Když se na začátku roku, v němž si připomeneme třicáté výročí od změny poměrů v naší zemi, rozhlédnete po domácí politické scéně, neudivuje vás, že levice, kterou jste vždy tvrdě kritizoval, je úplně v troskách a pravice, jež odpovídá vašim dlouhodobým politickým postojům, s výjimkou ODS také? Ztratilo tedy pro voliče dělení na levici a na pravici význam?

Neztratilo, musím to znovu a dokola opakovat. Za prvé vám dám přirovnání: člověk je všežravec a potřebuje ke svému životu bílkoviny. Ano, může se rozhodnout, a to z různých důvodů, že bude vegetariánem. To ale neznamená, že tím změní svou „všežravou“ podstatu nebo že přestane na světě existovat vídeňský řízek nebo svíčková na smetaně. Jistě, ideové stranictví není dáno biologicky, ale kulturně. Odpovídá ale přibližně tradici evropského politického vývoje za posledních dvě stě let a vytváří náš politický systém. Je také včleněno do našeho způsobu uvažování, do naší „mentality“, což je podstatné. Říkám tomu politická antropologie. Můžeme si chvíli myslet, že nepotřebujeme bílkoviny nebo že neexistuje řízek – jako na chvíli můžeme propadnout iluzi, že ideové stranictví je passé nebo že neexistuje.

Druhý příklad je konkrétní. Naše politická scéna se v podstatě rozvrstvila opět ideově politicky: napravo ODS, nalevo ANO se socialisty a komunisty, plus minus ve středu Piráti. To nestačí jako důkaz, že se ideové stranictví proklubalo na svět přes všechny ty řeči o jeho vymizení ze scény?