Dva po sobě následující státní svátky – den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje a den výročí upálení Mistra Jana Husa – připomínají staletí vzdálené události. Co znamenají pro dnešní dobu, co bychom si z nich mohli či měli brát za své?

Na Cyrila a Metoděje a jejich působení na Velké Moravě, a tedy christianizaci našich předků, je možné se dívat ze dvou pohledů. Za prvé, že existují myšlenky a společenská hnutí, v tomto případě křesťanství, která pokud některý národ nebo kmen nepřijme, znamená to jeho kulturní vyloučení a většinou i pád do ztracena. To se stalo i našim slovanským sousedům, polabským Slovanům, kteří prohráli svůj boj o „místo na slunci“ s křesťanskými Germány, přičemž na jejich porážce se podílela i česká knížata a jejich vojska.

Za druhé, že geopolitika, tedy kde kdo – tedy národ, národnost, stát – je a co je kolem něj. Politicky i geograficky. To dokáže určovat na tisíciletí vývoj a konflikty toho kterého území či národa. Už první záznamy o Slovanech ve střední Evropě popisují skutečnost, že byli tísněni ze dvou stran, z východu a západu. Středoevropští Slované jsou zmiňováni v „Historia Francorum“ či též „Fredegarově kronice“ ze sedmého století jako organická součást velikého spojeneckého vojska proti Avarům a Peršanům, pokoušejících se dobýt roku 626 hlavní město východních křesťanů, Konstantinopoli. To ukazuje, že v Evropě a, bohužel, i u nás běžně přijímaná představa těchto Slovanů jako zaostalých primitivních kmenů je mylná. Už tehdy mělo toto obyvatelstvo své politické úlohy v dějinných událostech.

Při jejím naplňování se tehdy Slované museli ohánět především v boji. Podle čeho si vybírali spojence?

Víme, že ihned potom, co se tito Slované osvobodili od Avarů, byli napadeni ze západu franským králem Dagobertem, reprezentujícím tehdy ten největší a nejsilnější Západ. Slovanská vojska pod vedením franského velkoobchodníka – žádného „kupce“ – se zbraněmi zvaného Sámo porazila vojska franské říše v bitvě u Wogastisburgu v roce 631 nebo 632. Velkomoravským knížatům začalo být pod tlakem východních stepních nájezdníků, kdy do Evropy začali přicházet bojovní divocí Maďaři, jasné, že přidat se na stranu křesťanů je nezbytné.