Jak zhodnotit českou geopolitickou pozici a zahraniční politiku za posledních 25 let? Objevuje se kritika naší přílišné loajality k USA a Západu obecně, prozápadní pozorovatelé naopak kritizují českou politickou praxi za neloajalitu k EU a přátelskost k Rusku. Kde je dle vás pravda? Které osobnosti a proudy zanechaly v tomto smyslu kladnou stopu a které zápornou?

Odpověď v tomto rozhovoru musí obsahovat značná zjednodušení, ale na druhé straně se zaměří k podstatě věci. Termín 25 let určuje období od rozpadu bipolárního světa, i když nástupci v SSSR (Andropov, Gorbačov) na změně politického prostředí pracovali již od roku 1984. A třeba podtrhnout, že to byli oni, kteří dosáhli svého cíle. Takže vítězové. My jsme se jako stát přidali, i když i za pomoci jednotlivců a skupin, které prozřely a se Sověty spolupracovaly v tomto trendu. Platily za to svou cenou v různých svých kategoriích. Jmenoval bych jen Jiřího Hájka, Václava Havla a Petra Uhla.

Na druhé straně je třeba vyhodnotit již velmi intenzivní koexistenční, ba dokonce kooperativní vztahy a vazby USA – SSSR. Do tohoto světa jsme vstupovali my až v devadesátých letech, do světa spolupráce, respektu a vzájemné důvěry. Ideologie přestala hrát roli a nastupoval nový směr a odpovědnost. Nebyla to snadná situace, neboť vše také bylo na pozadí sobeckých a materiálních zájmů.