S jakým pocitem sledujete to, co se děje ve vaší bývalé domovské ODS?
Sleduji to pozorně s očekáváním, co ještě přijde. ODS je ve stavu postupného umírání. Trochu mě to mrzí, protože si myslím, že v určitých dobách i po éře Václava Klause tato strana měla tvář. Pak si ale vytvořila vnitřního nepřítele, a to se jí stalo osudným.

Kdo nebo co za to může?
Boje uvnitř o pozice vlivu. Topolánek byl podle mě alespoň „chlap s gulama“, měl nějakou vizi a uměl rozhodovat. Po jeho odchodu strana začala ztrácet a začala jí chybět skutečná osobnost. Pozdější nástupci Mirka Topolánka přestali být hybnou silou, a to je špatně.

Co říkáte na anabázi kolem Petra Nečase a paní tehdy ještě Nagyové?
Vzpomínám si na kongres ODS ve Františkových Lázních, kde Petr Nečas i Mirek Topolánek kandidovali na předsedu stranu. Zvažovali jsme tehdy, zda chceme průbojného Topolánka nebo neprůbojného Nečase. Nakonec i Praha dala hlasy Topolánkovi. Petr Nečas není špatný člověk, ale chybu udělal v tom, že se postavil do čela ODS. Je to skvělá trojka nebo čtyřka, ale není to charismatický vůdce, který bouchne do stolu a řekne, tak to bude!

A postava paní Nagyové, dnes Nečasové?
Byla určitě hnacím motorem jeho politické kariéry. Nebýt jí, předsedou strany by se nestal. Směřovala ho do vrcholové pozice. On sám by podle mě tuto ambici dokázal zkrotit.