, že nejste žádný rasista?
Já jsem nikde nenapsal, že nemám rád nějaké rasy. Vždyť já jsem žil mezi černochy, mezi muslimy, mezi Indiány, mně nevadí žádná rasa. Kritici mi po tom článku v Lidových novinách vytýkají, že se bojím, aby moji potomci nebyli tmavší. Ale vůbec, je mi to jedno. Klidně ať jsou mí pravnuci tmavší, nebo mají šikmé oči. Ale hlavně když budou dodržovat naše zákony, naši víru, náš způsob života, naše chování k ženám, k přírodě a nebudou sem tahat šaríu. Jde o to, aby zachovali naši kulturu. Český národ - a já jsem na to hrdý - je směsice všech možných krví, hlavně Židů i Němců. To je každý druhý Pražák a já jsem taky tak smíšený a vůbec mi to nevadí.
U nás žije spousta Vietnamců, krásně se integrovali, jejich děti v první nebo druhé třídě umí lépe česky než české děti. To je fantastické. A jestli mají šikmé oči, je mi jedno. Míšenci jsou navíc ještě krásnější, obdivuju míšenky, to jsou krásné ženy, Brazilky, to je fantazie. Ale šel jsem proti tomu rozevření náruče, kdy sem přijdou dva miliony naráz, to je rána. To je jako když se převalí nějaký válečný konflikt a vojáci tu zůstanou, to je šílené. To je počátek jakéhosi umělého míšení, kdy chce Merkelová odčinit to stigma z druhé světové války. Kdybych to měl shrnout, tak běloši jsou sice na světě v menšině, obzvlášť blondýnky jsou velice ohrožený druh, ale spíš jde o tu kulturu. Už dnes žijí u nás lidé mnoha národností, ale chovají se jako my, podle našich zákonů, podle našich předpisů.
Ale co teď s tím, když je jasné, že ilegální migranty z Evropy už nikdo nedostane?
Nejsem politik. Ale když se povolí stavidla, když se vypustí ten pověstný džin z láhve, tak je to vždy obrovský problém. A tým paní Merkelové toho džina vypustil a teď si s tím nevědí rady. Teď už vidí, co se stalo, že v těch dvou milionech, co přišly, se najde spousta teroristů, čtyři sta, pět set, to už je jedno. Ale to nebezpečí tady je. Je třeba razantně zvýšit ostrahu, což bude stát obrovské peníze. Musíme počítat s tím, že životní úroveň půjde dolů, a je třeba se s tím smířit. Za cenu, že půjde dolů, musíme ochránit naši kulturu. A jestli se tady smísíme, nebo nesmísíme, to už je úplně jedno, ale musíme prosadit, že tady nebude šaría. Přece nemůžeme nabídnout Evropu těm, co sem přitáhnou takové zákony. To jsou sebelikvidační zákony. Samozřejmě bělochů je tady málo, ale důležitá je bělošská kultura, bělošský způsob života. Má sice tisíc problémů, třeba období kolonialismu je černou skvrnou na bělošské kultuře. Proto se také snažím rozdělovat Evropu na tzv. západní čili koloniální a nás, kteří jsme se tzv. nenamočili, což je většinou střední nebo východní Evropa. O ní si myslím, že by měla držet víc při sobě a nenechat se ovlivňovat našimi bohatšími sousedy, kteří se na nás dívají pěkně svrchu. Protože pořád žijí z tantiémů kolonialismu, tam si vybudovali svoji pozici a svoji infrastrukturu.
Neměli bychom se nechat ovlivňovat našimi bohatšími sousedy ani v případě solidarity, jejíž absenci nám v průběhu jednání o kvótách pro přidělování migrantů vyčítali?
Paní Merkelová si provede něco na vlastní triko a my za ni teď máme tahat horké kaštany z ohně? Ona se rozhodla bez toho, že by ty věci konzultovala, nikde se předem neprobíralo, že se bude rozevírat náruč dvěma milionům jakýmkoli cizincům. Vždyť to nejsou jen Syřané, najednou se tam motají všechny možné národnosti, od Eritreje počínaje až po Afghánistán. Nezapomínejme, jak oni byli solidární s námi. Jak nás ten mocný Západ zaprodal Hitlerovi, jak nás zaprodal na Jaltě, jak si po devětaosmdesátém vzal z našeho průmyslu to nejlepší. Má to velice dobře spočítané, nám posílá šmejdy, jídlo opravdu nehorázné kvality a s tímhle se máme smiřovat a ještě jim pomáhat? Musí to být fifty fifty, ale tohle fifty fifty není. Mají nás neustále za druhořadé lidi, a tak s námi jednají. Z Nizozemska nebo odkud zazněl návrh na minischengen jako dvourychlostní Evropu, že by se od nás odpoutali. Tak ať se odpoutají. V zahraniční politice se V4 chová podle mých představ. Držím jí palce, aby takhle tvrdě pokračovala dál a nenechala se zviklat jejich nátlakem.
Ale zmůžou něco pouhé čtyři země, a to ještě z přehlížené střední a východní Evropy?
Teď je to čtyřka, časem by se z ní mohla stát pětka, šestka, sedmička, osmička, jako jsem v jednom textu z legrace napsal reinkarnace Rakouska-Uherska. Kdybychom mezi tu skupinu vtáhli Rakousko, tak by to bylo zajímavé. Když to zpětně hodnotíme, tak Rakousko-Uhersko vždy hrálo v geopolitice Evropy velice důležitou roli mezi Východem a Západem.
Zájem o Evropu roste v chudších částech světa i díky sociálním sítím. Dá se s takovou vábničkou pro migranty nějak bojovat?
Internet je velké dračí vejce. Jakýkoli vynález, který nám na jednu stranu pomáhá, je automaticky kontraproduktivní. Cokoli dobrého se vynalezlo, je automaticky i špatně. Internet je největší zlo, které absolutně likviduje všechny ty kultury a všem ukazuje, jak se my máme dobře. Nedávno jsem mluvil s jednou známou, která žila před mnoha lety v Africe. Říkala mi, že tam nikdo nebyl nešťastný, že byli v té své bídě spokojeni. Samozřejmě byly tam konflikty, které jsou však běžné po celém světě. Vždyť přece nejde o to, jestli jsem bohatý, nebo chudý, jde o to, jestli jsem šťastný. To je to, co pořád neumíme rozlišovat, pořád jdeme jen na ty prachy. Spokojený a klidný život, co mají ti moji amazonští Indiáni, nemají nic a stejně jsou šťastní. Jde přece o to, aby člověk na této zemi prožil šťastný život. A k tomu nemusí mít auťáky a utrácet miliony. A do té Afriky, kde spousta lidí žila v té své bídě šťastně, jsme přišli my ve dvou skupinách. Ta první, ekonomická, je schopná i z chudáků vyrvat kapitál. Začaly tam působit řetězce, fungovat internet a najednou všichni viděli: tohle nemám nebo tohle potřebuju. A najednou se cítili chudí a nešťastní. My je udělali nešťastné. Nejdřív jako kolonisté a nyní příchodem zboží.
A kdo tvoří tu druhou skupinu?
To jsou ti, kteří chtějí takzvaně pomáhat. Jde o různé nadace, co říkají, že jim musíme pomáhat, aby to všechno měli. Ale to je přece šílené. Vzpomínám si, jak se pořádal obrovský koncert na stadionu ve Wembley. Je to tak patnáct, dvacet let. Vybraly se miliardy dolarů na pomoc Africe. Kam zmizely? Kam se dostaly? Čemu pomohly? Absolutně ničemu. Ale jak se protrhla stavidla, jak internet ukázal, co všechno ještě existuje, tak se to změnilo. Když nevím, co existuje, tak to nemůžu chtít, jsem šťastný v tom, v čem jsem. Ale jak to vidím, tak přijde firma, která mi to nabídne, a firma, která říká: Ty to musíš dostat, musíme na to dostat dotace. Tím začne obrovský galimatyáš. Internet to rozhasil úplně. To jsou ta dračí vejce a co teď s tím? Samozřejmě se pak hrnou do Evropy, protože Evropa představuje pro ten - jak se říkalo - třetí svět bohatství a oni z něj také chtějí něco mít. Nás pohlcuje superkonzumní způsob života, ale ten už je součástí i života těch běženců. Samozřejmě je nutné odlišovat třeba situaci přírodních katastrof či válečných stavů, kdy je třeba pomáhat a kde funguje řada seriózních společností a nadací.
Ta, zdá se, nezastavitelná migrační vlna vyvolává obavy z dalšího nárůstu teroristických činů. Jaké jsou podle Vás jejich příčiny?
Teror vychází obecně z nespokojenosti, která má důvody ve zpackaném životě teroristy, který je ochoten se mstít komukoliv. Jak žijí v ghettech, tak se tam v té zpackanosti utvrzují. Proto říkám, že to jsou líhně teroru. A terorista nemusí být napojen na Islámský stát nebo Al-Kájdu, má prostě zpackaný život, je šikanovaný, a protože je muslim, není to tady jeho společnost. Islámský stát se pak k jeho činu jenom přihlásí. Politici, aby oddělili normální vraždění od teroristického vraždění, říkají: tohle není terorismus a tamto zase terorismus je. Tomu zabitému je to jedno, jestli byl zabitý přímo džihádistou, nebo jiným běžným musulmanem, který se naštval proto, že se mu tady nedaří, a pak se k tomu jeho činu zpětně někdo přihlásil. Všechno je to terorismus, který vyplývá ze zpackaného života, z marginalizace ve společnosti, že není schopen se integrovat. To samé je ve Spojených státech. Černoši, Afroameričané, také mají svoje ghetta, a když propuknou vášně, tak se to tam mydlí. Ale samozřejmě jsou tisíce černochů, kteří se z toho dostali a stali se význačnými umělci a sportovci, a ti už samozřejmě patří k jiným Američanům, ne už k těm, co se bouří a střílí.
Lze brát ty teroristické útoky nejen jako činy těch, co se nezačlenili, ale i jako související s jejich náboženstvím?
V jednom mají pravdu, jsme bezvěrci. Naší vírou jsou peníze a kapitál. Když jsem žil v Kolumbii a jezdil jsem hodně do Venezuely, tak jsem tam viděl demonstrace, tam to však bylo spíš proti USA, které byly nazývány satanem. To je ten satan, ten Wall Street, to jsou ti, co věří v ty prachy, v ty burzy, zatímco my máme mnohdy jen tu víru. To je svým způsobem pravda. Mají svoji víru a jsou chudí, ale teď tu víru zneužívají proti tomu satanovi. Nám se teď říká, abychom neházeli všechny do jednoho pytle. Ale na Evropu se valí jeden pytel, ve kterém jsou zamíchaní ti nevraživí, závistiví, kteří chtějí Evropu ponížit a mohou i vraždit. To je cíl džihádistů, protože jsme bezvěrci a ještě k tomu bohatí.
Před rokem tu běžel seriál o Sulejmanovi, historik se mi třeba vysměje, ale já jsem ho občas sledoval, protože ukazoval na život uvnitř, jak to tam fungovalo v harému a jak to fungovalo vůči Evropě. Oni na Evropu dělali nájezdy pořád, zvlášť za toho Sulejmana. Používali zajímavý pozdrav: Šťastnou cestu a ostrý meč! To byla součást jejich pozdravu, a to jsou věci signifikantní. Na druhou stranu, kdo se jim podvolil, toho nechali na pokoji, byly tam i určité aspekty tolerance. Teď už ta tolerance není, teď už křesťané, ať už to je v Egyptě, v Sýrii nebo téměř kdekoliv v arabském světě, jsou opravdu velcí chudáci. Těm bychom měli zejména pomáhat, protože ti jsou v ohrožení života a jsou na tom špatně ekonomicky, politicky i duchovně.
Cítíte, že je naše společnost v ohrožení?
Demokracie, kterou jsme si tu horko těžko vybudovali, se teď obrací proti nám, protože ji zneužívají jiní. Naše zákony, které jsme si tady vytvořili, využívají právě ti lumpové. I naši lumpové zneužívají demokracii, tím spíš ti lumpové zvenku, kteří poznali, jak na to. A kdo je to naučil? Jsou lidé, kteří jim radí, na co mají právo a jak nás mohou zneužívat. Čili demokracie nás potopí. Demokracie se teď, bohužel, ukazuje jako kterýkoli jiný vynález, tedy kontraproduktivní vůči nám. Jsou tu alternativní aktivisté, kteří jsou na jiné lodi než my. Berou peníze od našich daňových poplatníků, ale bojují proti nám, je to tak. Demokracie se stane naším hrobem, jako se to stalo ve všech civilizacích před námi.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
