Kandidujete do Rady České televize. Co vás k tomu vede? Jaký byl ten hlavní impuls?
Konečným impulsem bylo samozřejmě to, že díky mému YouTube-kanálu a poměrně silným sociálním sítím a po akci Ústav nezávislé žurnalistiky a Newsroom ČT24 mně začali lidé psát a říkal jsem si, že by možná stálo za to, když ne se pokusit něco změnit, alespoň lidem ukázat, jaká je pravda. Česká televize, pro mě to dlouho nebylo žádné velké téma, vždy jsem se staral o to médium, ve kterém jsem pracoval, a snažil se práci dělat dobře. Na Frekvenci 1, kdysi v ČT, na Nově, pak na Českém rozhlase. V okamžiku, kdy jsem zjistil, že tu je skupina lidí, kteří se vás systematicky snaží odrovnat jen proto, že máte jiný názor, řekl jsem si pozor, o to je potřeba se zajímat.
Nastala akce Newsroom. Toho pořadu jsem měl už předtím plné zuby, mlčel jsem dlouhou dobu a s nadhledem jsem dlouhé roky četl komentáře Zdeňka Šarapatky (člen Rady ČT, pozn. red.) o tom, jak jsem neschopný a on je vynikající. Dlouho jsem na to nereagoval, pak jsem viděl, jak se on vyjadřoval, viděl jsem spoustu lží, které o mně řekli, a nastala akce. Potom byl jen krůček k tomu říct si, že to zkusím, že tomu budu mít třeba co dát. Cesta je dlouhá, v této chvíli jde o začátek. Vlastně musím říct, že tomu Zdeňkovi jsem dneska vděčný, udělal pro mě kus práce v tom, že mi dal značnou popularitu. Nebýt jeho útoků a jeho spojenectví s lidmi z ČT, nikdy by na moji kandidaturu nedošlo. Už samotná cesta k tomu je jakýmsi prostředkem, abych mohl lidem na svém streamu, na sociálních sítích a mnohdy i v XTV říkat: buďme ostražití. Českou televizi si lidé sami platí, je tedy jejich a já mám pocit, že za ty poplatky lidé nedostávají to, co by měli.
Mluvil jste o lidech, kteří chtějí někoho zničit jen proto, že má jiný názor. Pokud to tak skutečně funguje, uvažoval jste nad tím, kde se to v těch lidech bere? Mají pocit výjimečnosti v tom, že právě oni mají o tomto rozhodovat?
Nikdy jsem se necítil vhodný k tomu, abych hodnotil ostatní kolegy. Strašně dlouho jsem mlčel. Když do mě kopali, nijak jsem nereagoval, protože to podle mě lidé z médií dělat nemají. Nikdy jsem se ostatně necítil být novinářem, cítím se být moderátorem. Kde se bere ten pocit, že je tady někdo, kdo vás má nálepkovat, že jste ten špatný, a zároveň své kamarády označí za ty dobré?
Když se o to hlouběji zajímám, protože na to téma připravuji video, je tady jeden „strážce morálky“, který v opilosti způsobil dopravní nehodu. Přesně tohle by toho člověka mělo diskvalifikovat z toho, že bude hodnotit druhé. Dobře, může za to být nějak potrestaný a nést si následky, ale už by to mělo zarazit jeho právo na to, aby soudil druhé, zda je dobrý, nebo špatný, protože v pravou chvíli nezačal u sebe. Pak je tu druhý, který je zapletený s mnoha podnikatelskými subjekty a lobbisty a jeho manželka dostávala statisíce od Prahy 5 za scénáře po 99 tisících. Každý, kdo si to přečetl, pochopil, že jestli to je pravda, což nevím, nesvítil jsem u toho, ale jestli to je pravda, pak jde o okamžik, kdy by ten člověk měl držet hubu a krok.
Dostal jsem od těchto lidí různé nálepky jako normalizátor, kamarád Miloše Zemana, moskevský agent, americký agent a nevím co dál, tak tohle je snaha člověka znemožnit. Mám ale pocit, že lidé už jim na to nenaskakují. Pouze přesvědčují svůj okruh přesvědčených. Nemá to už na nic vliv.
Když jsem poukázal na nějaký Ústav nezávislé žurnalistiky, který ve skutečnosti neexistuje a nikdy neexistoval a jde o virtuální věc, překvapilo mě, že se na mě sesypalo všechno to, co se nakonec sesypalo. V první chvíli mě to zaskočilo, ale už od druhého dne mě to strašně posílilo. Jsem typ člověka, kterého to vyprovokuje. Na spoustě věcí jsem od té chvíle začal pracovat, za pár týdnů pustím ven hodně zajímavé video. Ale proč to dělají, jak jsou rozložené síly a proč nejsou schopni respektovat odlišné názory, nechápu. Nikdy jsem moc neprožíval prezidenta Havla, ale nikdy jsem nechodil po náměstích a nikde jsem to nevykřikoval. Vždycky jsem žil v tom, že Havel splní slib. Bylo mi 20 let, když říkal, že přivede zemi ke svobodným volbám a odejde. Pak už jsem se nestačil divit. Jak ochránil komunisty, jak ochránil StBáky. Do dneška přemýšlím nad tím, proč to dělal. Vím ale, že je to modla spousty lidí, a nevím, proč bych někde vykřikoval: hele, ty máš rád Havla a já tě za to nesnáším a budu tě nálepkovat. Tohle v sobě nemám, nepotřebuji nikoho shazovat nebo popravovat. Nerozumím těm lidem, kteří se staví do role, že mají patent na pravdu.
Naprosto pevně ale pozoruji, že se tento přístup lidem nelíbí. Můžu vám ukázat mailovou schránku a SMS zprávy, kolik dostávám podpůrných mailů a zpráv kolem akce Newsroom. Jde o tisíce zpráv. Nepodceňoval bych řadové občany. Stojí tady obrovská mlčící většina proti křičící menšině. Kdyby to bylo jinak, Babiš by nevyhrál volby.
Psali jsme:
Ještě obecně k České televizi. Kde vidíte hlavní problémy? Co je tam špatně?
Mám především pocit, že velká část veřejnosti České televizi, té svojí televizi, nevěří. Lidé velmi dobře pochopili už v době televizní krize, kdo tenkrát stál na správné straně barikády. Trvalo to dlouho, ale už lidé cítí, že v ČT je pár lidí, kteří si část toho a část své pravdy zprivatizovali pro sebe a bohužel atmosféra těm lidem není blízká. Podle mě je potřeba zapracovat na tom, aby se ČT přiblížila lidem a ti neměli pocit, že je tady nějaká elita rozhodující o tom, jaký máme mít názor. Princip není nastavený tak, aby umožnil vyváženost.
Příklady typu americká volební noc, jsou známé. To byla ostuda. Neprofesionální ostuda. Totéž, když Boris Johnson vyhrál volby. Nevěřícně jsem zíral na to, co tam předvádějí. Další příklad, kdy jeden konkrétní moderátor v přímém přenosu třikrát za sebou řekne bývalý premiér o někom, kdo je pořád premiér, to nepochopíte. Tohle se mi stát třeba dřív na Frekvenci 1, už tam druhý den nejsem. Česká televize má být přece etalon vyváženosti.
Druhá věc pak je, kam jdou peníze. Sedm miliard korun ročně. Když si spočítáte, že ředitel Dvořák je tam od roku 2011, jde v součtu o částku blížící se 60 miliardám, tak část těch peněz mizí někde v nenávratnu, což on na semináři v Poslanecké sněmovně i přiznal. Byť je za to zodpovědný, tak tady asi neplatí, že ryba smrdí od hlavy, ale ryba smrdí od Rady v tomto případě. Ukázalo se, že aktuální Rada ČT je nemocná. Jako ve filmu Na samotě u lesa, kdy děda Komárek říká: dneska bych tě nepřepral. Rada je ve stavu, že nikoho nepřepere. Poslouchám všechny zvukové záznamy z Rady, pečlivě jsem si naposlouchal seminář ze Sněmovny a je divné, že to neuměli obhájit. Měl jsem z toho rozpačité pocity. Jak je to možné?! Zákon přesně definuje, co Rada má dělat. Především si myslím, že by měla zprostředkovat, aby lidé měli informace a aby se ptali vedení ČT, kam ty peníze mizí. Už jen tím, že se budou ptát, by se prostředí částečně narovnalo. Pakliže vůbec narovnatelné je.
Konkrétní příklad. Kdysi jsem v České televizi moderoval pořad, který se vyráběl v brněnském studiu. Byla tam produkční, nějaká paní Krausová, a její manžel, pan Kraus, zajišťoval dopravu pro ten pořad. Když měli do brněnského studia dorazit hosté z Prahy, bylo to tak, že pan Kraus vyjel autem z Brna, naložil v Praze hosta, přivezl ho do Brna, kde jsme odvysílali živý přenos a zase hosta odvezl do Prahy a vrátil se do Brna. Leželo mi v hlavě, co by se udělalo jinde. Proč nezavolal do Prahy a nezeptal se, jestli nemají volné auto, které by mohli s hostem poslat do Brna, aby naše auto nemuselo jet dvakrát Praha–Brno. Ano, je to nějakých čtyři tisíce korun, ale jde o princip. Nevěřícně jsem se tehdy ptal tehdejšího nadřízeného, řekli mi, že mi do toho nic není. No nebylo, ale ilustruje to dokonale, jak Česká televize nakládá s penězi.
Po tom všem a to bylo jen pár příkladů, schválí Rady panu Dvořákovi dva miliony odměny. Nic proti. Přeji mu dva miliony, deset, sto milionů, to je jedno. Ale Rada tam sedí za ty občany, kteří platí koncesionářské poplatky. To si nekladou žádné otázky? Mně tisíce lidí napsalo, abych šel do Rady a přejí si snad tito lidé, aby šéf společnosti, která funguje takhle, dostal z jejich peněz dva miliony odměnu? Kdyby šlo o peníze nějakého soukromého subjektu, dobře, ale tohle je moc. Ale tady jde o peníze koncesionářů. A ten samý generální ředitel řekne, že český národ není zralý na to, aby znal platy lidí z České televize, jinými slovy nám říká: my vysíláme pro blbce a vy musíte akorát držet hubu, krok a platit! Vedlejší produkt toho je, že musíte vyslechnout veškerou propagandu.
Počkejte, ale není to všechno prostě dané tím, že ČT je složitý organismus?
Sleduji teď hodně, jaká je situace v jiných zemích, včetně politických debat. A nepřijde mi dobře, že stále každou neděli mluví pan Moravec. Na to už se ani nedívám, nebaví mě to. Proč se tam třeba nestřídají čtyři moderátoři s různým pohledem na svět? Potom to vypadá tak, a nemusí to tak být, že jde o ustálenou partu, která má svůj směr, svůj cíl, své zadání, a pokud by těch lidí bylo víc, bude to pro ně složitější. Takhle se na to prostě nemusím dívat, protože dopředu vím, jak to bude probíhat.
Je vůbec reálné, aby hlubší změny v ČT byly provedeny?
Takže je lepší se o ty změny nepokusit? Co se týče volby do Rady, poslancům do hlavy nevidím a netuším, jak fungují nějaké dohody o tom, koho zvolit. Nevím, jak se vyjednává podpora jednotlivých členů. Dostávaly se ke mně vtipné historky z minulých voleb, kterak konkrétní radní obcházel s lahvinkou koňaku jednotlivé poslanecké kanceláře apod.
Před pár dny mě navštívil jeden významný člověk z České televize a chtěl si se mnou pohovořit. Říkal mi, že stejně se nikdy nic nezmění a že moje snaha je zbytečná. Dobře, třeba se to nepovede, ale to není důvod to nezkusit. Té partě, která to celé drží, ubyl jeden argument. Kdokoli teď bude křičet o tom, že oni musí uhájit Českou televizi, protože jinak tady skončí demokracie a svoboda, takový názor nemůže obstát. Veřejnost není hloupá. Doba je jiná. Pokud by někdo chtěl promlouvat, obhajovat pravdu a říkat lidem správné informace, stačí mu jedna kamera a mikrofon za pár korun, napojit se na YouTube a už mluví k lidem. V dnešní technologické době můžete mít svoji televizi Panenka TV ještě dneska večer. Takže pokud se někdo zuby nehty drží v České televizi, dělá to z jiných důvodů než těch, že by pak nemohl veřejně vystupovat. Tím důvodem jsou peníze.
Nemyslím si, že by se na Kavčích horách měla konat nějaká revoluce, to ne. Je tam spousta věcí dobrých a tolik lidí, kteří svou práci odvádí dobře, že to bude drtivá většina. Pouze myslím, že o některých věcech by se mělo víc mluvit a zahájit diskusi mezi těmi, kteří každý měsíc poctivě platí koncesionářské poplatky, a těmi, kdo to řídí. Tu debatu by měla zprostředkovat Rada, a to oběma směry.
Poslední dobou bylo hodně slyšet o jednom z dosavadních členů Rady, Zdeňku Šarapatkovi, který na sítích vyvěsil společnou fotku zesnulého Jaroslava Kubery s Milošem Zemanem a opatřil to poznámkou, že se smrt spletla. Co na to říkáte?
Celé je to čiré zoufalství. Zdeněk asi není špatný chlap, nevím. Moc chtěl být vidět, velmi bojoval o to, aby se někde stal moderátorem. Zkoušel několik projektů a nikdy to nedopadlo. Má v sobě ctižádost být vidět a trošku se mu to vymyká z rukou. Je to o to horší, že je bývalým blízkým spolupracovníkem Miloše Zemana, a základní princip je, že na své bývalé šéfy nebliju. A když, tak jenom trošku. Přijde mi to hodně zoufalé. Kdyby ukočíroval sám sebe… Dal jsem to na Facebook s dovětkem, že k tomu prostě nemám žádný komentář. Tohle bych nikdy neudělal. Nemám nikoho, nikoho, koho bych tak nenáviděl, že bych mu přál smrt.
Za to má potřebu mě nálepkovat jako servilního moderátora. Potom, co všechno o mě Zdeněk Šarapatka napsal, jsem si nějaké jeho staré rozhovory pustil a myslím, že v servilitě mu nesahám ani po kotníky. Nechci na něj útočit, je svým způsobem nešťastný, žije v nějaké sociální bublině. Přál bych mu, aby se mu splnil sen, aby byl někde vidět. Fakt mu to ze srdce přeju. Má touhu něco moderovat, tak mu přeju, ať se mu to splní a nemusí si popularitu hnát přes tyhle věci jako v případě té fotky, o které mluvíte. Je mi ho líto.
Na začátku jste zmínil tzv. Ústav nezávislé žurnalistiky. Ondřej Neumann, zakladatel tohoto spolku, si vás opět vzal na paškál kvůli tomu, že byste měl v Českém rozhlase natočit rozhovor s prezidentem Zemanem. Prý jste jen držák mikrofonu mocným a dáváte jim prostor říkat lži…
(Směje se) Má právo na názor, nebudu mu to brát. Do nedávna jsem nevěděl, že nějaký pan Neumann existuje. Je to směšné. Často mě zastavují lidé na ulici a nikdy mi ještě nikdo neřekl, že něco četli na Hlídacím psu. Pan Neumann je mi fakt ukradený. Musím to říct takhle. Třeba během porad na Českém rozhlase zmínka o tom psu nezazněla ani jednou. Nikdy. Každý má možnost mít dneska web, každý má možnost o komkoli napsat, že je debil, tak ať si to píše. Já to nečtu, nemám na to ani čas. Je to tak nepodstatné, že nemá smysl to řešit.
Pan Neumann je navázaný na lidi z České televize, všichni z branže to ví, obyčejné lidi to nezajímá. Jde mu pouze o to, aby chrlil články, aby mu pak chodily peníze od dárců z fondů. Zase jde o prachy. Jestli panu Neumannovi něco absolutně nevěřím, pak to, že jeho celé konání se děje kvůli tomu, aby hlídal čistotu žurnalistiky. Navíc se mě to netýká, nejsem novinář. Jsem moderátor. Na Českém rozhlase je pouze zábava, v XTV je to napůl zábava, co dělám na svém YouTube-kanálu, je jenom zábava. Nenechám se vtáhnout do toho, že jsem novinář, který by se měl řídit tím, co říká nějaký Ústav nezávislé žurnalistiky. Překvapuje mě, že to někdo bere vážně. Nemusí věřit mému videu na to téma, ale ať si kliknou na internet podívat se, jak se věci mají.
Vážím si třeba Báry Tachecí, ale v absolutním šoku jsem poslouchal, když dělala rozhovor s panem Neumannem a bavila se s ním jako s ředitelem Ústavu nezávislé žurnalistiky, jako by nějaký ústav, nějaká slovutná instituce, existoval. Čekal jsem na konci pointu o tom, že to byl fór… Překvapilo mě to, ale je mi to jedno. Znáte snad někoho z médií, kdo by někdy řekl, že se byl poradit v Ústavu nezávislé žurnalistiky? To jen Česká televize se o to falešně opírá. A když jsem to vytáhl na světlo, pěkně jsem to schytal. Je ale dobře, že jsem to udělal.
Psali jsme:
Kam se vůbec ubírá česká žurnalistika? Dříve byla doba, kdy se novináři k sobě chovali když ne přátelsky, tak určitě kolegiálně, neútočili na sebe, nehodnotili se. Teď je to naopak. Probíhají útoky, kádrování jak mezi novináři osobně, tak mezi médii coby organizacemi. Kde se to vzalo?
Možná je to tím, že všechno přichází hodně rychle. V době, kdy jsme neměli Facebook nebo Twitter, nevěděli jste on-line, co si ten daný člověk myslí. Museli jste se s ním potkat v hospodě. Krom toho, do očí se ty věci říkají jinak, než když to jen někdo napíše na sítě. Je to částečně výsledek té rychlosti, ve které žijeme. Konkurenční prostředí tu bylo vždycky, ale něco se mění. Novinář, kterého si vážím, je Jaroslav Kmenta. Ale pozoruji, že se z něho stal aktivista. Chápu, že má nějaké přesvědčení a dobře asi ví, kdo je hrdina a kdo zločinec, ale já v tom vidím pouze aktivismus. Kdyby já napsal hanlivou knížku o Babišovi, dva týdny před volbami bych ji nevydával už z principu. Když jsem dopsal knihu Politické kauzy, bylo také před volbami, ale čekal jsem s tím a vyšlo to až po volbách. Nemám mu to za zlé, ale nemůžu tomu věřit tak, jak jsem věřil, když psal o Krejčířovi a jiných, což jsem s nadšením kupoval. Jak se něco převalí možná ve slávu spojenou s aktivismem nebo i ziskem, člověka to někam dožene. U Kmenty mě to mrzí, měl jsem k němu nejvyšší úctu. Teď když si otevřu Kmentův facebookový profil, tuším už, co tam bude.
Může to mít celé nějaké dopady na společnost, anebo je lidem jedno, co si tito novináři myslí, jestli spolu bojují atd.?
Přesně tak. Jezdím hodně po besedách s knížkami. Teď jsem byl v Šumperku a zas pojedu někam. Koukal byste, že odjedete 50 kilometrů z Prahy a lidi zajímá něco úplně jiného, než si tady v Praze myslíme.
Vzpomněl jsem si teď, jak nedávno paní Hrzánová mluvila o tom, že by na volby měl být jakýsi řidičák, aby se vyloučilo, že nebudou moct volit blbci. To je strašně nebezpečné, odhaluje to uvažování těch aktivistů, že jejich názor je správný a kdo volí jinak, je blb. Někteří mě nestačí vyvádět z údivu. Vidím Jana Hrušínského, který se do mě pustil a prokazatelně lhal. Ano, můžete se splést, někdo vám řekne blbost. Může mít nějaký dojem, který o mně napíše. Jenže on tvrdil věci, které si vymyslel nebo někde přečetl, a byly to lži. Myslel jsem si, že je schopen normálního uvažování. Jeho ten aktivismus pohltil úplně. I lidé na besedách mně říkají, že ho dřív měli rádi. Jeden pán mi teď řekl, že nesouhlasí s tím, co říkám já, ale Hrušínský je ještě horší.
Ptal jste se, zda to bude mít vliv na společnost, na lidi. Podle mě ne, protože lidé mají svůj rozum a můžeme stokrát dělat nějakou propagandu, něco jim vysvětlovat, ale nemysleme si, že pár lidí v pražských redakcích je nejchytřejších a zbytek národa jsou blbci. Ne. Je to spíš přesně naopak.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
