Životní úroveň v České republice podle oficiálních zpráv roste. Jak to vidíte vy?

To, že životní úroveň roste, mě těší, i když bych si uměl přestavit dynamičtější růst. Současně se však rychleji rozevírají pomyslné nůžky mezi nízkopříjmovými a vysocepříjmovými skupinami. A v tom vidím velké riziko pro budoucí vývoj v naší zemi.

Je náš stát oporou pro samoživitelky, sociálně slabé, důchodce? Mají mladé rodiny šanci na slušný život?

Situace je jistě lepší, než byla za pravicových vlád, ale stále je co zlepšovat a není toho vůbec málo. Stát dlouhá léta ignoroval demografický vývoj, předkládal naprosto neúčinné návrhy – například Kalouskův II. pilíř, a hlavně ztrácel cenný čas. O navýšení důchodů se jen mluvilo, ale reálně s ním začala až minulá vláda ČSSD. Přitom muselo být všem jasné, že bez navýšení finančních prostředků to nepůjde. Celému systému navíc podle mě chybí především pružnost a jednoduchost. Byrokracie je prostě příliš. Pod termínem „slušný život“ si asi každý z nás může představit mnohé. Osobně je pro mě důležité, aby stát preferoval pomoc těm, kteří se do nesnází nedostali vlastní vinou a kterým nedělalo či nedělá problém pracovat.

Jak v tomto směru hodnotíte těch téměř třicet let, které jsme ušli od sametové revoluce? Co říci na to, že stále tolik lidí žije doslova od výplaty k výplatě a mají problém vůbec vyjít?