_635476837292244334.jpg&id=25946)
Pane doktore, vy přednášíte déle než dvacet let ústavní právo a státovědu na VŠE. Po volbách se vyrojila řada ústavněprávních komplikací. Mohl byste je specifikovat?
Je kancléř Mynář dobrý člověk?Anketa
Během zániku Československa se na poslední chvíli v České národní radě „spíchla“ ústava (přijata 16. 12. 1992, ČR vznikla k 1. 1. 1993). Ve standardní ústavě by kromě jiného mělo být zakotveno vymezení alespoň základních náležitostí národního státu a v návaznosti na to upraveny pravomoci a působnosti ústavních orgánů. Tak aby zohledňovaly svrchovanost lidu a nesnižovaly „standard“ lidských a občanských práv… výčet toho, co má ústava obsahovat, je samozřejmě obsáhlejší. Katalog základních práv k ní byl „přilepen“ do neuzavřeného celku (tak jako další v ní chybějící ústavněprávní normy), označeného „ústavní pořádek ČR“. Ačkoli z povahy věci je „Česko“ národním státem, v ústavě také nenajdeme zmínku o jeho příslušníkovi či jazyku. Německo má sice jen „Základní zákon“, avšak základní občanská práva jsou v něm zakotvena coby „práva každého Němce“. Když před lety prof. Gerloch navrhl diskusi o zakotvení práva na ochranu národního jazyka v ústavě, strhla se „mediální bouře odporu“.
Co konkrétně míníte „svrchovaností lidu“?
To už naznačil J. J. Rousseau pojmem „vůle lidu“. V jejím základu je ochrana a prosazování jeho bazálních zájmů. Zjednodušeně vyjádřeno, v právním státě je „dlouhodobá vůle lidu“ vložena do obsahu zákonů. Projevem „krátkodobé vůle lidu“ jsou jím vybraní zástupci orgánů moci zákonodárné a výkonné. Rousseau přitom zdůraznil, že lid svrchovanost ztratí, jestliže svoji vůli – čili rozhodování o svém osudu ve vlastním zájmu – zcela odevzdá svým zástupcům. Nositelům státní moci, ať už ve formě ústavních orgánů či ústavních činitelů. Tím okamžikem se totiž mohou přeměnit z jeho zástupců na jeho neodvolatelné vládce. Byť „jen“ na čtyři, pět nebo šest let čili do dalších voleb. Připomínám, že například ústavní možnost voliče odvolat svého zástupce zanikla počátkem devadesátých let s prosazením „mandátu volného“. Jistě si vzpomenete, jak nebylo možné zbavit poslaneckého mandátu nejprve vazebně stíhaného dr. Ratha…
Ve vztahu k aktuálnímu dění to zní poněkud akademicky, abstraktně…
Bude Fiala lepší premiér než Babiš?Anketa
… zajisté, pokud v tom nespatříme podstatu a smysl voleb jako závodu, v němž se stane vítězem, kdo doběhne přede všemi. Jednoznačně první, byť jen o prsa. Pouze ten má právo na zlatou medaili. Pokud půjde o „volnou soutěž politických stran“(viz čl. 5 „ústavy“) čili o volební závod, má právo na vládu vítězná politická strana. A teď si představte maratonský běh na olympiádě v roce 1952. Zátopek doběhne přede všemi, ale hlava státu se může rozhodovat, jestli zlatou medaili udělí jemu. Anebo těm, kdo přiběhli až na dalších místech, protože jejich čas je v součtu lepší než vítěze.
Pokud někdo napsal takto ústavu (srov. smysl ust. čl. 68, odst. 2, neobsahující imperativ designovat vítěze voleb), opomenul, že občan si vybírá podle toho, co mu slibují kandidáti. V programech svých politických stran. Tato nejednoznačná formulace je zneužitelnou k libovolné interpretaci tzv. ústavního pořádku. Dojde-li na tendenční „slovíčkaření“ s ohledem na dikci ust. čl. 22 „listiny“, v němž je namísto „politická strana“ (viz čl. 5 „ústavy“) uvedena „politická síla“. Zdůrazňuji, že výsledek voleb je nedotknutelným ústavním projevem vůle lidu. Pokud má v právním státě platit „suverenita lidu“, nemůže ústava obsahovat možnost, aby projev jeho vůle mohla revidovat hlava státu. A k tomu dvě stě poslanců formou nevyslovení důvěry vítězi, kterého by ve smyslu čl. 5 ústavy za takového potvrdila hlava státu. Opakuji, tyto obě pravomoci, jedna prezidenta, druhá Sněmovny, umožňují i revizi autentického projevu vůle lidu. Když se vrátím k vaší první otázce, tak vychází, že ony „komplikace“ jsou založeny nedokonalou ústavou, potažmo tzv. ústavním pořádkem. Dlouhodobě volám po tom, aby byl – podle mého názoru kuriózní „ústavní pořádek“ – konečně nahrazen standardní ústavou.
Jste rozladěný z koncipování průběhu posledních voleb?
Spíše z toho, že potřetí opakuji to samé, jen jinými slovy. Myslím, že před osmi lety jste i vy zveřejnili moji stať. Tehdy jsem žehral na povolební koalice, protiústavní a účelové. Slepené z trpaslíků, kteří se postavili jeden druhému na ramena, až měřili o „jeden hlas“ více, než měl vítěz. Bez ohledu na to, že jejich programy přinejmenším nebyly kompatibilní. Stejně jako minule odkazuji na tradici tzv. menšinových vlád ve Skandinávii či u protinožců. Subjekt s nejlepším programem sestaví vládu a během svého mandátu z něho může prosadit cokoli. Samozřejmě když získá v parlamentu hlasy těch, kteří skončili ve volbách za ním. Tím, že jim za to umožní v rámci oboustranného kompromisu prosadit i jejich programové sliby. Politická scéna, a potažmo i celá společnost, není nesmiřitelně rozdělena, případných 49 % hlasů opozice není arogantně válcováno 51 % hlasů většiny. Vítězem zůstává lid.
Dobře, ale povolební koalice se díky změnám volební legislativy letos nekonají. Jsou „předvolební“ koalice v souladu se smyslem ústavnosti?
Věříte, že je prezident Zeman ve stavu, kdy není schopen ničeho?Anketa
Připomínám, že ve volbách občan vybírá z programových slibů, jimiž se vůči sobě vymezují kandidující politické subjekty. Pokud by se před volbami sloučily za jedním společným programem v jediný politický subjekt, odpovídalo by to smyslu čl. 5 „ústavy“. Pokud se však ze subjektů, nesourodých svým programem a velikostí, vytvoří předvolební koalice, je otázka, zda je jejím cílem „ochránit svobodnou soutěž politických sil“ ve prospěch nositelů politických práv a svobod čili všech občanů (srov. čl. 22 listiny). Anebo je jejím účelem mocenský prospěch politických sil, jež se v ní spojily („koalovaly“) jen s cílem zvýšit si šanci na proniknutí do parlamentních a vládních křesel. Pokud je už nyní zřejmé, že se jednotlivé subjekty předvolebních koalic hodlají ve Sněmovně sdružovat odděleně (což je mj. v rozporu s ust. § 77, odst. 5 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny), efekt „povolebních“ a „předvolebních“ koalic může vycházet nastejno.
A váš pohled na „kroužkování“?
Odkazuji na zjištění, že aplikaci této možnosti nemusel každý volič správně pochopit. Pokud se to i prokáže, tak nebyl ve volbách zajištěn princip rovnosti.
Aktuálně se jeví jako nejpalčivější povolební problém „mocenské hrátky“ kolem nemocného prezidenta. Váš názor, prosím?
„Názor“, to je také slovo, kterým začíná vyjádření ÚVN o schopnostech pacienta vykonávat svůj úřad, přečtené do médií předsedou Senátu. Z praxe obhájce znám, že soud nerozhodne podle vyjádření znalce z „medicínského oboru“, které by nebylo jednoznačné, určité. Tím by mně coby advokátovi nahrál prosazovat zproštění mandanta kvůli pochybnostem (In dubio pro reo). Soucítím s lékaři, že jsou pod tlakem okolností, a doufám, že „tlak“ nerovná se „nátlak“. Proto lze kvitovat příslib, že těsně před tzv. aktivací ustanovení čl. 66 ústavy by mělo být k dispozici „expertní stanovisko“, a nikoli jako doposud pouhý „názor“.
V říjnu 2009 jste zastupoval senátory v řízení před Ústavním soudem o Lisabonské smlouvě. Proč jste tehdy neuspěli?
To je na dlouhé vyprávění, v případě vašeho zájmu „příště“…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
