Kandidujete do Rady České televize. Co vás k tomu vede? Jaký byl ten hlavní impuls?

Konečným impulsem bylo samozřejmě to, že díky mému YouTube-kanálu a poměrně silným sociálním sítím a po akci Ústav nezávislé žurnalistiky a Newsroom ČT24 mně začali lidé psát a říkal jsem si, že by možná stálo za to, když ne se pokusit něco změnit, alespoň lidem ukázat, jaká je pravda. Česká televize, pro mě to dlouho nebylo žádné velké téma, vždy jsem se staral o to médium, ve kterém jsem pracoval, a snažil se práci dělat dobře. Na Frekvenci 1, kdysi v ČT, na Nově, pak na Českém rozhlase. V okamžiku, kdy jsem zjistil, že tu je skupina lidí, kteří se vás systematicky snaží odrovnat jen proto, že máte jiný názor, řekl jsem si pozor, o to je potřeba se zajímat.

Nastala akce Newsroom. Toho pořadu jsem měl už předtím plné zuby, mlčel jsem dlouhou dobu a s nadhledem jsem dlouhé roky četl komentáře Zdeňka Šarapatky (člen Rady ČT, pozn. red.) o tom, jak jsem neschopný a on je vynikající. Dlouho jsem na to nereagoval, pak jsem viděl, jak se on vyjadřoval, viděl jsem spoustu lží, které o mně řekli, a nastala akce. Potom byl jen krůček k tomu říct si, že to zkusím, že tomu budu mít třeba co dát. Cesta je dlouhá, v této chvíli jde o začátek. Vlastně musím říct, že tomu Zdeňkovi jsem dneska vděčný, udělal pro mě kus práce v tom, že mi dal značnou popularitu. Nebýt jeho útoků a jeho spojenectví s lidmi z ČT, nikdy by na moji kandidaturu nedošlo. Už samotná cesta k tomu je jakýmsi prostředkem, abych mohl lidem na svém streamu, na sociálních sítích a mnohdy i v XTV říkat: buďme ostražití. Českou televizi si lidé sami platí, je tedy jejich a já mám pocit, že za ty poplatky lidé nedostávají to, co by měli.