Zatímco v USA se stal ministr zahraničí Petr Macinka přes noc hvězdou sociálních sítí a konzervativních médií kvůli jeho střetu v debatě s Hillary Clintonovou, u nás byl převážně protivládními aktivisty a médii kritizován, že udělal České republice během vystoupení v Mnichově ostudu, že byl „okresním přeborem mezi elitou“ apod. Je to pro naši zemi úspěch, anebo se máme raději stydět?
Líbilo se vám, jak Macinka diskutoval na konferenci v Mnichově?Anketa
Tři velké zmínky na americké Fox News, o tom si většina českých politiků může nechat jen zdát. Americká televize podrobně citovala českého vicepremiéra a šéfa diplomacie. Může to naší zemi pomoci ve vztazích s USA? Objevily se komentáře, že takový úspěch v Americe naposledy měl snad jen Václav Havel.
Nepřeceňoval bych význam toho, co vyzvednou logicky senzacechtivá média a váhu slov vůbec. V době, kdy jsou slova jen velmi volně spojená s činy, ztrácí i řečené velkou část svého významu, okamžitě po tom, co je vysloveno. Naproti tomu bych nepodceňoval ultimativní význam národních zájmů v americké zahraniční politice a lehkost, se kterou velmoc přehlíží zájmy vazalů.
Na konferenci v Mnichově ale nešlo jen o debatu s Hillary Clintonovou. Stejného panelu jako Macinka se účastnil i polský ministr zahraničí Sikorski, který rovněž našemu ministrovi skákal do řeči a snažil se vyvracet jeho tezi o demokratickém deficitu EU. Sikorski argumentoval, že si lidé přece volí Evropský parlament, který následně schvaluje Evropskou komisi, takže nelze o nějakém deficitu demokracie hovořit. Je skutečně složité prokázat, že EU není příliš demokratická?
Důkazy mohou působit jenom na ty, kteří chtějí skutečnou debatu s otevřeným koncem. Ale Sikorski se choval jak názorový inkvizitor, který definuje, co je pravda. Vyvrátit jeho pozici by přesto dokázal kdokoliv z vašich čtenářů. Protože každý i povrchně informovaný současník zná výrazné demokratické deficity EU. A samozřejmě jak Sikorski, tak mnichovské publikum ví, že jeho argumenty nestojí za řeč. To jsou „důkazy“ na úrovni mainstreamového televizního moderátora, který si jejich „pravdivost“ zajistí tím, že oponenta nepustí ke slovu.
Fotogalerie: - Nedůvěra vládě
Pro neznalé, co je vlastně Radoslaw Sikorski za politika? Jakou agendu dlouhodobě reprezentuje? To jistě samo o sobě říká, proč tak vehementně nesouhlasil s českým ministrem zahraničí.
Radoslaw Sikorski je minimálně třicet let část bezpečnostně politické komunity. A celou dobu je věrný své jestřábí pozici vůči Rusku. Samozřejmě je opatrnost vůči Moskvě na místě, ale obávám se, že v jeho případě je to daleko emocionálnější motiv. Bylo to velmi dobře vidět již na jeho řeči těla během vystoupení v Mnichově. I nenávist je legitimní, ale neúčelný přístup, protože zatemňuje rozum. Nevadí to, když se tak chová kdosi na ulici, ale škodí, když se jedná o politika, který je placený za to, aby prospěl své zemi a ne aby si odreagoval své frustrace.
Do jaké míry celý problém, o kterém se bavíme, souvisí s tím, že současné evropské (pseudo)elity a jejich podporovatelé v neziskovkách, médiích a politice stěží rozdýchávají opačný názor? Kdo není konformní s bruselskou agendou, je nepřítel. A jak se proti tomu bránit?
Kritikovi, o kterém vím, že jen pokřikuje a nemá zájem o diskusi, odpovídám podle pravidla „nelituj a nevysvětluj“. To znamená, že nereaguji. A totéž doporučuji i v tomto případě.
Lidé, které zmiňujete, jsou zatrpklí, protože vidí, že jejich světonázor dosloužil. Když na jejich invektivy reagujete, tak jim připisujete větší význam, než mají a zvyšujete jejich komunikační dosah. To je chyba. Totéž mimochodem platí i o nešťastně vedené esemeskové aféře.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 14 čtenářů)
Jak hodnotíte rozhovor?
Filipes
