Senát už podruhé odmítl prezidentovu nominaci na vaše jmenování do Rady ÚSTR. Vaše protirežimní činnost před rokem 1989 je přitom nezpochybnitelná. Jak na vás již druhé odmítnutí ze strany senátorů působí?

Když jsem před několika týdny byla dotázána, zda přijmu opakovanou nominaci pana prezidenta do Rady ÚSTR, měla jsem dvě možnosti. Buď s díky odmítnout a ušetřit si další kolo dehonestací ze strany Senátu, médií a pracovníků zmíněného ústavu, nebo nominaci s pokorou přijmout. Zvolila jsem druhou možnost a začala jsem si psát poznámky k projevu. Připadalo mi správné využít tu příležitost a vyslovit do mikrofonu své obavy z toho, že praktiky totality nejsou jen historií. Samozřejmě jsem ale neočekávala, že můj nominační projev probudí v členech Senátu svědomí a že mě do rady zvolí. A ten zázrak se skutečně nekonal. Jinak řečeno, to hlasování nebylo o mně a  mém charakteru.

Překvapilo vás, že rozhodnutí horní komory Parlamentu bylo stejné jako to předchozí?