Věříte novému ministru Blatnému víc než Prymulovi?Anketa
Česká republika má nového ministra zdravotnictví Jana Blatného, dětského hematologa. Na první tiskové konferenci řekl, že by chtěl změnit strach lidí v respekt a vyzval média, aby mu k tomu pomohla. Co říkáte na tato slova?
To je poměrně dospělé. Panika ještě nikdy nikomu nepomohla, za strach, který se šíří, zatím mohou i média, ale podle mne je médium silný prostředek komunikace s lidmi. Já bych s tím asi souhlasil, protože respekt je potřeba, ale přehnaný strach nikomu nepomůže. Teď jde o míru, co je ještě strach a co je respekt.
Nový ministr slíbil také rozhodnutí založená na sdílených datech srozumitelná všem a prodiskutovaná napříč politiky i odborníky. Je to správný přístup a to, co posledním ministrům zdravotnictví chybělo?
Samozřejmě bych tento postup vítal, protože se mi zdálo, že vládě chyběl úplně. Nechci házet vinu na jednotlivé ministry, ale za zemi odpovídá vláda a domnívám se, že takový přístup v České republice chyběl. Samozřejmě chápu, že analýza dat je složitá věc, i názory na relevantní data se ve výkladu mohou lišit, ale jde asi o jediný způsob, jak navrátit důvěru veřejnosti, která se rozdělila na ty, kdo se bojí, až panikaří a na ty, kdo absolutně ztratili důvěru a nechtějí dodržovat ani rozumná pravidla.
Pomůže k obnovení důvěry veřejnosti kampaň za padesát milionů korun, kterou vláda chystá?
To nevím. Neumím vám na to odpovědět.
Jde mi o to, zda tyto finanční prostředky považujete za použité správným směrem?
Vláda má přístup do médií naprosto bezprecedentní. Myslím, že si dnes nikdo nedovolí opomíjet jakákoliv tisková prohlášení a tiskové konference. Dosud se vše dalo zvládnout i bez těchto prostředků a mělo se to zvládat už někdy od jara. Teď tady rádoby hasíme požár. Já jsem přesvědčen, že média přejímají zprávy úplně automaticky, čekají na ně, takže nevím, na co jsou potřeba takové finanční zdroje. Na letáky a rozesílat je, když lidé dychtivě čekají dvě hodiny na odsunutou tiskovou konferenci vlády z osmi na deset hodin večer? Bude vláda platit televizi za to, že budou jejich tiskovky přenášet, když to dělají automaticky? Nejsem si jistý, zda je to správné rozhodnutí.
Když se vrátím k novému ministru zdravotnictví, máte v něj důvěru, že tuhle situaci zvládne? Nastupuje v kritický moment a je už třetím ministrem zdravotnictví za poslední měsíc a půl.
To je skoro mission impossible, v téhle situaci mu to vůbec nezávidím a může jenom překvapit.
Minule jste mi řekl: „Aniž bych chtěl úplně bagatelizovat nemoc covid-19, která zde objektivně existuje, tak jsem prostě i přes čísla, která zřejmě porostou, přesvědčen, že nejde o fatální ohrožení zdraví a lidských životů.“ Použil jste také příměr, že je stále větší počet lidí, kteří zemřeli na jiné nemoci. Prezident České lékařské komory Milan Kubek mi řekl, že covid už se dostal na první příčku žebříčku nemocí s nejvyšším počtem úmrtí za den. Co vy na to?
Jestliže řekneme, že člověk, který je v terminálním stadiu rakoviny, zemře, a bude otestován na covid pozitivně, což je uváděno jako příčina úmrtí, pak nemohu souhlasit, že jde o příčinu jedinou. Chtěl jsem říci, že nejde o ohrožení civilizace jako takové, že to neohrožuje budoucí generace, že lidstvo přežije a že lidé umírají a bude jich možná více než průměrně, s tím souhlasím a je mi to líto.
Ale na druhou stranu se obávám, aby velmi přísná opatření a odkládání jiných zákroků nevedlo nakonec k tomu, že ostatní pacienti, kteří by byli zachráněni v případě včasné lékařské práce – například onkologické a jiné operace – stav nevyrovnali. Některé zákroky jsou odkládány už od jara, tak aby v konečném důsledku nešlo o remízu. Aby ti, které zachraňujeme drastickými opatřeními, neměli za následek stejný nebo větší počet úmrtí na jiné nemoci, které jsou v tuto chvíli neléčené. Zní to možná krutě, ale může to také nastat.
Psali jsme:
O nebezpečí odkládání vyšetření a operací mluví i lékaři a odborníci s tím, že mohou později způsobit problémy.
Mohou a naprosto chápu obavy lidí, že v této chvíli se do nemocnic nechávají hospitalizovat i lidé s lehčím průběhem covidu. Tedy mnohem více lidí, než by se nechali hospitalizovat, kdyby nebyla taková panika, o které v zásadě nový ministr mluvil a v čem s ním souhlasím. Vyvážit to je úkol pro tým odborníků.
Jaký je váš názor na ještě tvrdší opatření, jako totální lockdown, tedy po izraelském způsobu na dva, tři týdny, o kterém se mluví, pokud se situace ještě zhorší – tedy pokusit se rychle srazit křivku nakažených. Byl byste pro?
Domnívám, že nynější opatření jsou na hraně. Nerozumím například nočnímu zákazu vycházení, když je vše ostatní zavřené. Nevím, kolik lidí se pohybuje po nocích a shlukuje. Nejsem si jistý, že tohle opatření může způsobit nějaký masivní posun k lepšímu. Opatření jsou teď kvůli tomu, že jsme v létě opravdu zaspali, tvrdá. I když ten vývoj je podobný i v zemích, které nezaspaly. Je to i počasím a šířením virů na podzim, takže nemyslím, že by další opatření mohla situaci zásadně zvrátit. Byl bych proti, protože dopady na životy a psychiku lidí mohou být obrovské a dopadají na všech deset milionů obyvatel.
Je třeba dodat, že čísla v jiných zemích rozhodně stoupají, ale Česká republika s Belgií vysoce předběhla ostatní. V těch ostatních opatření pokračovaly přes léto, roušky byly povinné v uzavřených prostorách a podobně. Čechy opatření uvolnily, ale pravda je, že moc dalších opatření se už použít nedá…
Nedá. Můžeme zavřít celou ekonomiku, ale škody by v takovém případě byly obrovské.
Ministr zdravotnictví řekl, že pokud se nyní pravidla budou dodržovat, nebudou muset k totálnímu lockdownu přistoupit.
To si myslím. Bohužel tady sehrála velkou roli nedůvěra, kdy lidé nedodržovali ani ta běžná opatření. Rozestupy, nechoďte, kam nemusíte… a to bylo špatné. Znovu se vrátím k mému oblíbenému Švédsku, kde opatření zavedli, byla pro lidi snesitelná, byla akceptována a byla dlouhodobá. Tam i z části běží školy a restaurace, ale opatření platila celé léto. Zrovna tak v Německu měli uvnitř povinné roušky, venku bylo méně lidí a dodržovali rozestupy. Je to samozřejmě důvod, proč nárůst nakažených není takový.
Jak k důvěře veřejnosti, aby dodržovala doporučení vády, přispívá událost noční schůzky v uzavřené restauraci s bývalým místopředsedou hnutí ANO Jaroslavem Faltýnkem a bývalým ministrem zdravotnictví Romanem Prymulou, kteří prostory opustili bez roušek? A také fakt, že Faltýnek tři dny po této události, kterou odhalil Deník Blesk, odletěl do španělské Malagy?
To už ani nechci komentovat.
Nebylo by to pěkné?
Nebylo. Myslím, že snad každému rozumnému člověku je odpověď na tuto otázku jasná.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
