Vaše kniha Proveď vola světem, volem zůstane začíná zvoláním „zasraný komunismus“ a končí heslem „zasraný kapitalismus“. Nyní vlastně prožíváte druhý díl. Život v rodném Česku, zklamání z lidí, návrat do Bostonu. Jakými zvoláními bude tento druhý díl začínat a končit?

Dvě pravdivá a navzájem se doplňující přísloví říkají, že „doma nejsi nikdy prorokem“ a „nikdy nemůžeš vstoupit do stejné řeky“. A to je naprostá pravda.

Když jsem se před více než pěti roky přemístil zpět do Česka, protože jsem se musel začít starat o nemocnou mámu (hodně mi s tím pomohl syn Daniel), tak jsem obě přísloví procítil až do morku kostí. Do morku, který byl prokřehlý mrazivým přijetím, zvláště v mé rodné Plzni. Okamžitě mi došlo, že tady ještě musí uplynout hodně vody, abych mohl vstoupit do stejného proudu, jaký protéká v Charles River v Bostonu. Na plzeňské Radbuze po mém „návratu“ ještě proplouvaly pramice plné zuřivých zastydlých antikomunistů, mávajících vášnivě pádly a odhánějících jakékoliv větry, které by do plzeňské dolinky přivály levicové myšlení, jež v té době již burácelo v politickém uvažování v Massachusetts.

Socialistický senátor Bernie Sanders, který téměř vyhrál demokratické primárky v USA, již dávno lákal davy příznivců na svoje velmi levicové myšlenky, protože si konečně mladá generace uvědomila, že kapitalistický systém je chcípajícím dinosaurem, který je neúnosný pro život na zemi. Ale Plzeň v té době oprašovala odkaz předválečné buržoustské republiky a vzdychala nad Loosovými interiéry navrhovanými pro zlodějské kapitalisty a nejraději by zbourala tisíce bytů postavených pro obyčejné lidi za bývalého socialismu a lidi zase nahnala do zapáchajících barabizen tehdejších nezaměstnaných.    

Rozjetý Bernie Sanders:  Tohle je rozpočet pro miliardáře

Při poslechu politických názorů mých bývalých přátel mi stoupal krevní tlak, protože jsem jim nedokázal vysvětlit, že svět není a ani nebyl rozdělen na „svobodičku“ na Západě a „šílený útisk“ na Východě.

Můj další díl asi začne zvoláním „blbost jest věčná“. Čím další díl, začínající mým druhým „vyhoštěním“ z Česka, bude končit, ještě netuším. Asi neutuchajícím výkřikem, že revoluce je nikdy nekončícím procesem.  

Jak vnímáte pohledem přes oceán to „zahnědlé a nenávistné“ Česko, jak jste se o něm občas vyjádřil, když jste ho opouštěl?

Když jsem po opětovném návratu zpět do Bostonu vystoupil z letadla a ucítil vůni moře, tak jsem poklekl a políbil massachusettskou zem, neb jsem si uvědomil, že se v Americe bojuje o Prahu.