Vláda schválila investiční pobídky pro automobilku BMW v celkové výši 528 milionů korun. Bavorská automobilka na oplátku slibuje vytvořit 250 pracovních míst. Na první pohled jde o velmi nevýhodný obchod, kdy stát vznik jednoho pracovního místa zadotuje více než dvěma miliony korun. Je v tom skryto ještě něco jiného? Je vůbec v době, kdy na trhu práce panuje zoufalý nedostatek pracovních sil, rozumné vytvářet takto štědré investiční pobídky?
Je to mimořádně nerozumné. Je to dar zahraniční automobilce spíš než českým nezaměstnaným. Skoro bych řekla, až plýtvání. Jako by vládu pálilo dobré bydlo. Vždyť to vychází 2 112 000 Kč na vytvoření jednoho nového pracovního místa! A to v oboru, u něhož nevíme, jak se bude dál rozvíjet – půjde cestou zdokonalování spalovacích motorů, vodíkových pohonů, nebo elektromobilů? Neboli nevíme, jestli tato investice u nás má skutečně dlouhodobou budoucnost. A navíc automobilový průmysl je velmi procyklický – daří se mu v dobách konjunktury, kdy odsává zaměstnance jiným oborům, a propouští v dobách recese, kdy ještě víc množí řady nezaměstnaných.
Nebylo by tedy mnohem užitečnější těchto 528 milionů odpustit podnikatelům na daních? To by najednou bylo nově vytvořených pracovních míst! Jsem si naprosto jistá, že úleva třeba živnostníkům v této výši by vedla k vytvoření mnohem většího počtu nových pracovních míst než těchto 250! Jenomže to levicovou vládu ani nenapadne – ta neumí myslet tak, že někomu nechá víc peněz. To raději živnostníkům peníze vezme a ty pak daruje bohaté cizí firmě, aby vytvořila „pár“ pracovních míst.
Německá ekonomika ve třetím čtvrtletím klesla ve srovnání s předchozími třemi měsíci o 0,2 procenta. Jde o vůbec první pokles od prvního čtvrtletí roku 2015. Bývalý ministr financí Miroslav Kalousek varuje, že pokud německá ekonomika uzavře i konec roku poklesem, příští rok tu máme problém. Jde o předzvěst blížící se nové ekonomické krize? A jak velký problém to pro českou, na export orientovanou ekonomiku, je?
Ano, to je předzvěst budoucí recese, o jejímž budoucím příchodu na tomto místě mluvíme již dlouhodobě. Jenomže toto je jedna z prvních známek, která je snadno interpretovatelná a pochopitelná i nejširší veřejností.
Samozřejmě hospodářské ochlazení v Německu, s nímž jsme nejtěsněji skrze zahraniční obchod propojení, se automaticky musí propsat i do české ekonomiky, akorát s dvou až tříměsíčním zpožděním. České společnosti často fungují jako subdodavatelé německých, takže jakmile v Německu přibrzdí výroba, automaticky českým společnostem poklesnou zakázky, ty pak začnou propouštět a budeme na klasické sestupné dráze.
Míra problému, který tím vznikne české ekonomice, je do značné míry dána aktuální mírou přehřátí české ekonomiky, musíme si uvědomit, že ekonomika funguje jako kyvadlo: buď se kývá hodně na obě strany, nebo se houpe na obě strany jen málo. Čili když tu máme výrazné přehřátí, lze předpokládat, že bude následováno také hlubší recesí (než jaká by byla bez onoho přehřátí). Naopak, kdyby ekonomika dnes nebyla tak přehřátá, krize by byla mnohem mělčí.
A hlavním viníkem aktuálního přehřátí české ekonomiky je ČNB a její nedávné více než tříleté intervence.
Takzvaný indikátor Ifo, který mapuje podnikatelské klima v Německu, se zhoršuje. Zatímco v říjnu byl na hodnotě 102,9 bodů, o měsíc později klesl na rovných 102 bodů. Indikátor klesl již třetí měsíc v řadě, což je odbornou veřejností považováno za bod zvratu v ekonomice, neboli moment, kdy ekonomika začíná klesat. Vnímají němečtí podnikatelé, že situace se zhoršuje? Čeho konkrétně se obávají?
To je spojená nádoba s vaší předešlou otázkou. Zatímco statistika HDP, která se v Německu zhoršuje, popisuje minulost, indikátor Ifo popisuje budoucnost. Léty praxe bylo dokázáno, že Ifo index výborně prognózuje budoucí vývoj německého (a zprostředkovaně i českého) HDP.
A jestli němečtí podnikatelé vnímají, že se situace zhoršuje? Ano, to je v podstatě samotná definice indexu Ifo. Tento index totiž měří ekonomické očekávání německých podnikatelů. Čili horší index Ifo znamená zhoršené očekávání ohledně budoucího vývoje ekonomiky.
Skutečně máte pravdu s tím, že pokud třikrát po sobě dojde ke zhoršení indexu Ifo, lze to považovat za průkaz toho, že ekonomika je již za bodem zvratu a dochází k dlouhodobějšímu zpomalování. Je to tedy další ze série známek, že po tučných letech přijde zase maličko hubenější období. Kolem toho ale není potřeba nijak panikařit; to je prostě v ekonomice normální jev jako střídání dne a noci, střídání ročních období. Tak se taky střídají období konjunktury a recese a jen hlupák by si mohl myslet, že recesi z ekonomiky odstraní, případně že její odstranění by bylo užitečné. S tím prostě musíme žít, i hospodářské krize mají svá hluboká opodstatnění.
Ve čtvrtek potvrdila největší německá banka Deutsche Bank, že v jejím sídle ve Frankfurtu proběhla policejní razie týkající se spojení této instituce s kauzou Panama Papers, tedy praní špinavých peněz. Akcie německé banky na zprávu okamžitě zareagovaly několikaprocentním poklesem. Ve vzduchu navíc visí hrozba obří, možná až likvidační pokuty. Pochybnosti o stabilitě německého bankovního kolosu se šíří už delší dobu, skandál má navíc i politické pozadí, banka skrze svou malou estonskou pobočku měla prát i peníze z Ruska. Co by kolaps Deustche Bank znamenal pro eurozónu? A co pro nás?
Víte, už když se naposledy jednalo o pokutách pro Deutsche Bank, finančníkům z oboru bylo jasné, že to není konec příběhu. Deutsche Bank sedí na velkém balíku sekuritizovaných aktiv a podrozvahových položek plynoucích z titulu komplikovaných derivátů, v jejichž konstrukci aby se čuně vyznalo, a nikdo neví přesně, zda se ještě vynoří další kostlivci pod postelí. Ale je dost pravděpodobné, že se vynořují právě teď.
Tuhle situaci kolem Deutsche Bank doporučuji bedlivě sledovat. Z tohoto mraku by na finančním trhu ještě potenciálně mohlo zapršet. Je mimochodem zřejmé, že právě banky budou skrze slabší úvěrovou aktivitu a rostoucí podíl ztrátových úvěrů mezi prvními sektory, které pocítí hospodářské ochlazení. Řečeno jinak: Bankovní sektor patří mezi ty cyklicky nejcitlivější. Šťára v Deutsche Bank tak vůbec nepřichází v šikovnou chvíli.
Pokud se ale ptáte, co by znamenal „kolaps Deutsche Bank“, tak to už se pouštíme na hodně tenký led. Předně si nemyslím, že by Deutsche mohla zkolabovat. Jde o tak obrovskou, takzvanou páteřní banku, že německá vláda si její kolaps dovolit prostě nemůže, to by znamenalo totální rozvrat evropského bankovnictví. Deutsche bude zachráněna, to je beze sporu – otázkou je, za jakou cenu. Ta cena potenciálně může být vysoká. A i kdyby Deutsche byla německou vládou stoprocentně podržena, pořád to neznamená, že s sebou nemůže stáhnout další navázané banky ve skupině.
Před časem jsme napsali s Vladimírem Pikorou knihu Lumpové a beránci – byl to sice vlastně na první pohled román a thriller, ale pod touto rouškou šlo vlastně o scénář, co by se stalo, kdyby padla Deutsche. My sice Deutsche Bank pojmenováváme, z logického důvodu, vymyšleným jménem, ale jinak vlastně popisujeme, jak by se finanční nákaza šířila celou Evropu. Zajímavé je, že teď, s odstupem pár let, je krásně vidět, jak se náš scénář naplňuje. My jsme psali, že epicentrem finančních potíží v Evropě se stane Itálie – a to se skutečně děje. Taky jsme prognózovali naprostou finanční odluku Británie od EU. A to v době, kdy ještě po brexitu nebylo vidu ani slechu. A nakonec jsme psali o tom, jak finanční potíže Deutsche Bank navzdory tomu, že banka je podržena vládou, se skrze provázanost evropských bank jako domino lavinovitě šíří Evropou a spouštějí finanční krizi podobnou té z roku 2008…
Neříkám, že přesně tohle se stane. Říkám ale, že tohle by se stalo, kdyby teď Deutsche Bank hypoteticky nafasovala nějakou skutečně likvidační pokutu za své nekalé praktiky.
Psali jsme:
Pojďme se podívat na domácí události. Minimální mzda má od ledna 2019 vzrůst o 1150 korun na 13.350 korun měsíčně. Aktuálně je bez práce pouze 2,8 procent obyvatel, v absolutních číslech je to nejméně od roku 1997. Jde za této situace o dobrý krok Babišovy vlády, nebo se jedná o populismus?
V době konjunktury je jednoduché navyšovat minimální mzdu. Zaměstnavatelé se perou o zaměstnance a přetahují si je navzájem tím, že si zaměstnance přeplácejí. Horší je, co ve chvíli, kdy přijde recese, zaměstnavatelé začnou propouštět a zmrazují mzdy. V takovou chvíli sklízíme trpké plody rozhazovačnosti z lepších časů.
Právě ty nejhůř placené lidi s minimální mzdou je nejjednodušší nahradit strojem, robotem, automatem. Právě ti lidé, kterým byla navýšena minimální mzda, budou propuštěni jako první. Ve skutečnosti je tedy zvyšování minimální mzdy velmi antisociální.
Často slýchám námitku, že „minimální mzdu by nebylo nutné zvyšovat, kdyby zaměstnavatelé nebyli hamižní a lidi sami slušně zaplatili“. To ale není věcně správní námitka. My se tu v případě minimální mzdy prakticky nebavíme o kvalifikovaných Češích. My se tu bavíme o cizincích, bez jazykové vybavenosti, o lidech bez vzdělání, často o lidech, kteří si z práce dělají holubník a víc do ní nechodí než chodí. V takovém případě volba zaměstnavatele stojí jednoduše: Ještě to s tím nespolehlivým hlídačem chvíli vydržím, anebo si raději koupím na parkoviště o pětistovku dražší automatickou závoru? No a jakmile zvýšíme minimální mzdu, ona automatická závora se rázem stává levnější volbou, takže není co řešit.
Babišova vláda od září zavedla plošné tříčtvrtinové slevy ve veřejné dopravě. Slevy se týkají všech lidí pod 26 a nad 65 let. Nyní dopravci posílají na Ministerstvo dopravy požadavky na finanční kompenzaci, které jsou v mnohonásobcích požadavků, které měli před zavedením slev. Jeden z dopravců loni v září požadoval 600 tisíc korun, nyní požaduje za stejný měsíc 16,5 milionů. České dráhy chtějí jen za září 220 milionů. Jak tyto dotace hodnotíte vy?
Tak jako každé dotace – jsou špatné. Opravdu nechápu, proč mám ze svých daní dotovat šestadvacetiletého pracujícího chlapíka v plné síle. Vládní populismus a podbízení se levicovým voličům začíná dosahovat obludných rozměrů.
Když noční můra se stane skutečností: Vinou zvůle státních institucí je i dnes možné, aby se člověk dostal do institucionální pasti, z níž není úniku. Toto je biografický a investigativní příběh ženy, kterou „rozvinutý stát“ kvůli své aroganci téměř zničil. Víc než rok byla na základě vykonstruovaných obvinění držena proti své vůli v blázinci. A když nakonec byl podvod odhalen a žena musela být propuštěna, zaplatila cenu nejvyšší: zkorumpované úřady jí v době, kdy byla na základě podvodu zavřená v psychiatrické léčebně, odebraly dítě… - OBJEDNAT za zvýhodněnou cenu ZDE |
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
