V pondělí jste měl v Poslanecké sněmovně příspěvek na odborném semináři Příliš drahý vítr pod záštitou poslance Jindřicha Rajchla. Jaké byly ohlasy?

Seminář byl zaměřený na skutečné dopady projektů větrných a také fotovoltaických elektráren na ekonomiku, krajinu i každodenní život obyvatel. Velmi zajímavé byly i příspěvky a diskuse ohledně právní oblasti. Od odborníků z oblasti energetiky a práva jsme se dozvěděli, že vláda porušuje nejenom evropské směrnice, a dokonce i vlastní zákony, které z nich vycházejí, ale i ústavní práva obcí a občanů. Podobně jako za komunismu se zde pokoušejí vytvořit umělou nadřazenou vrstvu energetických developerů, kterým je všechno dovoleno a uhrazeny ztráty, zatímco lidem a obcím zakazují se proti tomu bránit. 

Vláda vytváří umělou privilegovanou vrstvu „větrných a solárních baronů“, kteří smí stavět monstrózní stavby v blízkosti lidských domovů, nenávratně ničit přírodu a zemědělskou půdu a ohrožovat vodní zdroje, a vše jim má být dovoleno?

Německo, v jehož sousedství se nachází i Česká republika, v posledních letech prochází naprosto nelogickou proměnou energetiky. Na jejím počátku nebyla žádná ekologie, ale hloupost. Chybné rozhodnutí Německo nedávno už i oficiálně uznalo. Nejde tu o žádnou ekologii, ale o nezodpovědné uzavření bezemisních jaderných zdrojů. V letech 2011 a 2012 uzavřelo Německo pakt s Ruskem na dovoz zemního plynu do Evropy. Současně se Německo rozhodlo v roce 2011 ukončit jadernou energetiku. Aktivně se toho účastnila i současná předsedkyně Evropské komise Ursula van der Leyenová, která byla tehdy ministryní obrany a pro tuto závislost na Rusku a její vývoz do Evropy jako ministryně obrany ve vládě hlasovala. V září roku 2022 došlo k poškození podmořských plynovodů Nord Stream úmyslnou sabotáží. Průmyslové Německo tak zůstalo bez dvou základních energetických surovin, bez plynu a bez jádra.

Poslední tři jaderné elektrárny včetně sousedního Bavorska, které má nyní závažné problémy, ale odstavila německá vláda až půl roku poté v dubnu 2023. Přijde vám to normální, odstavovat další jádro po útoku na strategický plynovod?

Názor odborníků zazněl na semináři: „Chybu může udělat každý, ale jen hlupák udělá tutéž chybu podruhé.“ To řekl už George Bernard Shaw a před ním římský filozof Cicero. S tímto názorem ale normální člověk nemůže nesouhlasit, rozum to nikomu nebere. Na to, abychom rozpoznali nelogičnosti takového jednání, nepotřebujeme žádné zvláštní vzdělání. Představte si, že by paní od plotny vařila na zemním plynu a ve vedlejší ulici na podzim vybuchl plynovod. To se může stát. A pak by si ta paní nechala na jaře odvézt do šrotu elektrický sporák, že bude „ekologicky“ vařit na zahradním grilu. A pak přijde zima.

Když by to neudělala ani ta paní od plotny, je s podivem, že toto udělala předsedkyně Evropské komise. Ursula von der Leyenová je původní profesí gynekoložka, ale strávila také část svého života kromě politiky jako žena v domácnosti. Asi by bylo dobře se jí optat, jestli by tohle udělala ve své vlastní domácnosti.

Na semináři zaznělo, že Němci dál pálí uhlí na výrobu elektřiny i v květnu v poledne, kdy nemrzne a vyrábějí solární elektrárny. Co je tohle za ekologii?

A co mají pálit, když si zavřeli jaderné elektrárny? Původně chtěli pálit ruský plyn a k nám ho vyvážet. Uhlí je to jediné, co tam mají. Celý Green Deal je podle názoru odborníků podvod, aby se německé nefunkční řešení bez stabilních elektráren vyváželo dále do Evropy a jejich i nadnárodní banky na tom vydělaly. Na ekologii zapomeňme. Němci mají plnou hubu „závazků“ o záchraně planety a doma energetický diagram plný uhlí a zemního plynu.

Němci budou pálit uhlí a zemní plyn dál a k nám chtějí vyvážet větrná monstra. Chtěli vyvážet i ruský zemní plyn, jenomže s tím mají dnes problém. Ale vydělávat na tom chtějí pořád. Jde tu o přece o peníze, a ne o energetickou samostatnost naší země nebo o nějaké životní prostředí. Podívejte se, jak to u nich vypadá. Od roku 2000 se do Německa od nás vyvezlo zbytečně tolik uhelné elektřiny, že by to stačilo po celou tu dobu na pokrytí spotřeby celé Prahy. Vydělávají na tom překupníci, česká energetická oligarchie a Lipská burza.

Kdo skutečně formuje českou klimatickou politiku a jak?

Voliči a inženýři určitě ne. Vláda se s vyhlašováním akceleračních zón a aukcí odklonila od předvolebních slibů už po svém nástupu a stále v tom pokračuje. Pod hlavičkou Green Dealu, dekarbonizace a rozvoje obnovitelných zdrojů vznikají nové dotační programy, akcelerační zóny a legislativa, která má za každou cenu výrazně urychlit výstavbu fotovoltaických a větrných elektráren. Současně ale sílí otázka, kdo tuto politiku skutečně formuje a komu celý systém přináší největší výhody. 

Vidíte zde vývoz špatné energetické politiky z Německa?

Nejsem ekonom, mou profesí je stavebnictví. Hlavním motorem celé této nepodařené „transformace“, ve skutečnosti rozpadající se německé energetiky, jsou banky. Podívejte se, komu u nás většina bank patří? Vždyť žádné české už ani nemáme. Banky, burzy a překupníci si na vývozu takového nefunkčního řešení vyvezou 60 a více procent kapitálu na naší energetické chudobě, zvýšených poplatcích a daních. V Německu jim to nefunguje, lidé se tam proti ničení krajiny už bouří. Mají tam více než tisíc podobných lokálních iniciativ, jako je ta naše v Ralsku. Jde jim o tržby, aby zachránili krachující ekonomiku. Potřebují jejich nefungující systém vyvézt, aby za něj někdo u nás zaplatil. Cenou na druhé straně má být energetická chudoba a zničená krajina a příroda.

Podpora různých aktivistů a politická korupce jsou jenom prostředkem, aby nám namísto fungující energetiky vyvezli tu jejich. Prostě to trochu „namažou“ nebo v některých případech i „podmáznou“. Bez takovýchto motivací by nikdo normální takovýto nefungující a škodlivý model energetiky do naší země ani do sousedního Slovenska nedovážel. „Investoři“ jsou ve skutečnosti prodavači součástí nefungujícího německého řešení, ale hlavní benefit mají banky, které našim politikům na tento nefunkční zločinný experiment páchaný na budoucí generaci chtějí půjčovat. Budeme bankám splácet za nedostatečnou a nestabilní dodávku elektřiny a ještě k tomu další elektřinu dovážet.

Jako lokální patriot v Ralsku poukazujete na střety zájmů kolem akcelerační zóny a mafiánsky fungující síť vlivu kolem Ministerstva životního prostředí

Připravovali to už do roku 2023, což přiznali i na dotazy občanů. Nová vláda toto zadání vůbec nezměnila, takže se pokouší v rozporu se zákony prosazovat stále původní verzi větrných baronů, kteří mají nahradit solární. Takové zadání nemá s Evropskou unií nic společného, jde o předem domluvené stavební pozemky pro větrné developery a jejich dotace z našich daní na úkor celé populace. Právě v této souvislosti se stále častěji objevuje kritika personálního propojení mezi Ministerstvem životního prostředí České republiky, Hnutím DUHA, Asociací pro mezinárodní otázky, Svazem moderní energetiky, Fakty o klimatu a dalších organizací aktivně podporujících masivní rozvoj OZE v České republice.

Pokud se zamyslíme nad současnou geopolitikou, ozývají se stále více hlasy, že Ministerstvo životního prostředí působí jako silový resort. Na energeticky zbytečné stavby se rozdělují násobně větší prostředky, než má armáda na obranu země. Jádro se ale stále nestaví.

Dříve spíše okrajové ministerstvo získalo díky Modernizačnímu fondu mimořádný vliv. Jen mezi lety 2022–2025 byly přes dotační mechanismy rozděleny více než stovky miliard korun určené na obnovitelné zdroje energie, energetické úspory a klimatická opatření. S obrovským objemem veřejných prostředků ale přišla i otázka, kdo nastavuje pravidla, kdo ovlivňuje legislativu a kdo profituje z výsledného systému. Kritici upozorňují především na personální vazby mezi ministerstvem, poradenskými strukturami a organizacemi, které dlouhodobě prosazují klimatickou a energetickou transformaci.

Jaká byla exekutivní část celého systému, který to připravoval od roku 2023?

Mezi nejčastěji zmiňovaná jména patří Martin Sedlák, Martin Ander a Petr Holub. Podle kritiků právě tito lidé tvořili exekutivní část systému, protože působili přímo na ministerstvu, v poradních strukturách ministra nebo v organizacích prosazujících rozvoj obnovitelných zdrojů. Zároveň byli spojováni se Svazem moderní energetiky, který zastupuje významné investory do OZE včetně velkých energetických a developerských skupin. Kritici proto upozorňují na možný střet zájmů, protože stejní lidé měli podle nich vliv na podobu dotační a energetické politiky a současně byli propojeni s organizacemi nebo sektory, které z této politiky profitují.

Jaká je role Martina Abela a akceleračních zón?

Významnou roli v celé debatě hrál právě Martin Abel. Ten je spojován s Hnutím DUHA, Asociací pro mezinárodní otázky, projektem Klimatická žaloba a i kandidaturou za Stranu zelených. Právě jeho jméno je často spojováno s přípravou a metodickou podporou akceleračních zón pro obnovitelné zdroje energie. To je zásadní moment celé debaty. Akcelerační zóny totiž nejsou pouze technickým nástrojem. V praxi znamenají urychlení povolovacích procesů, zvýšení investičního tlaku na dané území a vytvoření území „preferovaného“ pro výstavbu OZE.

A současná vláda v tomto díle Martina Abela a kruhů s ním spojených pokračuje?

Kritici upozorňují, že pokud se na tvorbě těchto zón podílejí lidé s aktivistickým nebo politickým profilem, vzniká otázka, zda byly jednotlivé oblasti skutečně vybírány neutrálně a objektivně. Abel a jeho kolegové byli propuštěni, ale nezákonný projekt, který po sobě zanechali, prosazuje současná vláda prakticky beze změn. Dokonce i se stejnou mediální propagandou, podporovanou ještě stále ze státního rozpočtu.

Experti mají dojem, že tato skupina řídí celé dění dále, a to bez ohledu na to, kde zrovna jsou. Provize za prosazení takového projektu v naší zemi jsou tak velké, že si jeho protagonisté nemusí dělat vůbec žádné existenční problémy, a kromě toho má většina z nich vyděláno už z minula.

A co na to současní politici?

Tvrdí už půl roku, že ten projekt po Abelovi musí dodělat a že to jinak nejde, ale že dají na nezákonně stanovených plochách větrníky lidem o 200 metrů dále od domu. Představte si, že byste někde načerno stavěli hotel nebo sídliště, a pak přišel Filip Turek nebo někdo jemu podobný s tím, že si to může ten nezákonný stavitel postavit o 200 metrů vedle.

Zajímavé je, jak se této skupině povedlo, že takovýto projekt nemá v Parlamentu skoro žádnou opozici, až na pár jednotlivců. Vypadá to, jako by byla napříč celým parlamentem opoziční dohoda mezi odstavenou a novou garniturou, že se musí nezákonné plány Fialovy vlády dokončit, aby na nich někdo vydělal. Média baví lidi spory politiků, kdo pojede do Turecka, ale žádné spory politiků, zda tu bude Green Deal, vlastně ani neexistují, i když ti noví kandidovali s opačným programem a snaží se lidem namluvit, že nám Brusel nakázal sázet větrníky na pole místo na opuštěné doly a zavřené elektrárny po ČEZu a Pavlu Tykačovi.

A v Německu mají už ve skladech vrtule a v bankách připravené peníze. Jediná šance je vyhodit naše politiky s tím, aby jim pro takové plány ještě nepřipravovali od nás pozemky a peníze za předraženou elektřinu. Budou volby a stovkám tisíc lidí to už začíná docházet, soudě podle čtenosti médií a počtu připomínek. Přes prázdniny před volbami nás už možná budou miliony, a pak se ti „oponenti“ Fialovy vlády a „odpůrci Green Dealu“ nestihnou divit.

Věříte vládě, která začne v aukcích podporovat větrné barony výkupem elektřiny za tři koruny dvacet ještě v tom samém týdnu, kdy byla jmenována, že nám na Vánoce nenadělí další vlnu emisních povolenek a zdražování bydlení nad snesitelnou mez?

Vláda ten projekt prosazuje dále, dokonce i za podpory vlivu jeho původních tvůrců ve veřejnoprávních médiích? To podporují program vlády Andreje Babiše i liberální aktivisté?

Velká část kritiky směřuje veřejnost také vůči Asociaci pro mezinárodní otázky a projektu Fakta o klimatu. Tyto organizace pravidelně vystupují v médiích, ideologicky komentují klimatickou politiku a vytvářejí studie s uměle vytvořenými analýzami v kladném světle.

Dále připomínkují legislativu a jsou prezentováni jako odborné autority. Kritici ale upozorňují, že řada jejich představitelů má jasné ideologické či politické vazby.

Čerpají dále Abelovi kolegové veřejné prostředky na svou činnost?

Ano. Jejich organizace čerpají veřejné i evropské prostředky určené na klimatickou agendu. Otázkou tak zůstává, zda jde skutečně o nezávislé expertní prostředí, nebo o součást širšího politického a aktivistického ekosystému. Toto bohužel proniklo i do mnoha renomovaných pracovišť, která si nechala zaplatit desítky milionů korun za projekty podobné nechvalné známému SEEPIA, což byl podle názoru odborníků docela obyčejný podvrh.

Pokud něco takového odešlo zrovna z Univerzity Karlovy, měli by se za to ti profesoři, co jsou pod tím podepsaní, veřejně omluvit. Nejsme ve středověku.

Ralsko je pro vás a vaše kolegy symbolem střetu o krajinu?

Jedním z nejvýraznějších symbolů celé debaty se stalo právě Ralsko. Bývalý vojenský prostor s unikátní krajinou, přírodní sukcesí a vysokou ekologickou hodnotou se v posledních letech dostává pod stále větší tlak energetických projektů. Vedle plánovaných větrných elektráren se zde řeší rozsáhlé fotovoltaické projekty, nově akcelerační oblasti, bateriová úložiště a stále nová energetická infrastruktura i další související stavby. Místní obyvatelé stále častěji upozorňují na problém kumulace vlivů. 

Nejde totiž pouze o jeden samostatný projekt, ale o souběh více fotovoltaických elektráren, doplněný o větrné elektrárny a nová vysokonapěťová vedení, a tím vzniká mnoho zásahů do krajiny, zvýšení dopravy, změn vodního režimu a postupné industrializace celého regionu. Právě kumulace vlivů je přitom jedním z nejdůležitějších principů evropského i českého práva v oblasti EIA, SEA a ochrany přírody a práv místních obyvatel na jejich prostředí pro život, nikoli život ve zničené krajině a nově plánované průmyslové zóně. Budeme na tom pak jako na Mostecku. Zničené životní prostředí a na rozdíl od uhlí to nepřinese ani energetickou stabilitu. Jen peníze bankám a investorům. Připadáme si podobně jako v Jižní Americe, tam jim také chtějí věčně kácet lesy a likvidovat místní biotopy. Okupační sovětská armáda a těžba uranu „sloužícího míru“ nám v minulosti stačily.

Hejtman Půta už v ČEZu není, ale akcelerační zóna číslo 13 Hradčany v kraji pod jeho vedením pokračuje. Není to nějaký záložní developerský projekt poté, co v Půta v dozorčí radě ČEZu skončil?

Velkou kritiku Libereckého kraje vyvolávají zejména Půtova opakovaná tvrzení, že chce stavět elektrárnu 60 MW pro potřeby krajské energetiky. To tvrdí i jeho bývalý náměstek Miklík, který se v tom i přes prohrané volby stále aktivně angažuje. Pro spotřebu kraje se ale dá jednoduše využít pouze 15 MW, tedy čtvrtina té elektrárny, zatímco na dalších 30 MW chtějí někomu „pronajímat pozemek“. Je to podobné, jako kdyby chtěli Půta s bývalým náměstkem za Piráty stavět sociální byty, ale polovinu jich chtěli za krajské peníze pronajímat pracovním agenturám. Za toho „neznámého nájemce“ už předem zaplatili z krajského rozpočtu i miliony za připojení k síti. Nebylo by lépe, než takovéto kšefty, dát to třeba do zdravotnictví?

Bývalý náměstek hejtmana Zbyněk Miklík za Piráty u voleb totálně propadl a nyní vede energetickou společnost zřizovanou krajem, která se v takovýchto energetických projektech aktivně angažuje. Jaké jsou jeho vazby na Martina Abela propuštěného z MŽP?

Nikdy jsem je spolu neviděl, ale to ještě nic neznamená. Zájem obou na výstavbě solárních a větrných parků je shodný, včetně toho, že si pánové v Liberci najímají jako „moderátora“ veřejného projednání firmu ze skupiny, kde Martin Abel s klimatickou žalobou právě působil. S Frank Bold spolupracovali i v minulosti.

Kromě dlouhodobého konfliktu zájmů v Libereckém kraji v dvojroli hejtmana Martina Půty mají na Hradčanech i další problémy jako s povětřím v Ralsku?

Podle nezávislých odborníků kraj nevyhodnotil specifika území dostatečně detailně a celé Ralsko i oblast Hradčan shrnul do jedné obecné připomínky. Naše iniciativa občanů z Kraje pod Ralskem tvrdí, že takový postup nerespektuje individuální charakter území, podceňuje kumulativní vlivy, kdy se jednotlivé obnovitelné zdroje energie schvalují „salámovou metodou“, jako by jich tam nebylo už přes míru, a ignoruje citlivost oblasti v blízkosti Natura 2000 a chráněných vod CHOPAV. Veřejnost přitom dlouhodobě upozorňuje, že Ralsko už nyní čelí vysoké koncentraci energetických projektů.

Místní obyvatelé otevřeně říkají, že „už mají solárů plné zuby“. Co na to média, veřejná debata a jaká je otázka důvěry k Půtovu vedení a projektům Miklíkovy energetické společnosti?

Celá debata postupně přerůstá rámec energetiky. Jádrem sporu se stává důvěra veřejnosti v média a v nezávislost expertů, dokonce ve státní správu i v samotný proces rozhodování.

Média často přebírají jednostranné pohledy. Placené aktivisty, kteří pobírají mzdu za prosazování jejich ideologie, prezentují jako „nezávislé odborníky“ a nedávají dostatečný prostor technické nebo právní opozici. „Nezávislého moderátora“ diskuse s občany jsme takového ale viděli prvně, v tom musím uznat, že jsou Půta s Miklíkem kreativní. Takoví obvykle docházejí na podporu developerů, a ne krajských hejtmanů s občany. Mohli by nám na příští sezení pozvat rovnou Martina Abela jako odborníka, který na MŽP přišel o angažmá.

A právě otázka kumulace vlivů může být jedním z nejzásadnějších témat celé budoucí debaty. Protože zatímco jednotlivý projekt může působit „přijatelně“, souhrn všech zásahů může během několika let zásadně změnit charakter celého regionu.

Vypadá to, že v Ralsku probíhá vytrvalý střet o budoucnost vaší krajiny. ČEZ už projekt zrušil, udělají to i hejtman Půta se svým bývalým náměstkem?

Debata nejen kolem Ralska, akceleračních zón a vlivu neziskových organizací tak dnes není pouze otázkou energetiky mezi centralizovanou klimatickou politikou a regionálními zájmy, jedná se mezi rychlostí transformace a ochranou krajiny a mezi investičním tlakem. Vedení kraje se stylizovalo do opozice proti svým vlastním občanům a nerespektuje jejich názor. Nevíme, co budou tito dva pánové i se svým dosud neznámým nájemcem, za kterého už zaplatili poplatky. Zato víme, co uděláme v takové situaci my. Budeme se bránit všemi legálními prostředky, a není jich zrovna málo. A před volbami, samozřejmě, i politickými a veřejnou debatou.

Pokud Zuzana Mrázová vyhlásí akcelerační zóny v rozporu se zákonem proti vůli občanů, co budete dělat?

Ve vztahu ke kraji a Martinu Půtovi se místní iniciativa Kraj pod Ralskem a výbor pro koordinaci energetických projektů shodly na podpisové akci s vyjádřením nesouhlasu k plánované výstavbě FVE v Ralsku na bývalém vojenském letišti v Hradčanech.

Pokud jde o akcelerační oblasti, koordinuje se naše iniciativa s několika desítkami podobných sdružení v celé republice v podobně postižených oblastech. Budou padat žaloby, ústavní stížnosti a další právní kroky.

Vzhledem k blížícím se prázdninám a následně blížícím se volbám hned po nich plánují někteří naši kolegové osvětu občanů a občanské protesty i v době dovolených. Kromě voleb obecních se bude také volit nová třetina Senátu. Bude dobře, když se nám do něj nedostanou větrní baroni ani jejich developerští spojenci, ale slušní lidé, kteří budou namísto zájmu investorů a překupníků naslouchat názorům lidí, kteří je do Senátu zvolili. Měli bychom už nyní vybírat nové kvalitní kandidáty. Veřejný činitel ve službách soukromého kapitálu větrných baronů není zástupcem voličů. Jednu špatnou zkušenost už máme od loňského podzimu, pojďme se poučit. „Chybu u voleb může jednou udělat každý, ale jen hlupák zvolí podruhé politiky, kteří před volbami odmítají Green Deal a po volbách spustí zelenou politiku.“ Tak podobně to řekl už George Bernard Shaw.

Psali jsme:

Hejtman odstraněn. Ale co dál? Boj s „větrníky“ pokračuje

Abel a ti další. Vazby kolem lidí, co tlačí větrníky

Diskuze s občany o solárech. Jenže kdo moderoval? Známá firma

Braňte se ČEZu. Energetik Beran dává návod lidem i obcím