Jak si česká vláda a její orgány stojí v řešení krizové situace spojené s epidemií koronaviru?
Nouzový stav je jenom technikálie, která dává exekutivě o něco více pravomocí. Řekl bych dokonce, že ji na rozdíl od normálního stavu dovoluje skutečně vládnout. K 11. dubnu, kdy by měl nouzový stav skončit, nebudeme ještě ve stavu, že by vláda tyto vyšší pravomoci nepotřebovala. Právě proto, že v běžném režimu se musí řídit tak nesmyslnými zákony jako je ten o veřejných zakázkách a další výdobytky našich bojovníků za transparentnost bez ohledu na vše ostatní. Koronavirová zkušenost prokázala fatální škodlivost těchto aktivistických tlaků a ustupování jim. Bylo by skvělé, kdyby si to ti současní rozumně uvažující politici uvědomili a přestali se bát začít největší šílenosti tohoto typu odstraňovat. Prodloužení nouzového stavu neznamená, že náš denní režim se v dalším období nezmění. Vláda musí denně pečlivě zvažovat, která omezení jsou ještě nezbytně nutná a ta, která nejsou, okamžitě zmírňovat nebo přímo rušit. Určitě to bude dělat, protože jestli jsem v předchozí odpovědi hovořil o podpoře veřejnosti pro přísná omezení, tak teď už musí cítit tlaky přesně opačné.
Objektivní hodnocení můžeme učinit až za nějaký čas, kdy budou zjevné dopady přijatých opatření. Vláda vsadila na poměrně radikální kroky, s cílem především omezit šíření viru a rozložit je do co nejdelšího časového období. Z tohoto hlediska a zejména s ohledem na počet úmrtí u nás lze její kroky hodnotit pozitivně. A to zejména ve srovnání s jinými zeměmi. Například na počet obyvatel přibližně stejně velká Belgie eviduje stovky mrtvých, my pouze desítky. Neznamená to, že vše bylo dobře zorganizované. Chyb a zmatků bylo dost, ale na druhou stranu se domnívám, že v takto vyhrocené situaci tomu nemohlo být o moc jinak. Otázkou ale zůstává, zda nebyla vládou nařízená omezení přestřelená, zda nemohla postupovat sofistikovaněji než zakázat téměř všechno všem, zda především ekonomické škody, které tím vznikly, nebudou nenapravitelné. Jinými slovy zda vláda vždy dokázala zvažovat pro a proti, nebo zda jednala jenom s ohledem na jednu dimenzi problému, tedy tu zdravotní. Ale je také nutné říci, že vláda se ocitla v nesmírně složité situaci. Je politickým orgánem, který z principu nemůže ignorovat pocity veřejnosti a ty ve své většině byly přísným opatřením spíše nakloněny.
Fotogalerie: - Hladová okna
Fotogalerie: - Zavřené krámy
Premiér Andrej Babiš si žádá o prodloužení nouzového stavu ke konci dubna, ministr vnitra chce ochranná opatření ponechat dokonce dalších 30 dní. Začíná se ukazovat, že s tím problém mohou mít i mnozí koaliční poslanci. Co vy? Je to správně? Měli bychom ještě pro jistotu setrvat v tomto stavu, nebo je na místě začít vše uvolňovat?
Anketa
Kdo podle Vás pohořel v boji s koronavirem?
58%
hlasovalo: 19712 lidí
Ústřední krizový štáb začal místo prof. Prymuly řídit ministr vnitra Jan Hamáček. Dle původních pravidel měl štáb řídit od počátku. Proč podle Vás ta změna? Uvědomil si premiér, že Roman Prymula nemůže vše adekvátně stíhat? Jakou roli podle vás hrálo, že Prymula coby šéf štábu nenesl politickou odpovědnost?
Nepovažuji to za nijak podstatné. Kolem vedení krizového štábu se hrály jisté politické hry, které veřejnost podle mého názoru vůbec nezajímají. Důležité je, zda krizový štáb funguje a dělá to, co má, tedy operativními zásahy a opatřeními řeší okamžitou situaci. To se za profesora Prymuly určitě dělo. Jeho problém možná byl ten, že si v některých mediálních výstupech naběhl a pustil se do zbytečných a nepodložených spekulací ohledně délky trvání nouzových opatření. Média z nich pak samozřejmě dost nezodpovědně udělala headliny a palcové titulky. Ministr Hamáček pochopitelně uchopil vedení štábu mnohem více politicky a kromě nezbytné operativy se snaží využít situace a být tím, kdo bude modelovat i následná pokrizová řešení.
Vicepremiér Hamáček krizový štáb rozšířil o řadu pracovních skupin dle odvětví. Součástí je také tým ekonomů, kam ministr vnitra přizval Jana Švejnara, Tomáše Sedláčka, Ilonu Švihlíkovou, Martina Fassmanna a další. Měl Hamáček šťastnou ruku?
Je to pokus Hamáčka a ČSSD předobsadit bojovou linii následné ekonomické obnovy. Krizovému štábu něco takového vůbec nepřísluší, to je jen a jen věcí vlády. Tam Hamáček ví, že proti ANO nemá moc šancí se prosadit, proto volí tyto nestandardní kroky. Pokouší se vytlouct z pandemie co nejvíce politických bodů a zachránit potápějící se stranu. Nechápu, že si toho žádné médium nevšímá, ale ony většinou stále i v dnešní době žijí svou nenávistí k premiérovi. Pokud jde o ta jména, stačí se podívat na sociální sítě, které se hemží komentáři typu „koronavirus to nic není, tahle sestava nás teprve všechny zničí, „socialismus se vrací a už není kam emigrovat“, „zachraň se kdo můžeš“ atd. Hamáčkův výběr vypadá na první pohled až tragikomicky. Namísto skutečných ekonomických odborníků tu máme partu mediálních tlachalů, více měně levicového zaměření. Ale pokud se pokusíme vcítit do jeho myšlení, má svou logiku. Jenom mám dojem, že tímhle krokem si svůj jinak vylepšený mediální obraz zase degradoval na původní úroveň.
Co Vám na těchto jménem tolik vadí? Můžete být konkrétní a vzít to po jménech a uvést důvody u každého? Nemohou snad podle vás coby renomovaní ekonomové pomoci státu zvládnout krizi?
Druhou a mnohem závažnější věcí je správně přečíst význam této Hamáčkovy svévolné iniciativy. Jistá politická parta a její následovníci nám jasně říkají, že hodlají nynější krize využít k bezprecedentnímu posílení ekonomické role státu a nadstátních útvarů, samozřejmě na úkor trhu a privátní iniciativy. Říkají nám, že skrz Švejnary a jim podobné cítí šanci zvrátit vývoj započatý transformací ekonomiky a společnosti po listopadu 89. Vyhlíží revanš za prohranou válku na začátku 90. let. Vidí příležitost nezdržovat se nadále s pomalým a nenápadným ukrajováním ekonomických svobod, jak se dělo dosud. Napravování následků krize je přece v zájmu všech a proto je třeba okamžitých a razantních řešení, která dokáže vynutit jen silná ruka státního a unijního úředníka. A kdo bude proti, to je nepřítel lidu a tak s ním budeme nakládat. Na druhou stranu si myslím, že přes všechny výhrady nemohou být současný premiér a ministryně financí příznivci tohoto scénáře a jsem velmi zvědav, jak budou reagovat.
Pokud se Švejnarovým nápadům a celé této pochybné iniciativě nepostavíme okamžitě v jeho počátku, pak Bůh s námi. Hluboká ekonomická krize, před níž nepochybně stojíme a která nemá svůj původ v ekonomice samotné, je opravdu příležitostí k zásadním změnám v hospodářské politice (a nejen v ní). Pokles výkonnosti naší ekonomiky byl však zřetelný už před koronavirovou krizí, nezapomínejme na to a neobviňujme ze všeho zákeřný virus. Už tehdy bylo jasné, že je třeba změn. Tato exogenní krize odhalila problémy až na dřeň a ještě k nim mnohé, před dvěma měsíci netušené, přidala. Čeká nás tvrdý souboj o míru ekonomické svobody a státních zásahů, čeká nás znovu po třiceti letech souboj mezi ekonomikou orientovanou dominantně na neviditelnou ruku trhu, nebo na viditelnou tvrdou ruku státního (a unijního) byrokrata. V naší zemi máme mnoho kvalitních ekonomů ve všech generacích. Na nich teď je, aby byli slyšet, aby nastolovali klíčová témata, která stávající politická reprezentace nemůže ignorovat. A hlavně aby nedopustili devastaci ekonomických svobod a jí v patách zákonitě kráčející blahobyt pro vyvolené a stagnaci a chudnutí pro masu.
Zdá se, že si to alespoň někteří už uvědomují. Poukázal bych v této souvislosti na iniciativu dvou ekonomek dvou různých generací, a to Hany Lipovské a Jany Bobošíkové. Ty se v několika v posledních dnech publikovaných textech přihlašují k myšlence zásadních změn a dokonce je označují jako „Transformaci 2.0“. Slušný ohlas, který tím vyvolaly, je známkou naděje, že nezůstanou osamoceny.
Psali jsme:
Silné kritice ze strany části opozice i některých médií čelí stát za to, že ve velkém nakupuje od Číny ochranný zdravotnický materiál. Prý to vláda dělá jen proto, že neumí využít potenciálu českých firem a podporuje komunistický režim, ze kterého se koronavirus do světa rozšířil. Je na tom zrnko pravdy?
Není. Zdravotnické prostředky jsme nezbytně nutně potřebovali a jediný, kdo je jednak měl, jednak byl ochotný nám je prodat, byla Čína. Množství, které jsme poptávali, se vyjadřovalo v tunách. Žádný český výrobce nebyl schopný takovou dodávku uskutečnit ani ve zlomku tohoto požadavku. Bojovat s čínským komunismem, s prezidentem a premiérem na pozadí zajištění životně důležitého zdravotnického materiálu je ubohé a pokrytecké. Čína byla koronavirem jako první především krutě postižena, takže tvářit se, že má odpovědnost za šíření nákazy a tudíž povinnost nám pomoci, je také hloupé. Nemá. Nemusela nám ani nic prodávat. Její postoj navíc silně kontrastuje s naším údajným spojencem Německem, které nakoupený a zaplacený zdravotnický materiál protiprávně na svém území zadržovalo. Nejen nám, ale i třeba Švýcarsku nebo Rakousku.
Co Evropská unie a její role v řešení krize kolem šíření nákazy? Jedni Brusel ostře kritizují za nečinnost, druzí namítají, že sedmadvacítka pomáhá, ale dělá to tiše a nezneužívá to k propagandě. Třeba těch 30 miliard korun, které máme dostat.
Důležitou námitkou k tomu, že EU není v této oblasti všemocná, je i to, že Unie nemá žádnou bližší kooperaci v oblasti zdravonictví. Mělo by se to změnit a vytvořit v Bruselu úřad či oddělení komise, které to bude řešit?
To by se jim určitě dařilo, na vytváření úřadů, odborů, oddělení a komisí jsou v Bruselu nepřekonatelní mistři. Jedním z mála pozitiv pandemie je další důkaz toho, že jedinou akceschopnou - i proto, že demokraticky kontrolovanou – entitou je stát. I skalní obhájci EU jsou nyní v hluboké defenzivě, protože narážejí na nemilosrdnou realitu. Ale už se začínají oklepávat a vystrkovat nosy. Zatím opatrně, aby přes ně hned nedostali. Ale v žádnou sebereflexi uctívačů tohoto nepodařeného politické díla nevěřme. Nainvestovali do něj všechen svůj politický a lidský kapitál a budou je hájit až do trapných konců.
Podle některých analytiků se ve velmi dobrém světle teď ukázala Česká televize i Český rozhlas s tím, že se obě tato veřejnoprávní média přizpůsobila a produkují kvalitní nonstop zpravodajství, aby občané měli veškeré informace. Jak jejich práci hodnotíte?
S pozitivním hodnocením fungování ČT a ČRo během koronavirové krize v zásadě souhlasím. Ukázalo se, že v obou veřejnoprávních médiích pracuje řada opravdových profesionálů. Tak trochu mimochodem tyto dny naznačily směr, kterým by se tato média mohla a podle mého názoru měla ubírat. Charakterizoval bych jej slovem odpolitizování. Najednou neslyšíme zdaleka tolik jednostranně politicky zaměřených komentářů, zmanipulovaného výběru zpráv a jejich podprahového komentování, otevřených či neobratně skrytých útoků na všechny, kteří nesdílejí šéfy a redaktory těchto médií zastávané politické postoje. Vysílání se věnuje otázkám, které jsou prvořadé pro každého občana. ČT a ČRo tím konečně naplňují své poslání, kterým je služba veřejnosti. Kéž by se tento duch přenesl i do politického zpravodajství a publicistiky a i v něm se veřejnoprávní média chovala v souladu se svým základním posláním. Jenom se obávám, že po opadnutí pandemie se zejména na Kavkách zase vrátí k politickému aktivismu.
Šéf ČT Petr Dvořák uvedl, že televizi dochází peníze a bude se muset zvýšit koncesionářský poplatek na 150 korun, anebo Česká televize začne šetřit a omezí produkci. Je namístě si říkat o více peněz v této době? Anebo z druhé strany, kdo jiný než ČT by teď měl dostat přidáno, když odvádí tak náročnou práci?
Ředitel Dvořák už po několikáté prokázal svou absolutní odtrženost od života a neuvěřitelnou nadutost. V době, kdy miliony lidí přicházejí nikoli vlastní vinou o jakékoli příjmy, kdy vláda horko těžko hledá, jak jim aspoň trochu pomoci a riskuje rozvrat veřejných financí, by rád vytáhl z kapes koncesionářů další peníze pro svého již tak nenasytného bumbrlíčka. Předpokládal bych, že veřejnoprávní média se alespoň symbolicky připojí k pomoci domácnostem a například požádají Sněmovnu o schválení třeba dvouměsíčního moratoria na platbu koncesionářských poplatků. Možností, jak mohou ušetřit, je nepřeberně. Já jsem člověk spíše rozhlasový, ostatně v ČRo jsem byl vrcholovým manažerem. Nedávno jsem si spočítal, že práci, kterou jsem tam tehdy vykonával, dělá dnes sedm dobře placených šéfů. Pochybuji, že v ČT tomu bude jinak.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
