Fialově vládě je často vytýkáno, jakým způsobem s občany komunikuje. Co na to říkáte vy jako člověk, který se komunikací zabývá?
Komu byste dali hlas v druhém kolem?Anketa
Není podle vás právě tato komunikace a leckdy otevřená arogance některých členů vlády (naposledy ministr Válek a jeho rada rodičům, ať si obvolají sto lékáren a v některé nedostatkový dětský lék Nurofen jistě budou mít) jednou z hlavních příčin současného rozkladu společenské důvěry a sounáležitosti?
Samozřejmě ano. Pokud se naprostá většina občanů s vládními kroky neztotožňuje, či je vyloženě odmítá, znamená to ve společnosti obrovské napětí. Vámi zmíněná slova ministra Válka mi připomněla stále častější hospodské disputace mezi příznivci bývalého režimu a toho současného. Tehdy nebyly banány a jiné spotřební zboží, dnes jsou pod pultem základní léky, lidé nemají na nájmy či energie. Kdysi jste obíhal zelináře, řezníky či mototechny, teď máte obvolávat lékárny. Ať si každý vybere.
Vláda připravila v krizové situaci velkou komunikační kampaň, že říci si státu o pomoc není hanba. Premiér na toto téma absolvoval v září ostrou hádku s občany na náměstí v Havířově, kteří mu vysvětlovali, že po čtyřiceti letech poctivé práce nechtějí být v pozici prosebníků. Jak se na to díváte vy? Je správné, aby vláda (teď odhlédněme od toho, že ji vede pravicový premiér, který by měl být vůči pomoci státu ještě ostražitější) ukazovala lidem jako řešení úřad a dávky?
Říct si státu o pomoc skutečně hanba není. Hlavně pro ty, kteří do systému za svůj dlouhý produktivní život nasypali statisíce či miliony. Dnes přirozeně cítí křivdu. Nicméně kardinální otázkou je, zda se do krizové situace dostali vlastní vinou, nebo kroky vlády či bruselské věrchušky. A s tím pravicovým premiérem jste mě rozesmál.
Vít Rakušan se nedávno velmi rozčílil, že jej uráží, když je boj s dezinformacemi označován za cenzuru, protože on se považuje za liberála. Máte pocit, třeba i na základě zkušenosti se současným ministrem vnitra, že „liberál“ dnes ještě znamená „svobodomyslný“?
Nejen pan ministr Rakušan by měl vysvětlit, co to ta dezinformace vlastně je. Sám se nechám poučit příklady. Třeba když redaktor ČT Jiří Hynek v přímém vstupu v roce 2019 v jedné minutě třikrát zmíní Andreje Babiše, že je bývalý premiér, a nikdo jiný kromě něj si toho nevšiml? Nebo kavčí cenzura projevu prezidenta Miloše Zemana, z něhož náhodou vypadla zmínka o tuneláři Bakalovi? Ale jinak. Otázka, bylo pro komunisty vysílání Svobodné Evropy či Hlasu Ameriky dezinformační? Nepochybně ano. Bylo rušení jejich vysílání i zákaz jiných západních informačních zdrojů cenzurou? Určitě. Pak se můžeme ptát, kde je rozdíl, když se současná vláda snaží omezovat přístup lidí k co nejširším informačním pramenům.
Stále více mám pocit, že za dezinformaci je a bude považována jakákoli kritika nynější vlády i globální ideologie, kterou reprezentuje. Mnozí si myslí, že si stačí z peněz nás všech zaplatit média a „odborníky“. Tak jednoduché to ale nebude. Cítím, že se dostávají do pozice komunistických papalášů 80. let minulého století. Tedy veřejného koktejlu naštvanosti a směšnosti. Slovo liberál bylo zcela zdiskreditováno. Svobodomyslný je dnes ten, kdo hledá informace všude možně, dokáže je vyhodnotit a nechová se jako biorobot. A o výchovu biorobotů nejen v současnosti těmto liberálním cenzorům jde.
Z úst premiéra Fialy i dalších představitelů vládní koalice v poslední době zaznívá, že opakem demokracie, proti kterému se musí bojovat, je populismus. Slyšíme to stále, podporujeme demokratické kandidáty proti populistickým… Co říkáte na takto formulovaný protiklad?
Opakem demokracie je totalita. A její nástup v minulosti vždy symbolizoval boj proti nějakému „společnému“ nepříteli. Třeba na základě rasy nebo majetkového postavení. No a dnes jsou to jacísi populisté, dezoláti či švábi různých forem. Paradoxem je, že třeba daně těchto nynějších nepřátel režimu eráru nikterak nesmrdí. Chtějí jim vzít práva na svůj názor, svobodné myšlení, ale povinnosti zůstanou. Mimochodem, premiér Fiala na jaře prohlašoval, že zastropování cen energií prosazují právě populisté a extrémisté, aby před nedávnem k tomuto kroku sama jeho vláda přistoupila. Dokonalé udání sebe sama v přímém přenosu. Kdo je pak populista a extrémista? A co na to Nora s Markem a Václavem z ČéTé? Stále mlčí?
Když se mluví o ochraně práv a svobod, tak je to v poslední době většinou v té souvislosti, že „není bezbřehá“. Nejprve covid a nyní válka jsou mnohými akceptovány jako důvody, proč by určité svobody měly být dočasně omezeny. Nehrozí ale, že se následně budou hledat další a další důvody pro jejich omezení, když už se to jednou tak pěkně osvědčilo?
Osvědčilo jak pro koho. Třeba pro konta farmaceutického byznysu rozhodně. Přitom už i šéfku evropské komise vyšetřují pro možnou korupci, což se mezi lidmi kvůli „svobodnému“ mediálnímu deštníku příliš neví.
Každý z nás má mít právo na beztrestný názorový protest proti vrchnostenské zvůli. Ať si o jeho obsahu můžeme myslet cokoli. Totalitáři se ale své touhy ovládat lidi nikdy nevzdají. À propos, kontrolní otázka z dob pobytu sovětských vojsk na našem území. Jaká je jednotka dočasnosti? Nebyl to jeden furt?
Psali jsme:
V letošním roce Fialova vláda prosadila i docela významné změny v Radě České televize. Z vaší zkušenosti radního, byť rozhlasového: Jdou podle vás správným směrem?
Odradil vás pořad s Babišem a dětmi od volby lídra ANO?Anketa
Vámi zmíněné změny se zatím týkají jen volby nových členů Rady České televize. Optikou dnešní doby nebyla volba nic „významného“, až na to, že byla poprvé od listopadového převratu veřejná, takzvaně demokratická, asi jako na sjezdu KSČ.
Nicméně tématem veřejnoprávních médií se opět stává jejich financování. Zvednout poplatky, či platit provoz ze státního rozpočtu? Mým snem jsou takzvané koncesionářské asignace. Zkrátka ze svého příjmu vyčleníte pro média, kterým věříte, třeba dvě stovky, a ty mezi ně rozdělíte. Vše podle vaší míry vnímání veřejnoprávnosti. A protože na „Českou“ televizi přísahá dle jejích „nezávislých“ průzkumů výrazná většina občanů, vyřeší se tím příjmová stránka jejího rozpočtu. Klidně bych fandům umožnil přispívat i vyššími částkami. Pak v televizním rozpočtu nuceně nepřistane sedm, ale autentických třeba deset miliard. Nebo ne. Férové řešení, kterého se ale bohužel nikdy nedočkáme.
Ale já jsem rozhlasový radní, a v Českém rozhlasu léta jeho hospodaření do detailu kontrolujeme. Na rozdíl od televize například neznáme slavné začerněné smlouvy s dodavateli. Proto mi přijde zvláštní, že nejen určitá média poslední dobou „jdou“ po rozhlasu, a televize je nezajímá. Proč asi? Neteče?
Na příští rok se chystá legislativa, která má povzbudit boj s dezinformacemi a má být jednou z hlavních vládních agend v příštím roce. Máte pocit, že se za těchto okolností máme obávat o svobodu slova?
Svoboda slova buď je, nebo není. Už před lety mi známý žijící v Německu vyprávěl, že se v hospodách začalo šeptat. Lidé se nejen tam opět začali bát Bretschneiderů a jim podobným udavačům. Takové chování považuji za nejpřirozenější indikátor míry svobody projevu. Jakákoli cenzorská legislativa nezastaví skutečně svobodnému člověku skutečně svobodně myslet. Naopak ho to donutí přemýšlet ještě více. Ale s tím důsledkem, že si po letech opět začne dávat pozor. Takže ztráty svobody slova se obávejme, opět za ní budeme muset bojovat.
Můžeme čím dál častěji slyšet, že společnost se „radikalizuje“. Máte ten dojem z vlastní zkušenosti také? A čím tomu v příštím roce i dále nejlépe čelit?
Říkáte, že se společnost radikalizuje. Stálo by za to definovat, kdo ji k tomu ponouká. Podle mě především ti, kteří o radikalizaci nejvíce mluví a svým blábolením se snaží proti ní „bojovat“, přičemž ještě přilévají olej do ohně. Situaci by uklidnil skutečně svobodný přístup k informacím a alespoň částečný návrat k objektivní žurnalistice bez nynější, takřka bezbřehé licoměrnosti.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
pepa ov
