Pirátský poslanec Mikuláš Ferjenčík odmítá navyšování zbrojních výdajů na dvě procenta HDP, jak ukládá závazek v rámci Severoatlantické aliance a jak na další státy tlačí například prezident Donald Trump. Prý je to dnes nedosažitelné. Co vy na to?

Víte, je nutno být shovívavý. Piráti jsou mladí, naivní a nezkušení, chtějí takříkajíc měnit svět, takže by nemělo být překvapivé, že poměrně často říkají nebo dělají všelijaké hlouposti. Koneckonců, můžeme to teď sledovat i ve vedení Prahy. Ale jak říkám, chce to trochu shovívavosti. Všichni jsme kdysi bývali takříkajíc mladí a hloupí, s časem jsme nasbírali zkušenosti a začali jsme na svět hledět jinak. Klidně se přiznám, že jsem kdysi – jako teenager – taky věřil ledasčemu a byl jsem velký idealista, než jsem se stal realistou, možná i cynikem.

Co se týče onoho závazku, pochopitelně to dosažitelné je a klidně by se to dalo udělat ihned, avšak existující dohoda politických stran spočívá v tom, že se rozpočet ministerstva každý rok navýší o desetinu procenta HDP, takže snad kolem roku 2025 se má postupně dospět k těm slíbeným dvěma procentům HDP. Armáda s tím koneckonců počítá ve svých plánech akvizicí, jak ukazuje i dokument Koncepce výstavby Armády České republiky 2025. Jsem mimochodem velmi rád, že zde konečně existuje nějaká skutečně komplexní a realistická střednědobá vize rozvoje armády. To tady dlouho chybělo a většina nákupů se realizovala nekoncepčně, jen na bázi okamžité potřeby.

Jak by Česká republika měla celkově přistupovat k financování zbrojení? Kde děláme největší chyby?

Možná to bude znít trochu kacířsky, avšak já tento názor zastávám dlouhodobě, takže to řeknu i tady. Podle mě je chybou pojímat ta dvě procenta HDP jako cosi posvátného a začínat tou výší rozpočtu jen proto, že je to závazek k Severoatlantické alianci. Ten podíl je jakýsi dlouhodobý empirický úzus, jenže důležitější je schopnost s těmi financemi dobře zacházet. Řecko dlouhodobě dávalo víc, avšak neřekl bych, že zrovna Řeckem se máme inspirovat. Existují i země mimo Severoatlantickou alianci jako Švédsko a Finsko, které dávají menší podíly, ale i tak dokážou udržovat armády takřka vzorové. Klíčová by neměla být sama výše rozpočtu, nýbrž to, na co a jak efektivně se ty peníze vynakládají.