I v minulých letech se mluvilo o nesvornosti našeho národa, a to kvůli politice. Letos byly prezidentské volby, komunální volby, rozruch byl i kolem Andreje Babiše. Jsme po tomto roce svornější a jednotnější coby národ?

Je to zajímavé, pane redaktore, ale nejsme. Nadpoloviční většina stále ještě nepodlehla podpoloviční menšině, kterou představují zejména obyvatelé velkých měst a hlavně jejich politici, aby se přizpůsobila jejich názorům na některé z našich vrcholných politiků. A tak místo toho, že dál dráždí své politické kolegy a většinu veřejnosti, se snaží roztříštěná menšina marně o to sjednocení pod svou vlajkou. Ono je to svým způsobem dobře, neboť alespoň občan ví, kdo je kdo a jak mu kdo přeje, neboť různost názorů posouvá společnost dopředu. A pokud ji posouvá tak, že se daří hospodářství a občanům, tak to není tak špatné. Ostatně který národ na světě je svorný a jednotný, pokud nejde o jeho bytí či nebytí, že ano?

Je to dnes krásně vidět na společnosti Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Nebo na společnosti Spojených států amerických. Abychom uvedli alespoň naše spojence, když už ne přátele. Tak z toho nebuďte smutný! Třeba nás svatý Václav jednou sjednotí. Ale spíše to budou Jan Žižka z Trocnova nebo Mistr Jan Hus. Neboť jsem neslyšel a ani v legionářské literatuře nečetl, že by nějaká jejich brigáda legionářů z I. či II. nesla jeho jméno. Ale o těch druhých jsem to slyšel i četl.