21. srpna 1968 jste šel s kamarádem a kolegou z práce Jindrou Kulišem na liberecké náměstí před radnicí, kde se objevily sovětské tanky. Pak jste si na chvíli domů odskočil se najíst, a když jste se vrátil...
Tak byl Jindra zastřelenej.
Která událost nejvíce poznamenala český národ?Anketa
Co se mu přesně stalo?
Říkali mi, že jediný si nelehl, protože jinak šli všichni k zemi. Viděl jsem pak jeho občanku rozstřílenou. Jeho zranění nebyla slučitelná se životem. Stalo se to před náměstím u vchodu do radnice ze strany, jak je dvůr. Byla tam krev a položené květiny.
Ví se, kdo ho zastřelil?
Údajně přijela nějaká volha, vylezli z ní chlapi a stříleli. Ale já jsem u toho nebyl. To samé se stalo Zdeňku Dragounovi, se kterým jsem byl den předtím do půlnoci v hospodě. Toho prý sestřelili z lešení.
Jak k tomu došlo?
Fotil z lešení na radnici a tady odtud ho sestřelili. Ale to jsem také neviděl. Byl to můj dobrý kamarád.
V Liberci bylo obětí více, znal jste ještě nějakou další?
Ještě paní Livečkovou, tu zastřelili před poštou. Ostatní jsem neznal. Ale dobře jsem se znal s Petrem Šídou, kterému rozstříleli nohu. Ten se každý rok zúčastňuje při těch vzpomínkách.
Dramatickou událostí 21. srpna byl i tank, který na náměstí probořil podloubí u hotelu Radnice, což si vyžádalo celkem tři oběti (dvě při nárazu tanku, další o chvíli později, kdy cisterna objíždějící tank narazila také do podloubí). To jste viděl?
Ano. Byl jsem kousek od toho. Hrozná rána se ozvala, tank podrazil několik sloupů, vyvalil se ohromný dým. Z toho tanku, na kterém byla hromada cihel, se otevřel poklop, vykoukl nějaký poručík a mířil na lidi pistolí. Ale nestřílel. Je několik teorií, proč se tam tanky smekaly. Jedna je, že nějaká paní na ně chrstla vodu, ale to je blbost. To vymyslel nějaký soudruh. Podle mého tanky měly vysoké antény a škrtaly o troleje tramvají. Dostaly podle mě ránu proudem.
Psali jsme:
Jak se na náměstí vlastně tanky objevily?
Jely na Prahu, lidi je směrovali jinam. Samozřejmě nikde nebyly značené ulice a jejich postup byl velice zmatený. Docházelo k tomu, že tanky strkaly i do sanitek, které tam přijížděly. Byl to zmatek. Vše bylo hrozné.
Fotogalerie: - Tank 314 v Liberci
V libereckém Foru je výstava fotografií k této události a několik fotek tu máte i vy. Bylo nebezpečné fotit?
Málem mě mezi podloubím a radnicí přejel tank, jak jsem koukal do foťáku. Měl jsem starý rolleixlex z roku 1940 po tátovi. Bylo to na svitkový film. Vždycky jsem vyfotil dvanáct fotek, pak jsem běžel do drogerie na Soukenném náměstí. Byl jsem tak rozechvělý, že mi vždycky vedoucí prodejny film zase nasadil. Při nejbližší příležitosti se to vyvolávalo, měl jsem kamarády ve fotoprodejnách. Se spoustou lidí jsme si fotky i vyměňovali.
Tank, který jel směrem k Janu Bartošovi. Foto: J. Bartoš
O rok později 21. srpna 1969 to bylo v Liberci také drama. Byl jste také u toho?
Ano. To už se bojovalo. Bohužel s našimi složkami, hlavně s policisty. Vojáci byli pasivní a v podstatě tvořili jen takovou kulisu. Lidi házeli po policistech kostky, toho jsem se nezúčastnil. O půlnoci ve městě jezdily transportéry, jeden narazil do bufetu v prodejně Dunaj. Když se uzavřelo město, proběhl jsem parkem, kde mě vojáci pustili dál. Koho chytili policisté, tak ho odtáhli do místního sídla policie do Pastýřské ulice, kde údajně byli i několik týdnů.
Fotogalerie: - Srpen 1968 v Liberci
Jak jste vnímal tehdejší dobu?
V tu chvíli to bylo hrozné. Člověk si představoval, že tu bude konečně něco rozumného, říkalo se socialismus s lidskou tváří. Dopadlo to takovýmto zásahem. Při prověrkách jsem to přirovnal k tomu, jako kdyby někdo bouchl na sklo kladivem. Dnes už to v různých dějinných souvislostech chápu, ale tehdy mi bylo dvacet čtyři a nechápal jsem to. Kdyby se začalo bojovat, asi bych taky šel. Můj brácha byl na vojně na letišti v Hradci Králové. Byli připraveni se bránit, ale nedostali patrony. Nikdo takto tvrdý zásah nečekal. Nesnáším, že když na Facebooku nějaká soudružka tento zásah chválí. Neměli tohle dělat, mrtví být nemuseli.
Tehdy nás napadla vojska Varšavské smlouvy pod vedením Sovětského svazu. Jeho hlavním nástupnickým státem je Ruská federace. Máte strach z dnešního Ruska?
Z Rusů jsem strach neměl nikdy. Tohle byla spíše záležitost jakéhosi podivného experimentu, který tu dozníval do roku 1989. Dnes můžeme mít strach z jiných věcí než z Ruska. Po svých zkušenostech samozřejmě nejsem nějaký přítel Ruska, v roce 1980 jsem tam byl. Bylo to tehdy děsivé, obrovské fronty na základní potraviny. Od té doby jsem tam nebyl. Rád bych se tam ale podíval, abych si udělal porovnání.
Jaké jsou dnes podle vás hlavní hrozby?
Vidím je v muslimských imigrantech. Neříkám, že by nepotřebovali pomoc, ale podle mého islám do Evropy historicky nepatří. Mám i svoji zkušenost, měl jsem příbuzného muslima. Vím, že se jim nedá věřit.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
