I když v České republice zákaz používat střeliva s olovem v mokřadech platí, Evropská unie se rozhodla zákaz rozšířit. LIGA LIBE na tento problém už upozorňuje od začátku. Česká republika i státy Visegrádské čtyřky se rozhodly podat námitky a Evropská komise připravila revidovaný návrh. Ani s ním však nejste spokojeni, proč vás nepotěšil?
Nepotěšilo už jen to, že návrh pozměněný je vlastně úplně stejný jako ten první. A to znamená, že se pouze změnila vzdálenost od těch – pozor, nově – definovaných mokřadů. Zredukovala se ze 400 na 300 metrů. Problém není ani tak v oněch metrech, ale zejména nově v definici samotného mokřadu.
U nás se totiž v mokřadech olověné střelivo s olověnými střelami, včetně broků, používat nesmí. Ale mokřad je nyní v ČR jasně definován. Jedná se o mezinárodně uznávané mokřady coby rezervace, kterých je nyní 14. Ty mají jasný statut, svoji definici a jasné místo a rozlohu. Ale Evropská komise velmi mazaně definici mokřadů pozměnila tak, že by do něj měla spadat vlastně jakákoliv stružka, potůček, rybník a bez velkého přehánění téměř i nějaká louže.
Jak velkou rozlohu v České republice to znamená?
Odhaduje se, že by to mohla být – těžko říci – čtvrtina, polovina. Prostě když to tak nazveme, jednalo by se vlastně o plošný zákaz. Dalším problémem je to, že Evropská komise chce v takových místech vyhlásit nejen zákaz užívání, ale samotného držení střeliva s olověnou střelou. To znamená, že by třeba myslivec či dokonce někdo na střelnici blízké nějaké vodě, takové střelivo sem vůbec nesměl vnášet a mít jej u sebe. To by zřejmě bylo následně pod hrozbou sankcí – a tedy i možná ztráty zbrojního průkazu. Dva přestupky – a toto by asi potom přestupek byl – totiž znamenají jeho ztrátu.
No jen si představte, že jdete územím, kde střelivo mít třeba smíte, a ejhle, mokřad, jehož definice je vágní. Navíc musíte odhadnout, zda splňujete hranici 300 či 400 metrů od takové zákazové zóny. A pokud budete i jen procházet takovým územím, stává se z vás přestupce. Zkrátka, je to nejen obtížně vymahatelné, ale je to taktéž nehorázná buzerace pro občana. Náš stát by byl prostě tak prokvetlý nově definovanými mokřady, že by už samotný pohyb s problematickým střelivem byl pro myslivce potíží či dokonce by jej pak nenosil raději vůbec.
O nesmyslnosti zákazu olova jste mluvil minule s tím, že se v přírodě nerozkládá, navíc ho používá policie a tak dále. Pokud vím, tak Evropská komise dostala námitky ze strany Visegrádské čtyřky už k návrhu původnímu. Tudíž znají argumenty, o nichž se spolu bavíme.
Znají, samozřejmě. Systém Evropské komise je vždy stejný a vyjádřil ho už kdysi Jean-Claude Juncker – Něco nahodíme, a když to nezaznamená velký odpor, tak to prosadíme a pak už řekneme, že je pozdě proti tomu něco dělat, když už to platí.
Ale už celá historie zákazu olova byl výsměch. Napřed Evropská komise totiž prohlásila, že jde jen o zlomyslné hoaxy šířené lidmi, kteří chtějí diskreditovat Evropskou unii a Evropskou komisi. Následně, když se již proláklo podle oficiálních materiálů, že skutečně zadala agentuře ECHA (Evropská agentura pro chemické látky, pozn. red.) zpracovat materiály tak, aby pseudoargumenty, které jsou výsměchem, za každou cenu prosadila, tak pomalu začali přiznávat barvu. Nejdříve, že zákazy nikoho nepostihnou. Pak, že je postihnou, ale jen málo. Tady vidíme princip toho všeho.
Olovo jistě není, a o tom jsme se bavili, ničím, co by bylo zdravé a co můžeme jíst po lžících, ale z hlediska ostatních vlivů je jeho škodlivost směšná. Nedávno jeden expert z ministerstva zemědělství uvedl, že prý podle studie ECHA, ornitologů a těch, kteří v uvozovkách chrání přírodu, olovo zabíjí. A byly definovány tuny a množství statisíců či dokonce milionů mrtvých ptáků. Na otázky, jak k těm číslům došli, bylo odpovězeno tak, jak to Evropská komise často používá: Odhaduje se, že… nebo: Experti odhadují, že…
Přirovnám to – a není to úplně mimo mísu – jako byste odhadovala, jak velké přirození má váš soused, které jste nikdy neviděla. Nechci, aby to znělo špatně, ale my se budeme bavit o olovu snad jako o největším zlu, co škodí planetě, ohrožuje životy a přírodu kolem, ale nebavíme se o hnojivech, které nás trápí nejvíce? Vzduch, modifikované potraviny a ostatní vlivy, jimž těžko zabráníme? A obrovské koncerny, které na nich vydělávají a ovládají vysokou politiku, tak do toho se šťourat nebude.
Neustále vidím další a další články, proč umírají ptáci. Jednou jsou to obrovské skleněné budovy, do nichž narážejí a hynou. Jindy to jsou, a o tom se velmi opatrně mluví, či spíše nemluví, větrné elektrárny, které jsou ovšem zeleným zdrojem energie a nebude se o nich mluvit v nějakých negativech. Přitom ověřeně masakrují ptáky v ukrutném množství. Anebo jižní národy včetně Italů, coby pytláků, tam věčně ta obrovská kvanta ptáků chytají a tradičně jedí.
Existují další a další vlivy, ale nepřítel se našel. Je to prý výstřel myslivce v lese, popřípadě utržené olůvko našeho rybáře. Vždy se totiž najde nějaký pseudo-nepřítel, a ať se to zprvu zdá jakkoliv hloupé, tak bruselská mašinérie jede pomalu, ale jistě, a tyto zákazy chce pak s naprostou jistotou prosadit – a za jakoukoliv cenu.
Psali jsme:
Bavíme se o tom v den, kdy Velká Británie již několik dnů není členem Evropské unie. Co tomu říkáte?
Když to vztáhneme k tomu, o čem jsme se bavili, tak naše europoslankyně Kateřina Konečná sdělila před časem v televizním vystoupení, že právě olovo a podobné zákazy na úseku zbraní se časem mohou stát důvodem, proč se uchýlit k podobné cestě, tedy k czexitu. I Brity unavil skutečně diktátorský přístup nikým nevolených lidí v Bruselu.
Naši politici jsou nám, na rozdíl od nich, odpovědni. Nedávno jsem měl hovor s jedním senátorem kolem naší petice ohledně zbraní. Zamysleli jsme se nad podstatou problému a došli jsme k shodnému závěru. Na co máme vlastně volby? Na co volíme poslance, senátory, prezidenta, když skoro 60 procent přijatých zákonů pochází z Evropské unie a my je musíme přijmout? Někteří politici je schvalují se skřípěním zubů. Pokud je totiž nepřijmou, přijdou sankce a hrozba ožebračování jejich země.
Potom se nedivme, že někteří používají výrazy jako diktát. A že například Velká Británie, když toho tam měli skutečně plné zuby, se rozhodli odejít. Chtěli si prostě o svém osudu, o svých penězích a zájmech rozhodovat konečně sami. Tedy občané a politici skutečně volení, kteří jsou jim odpovědní a kteří je zastupují.
Jak tomu zabránit?
Jsou zprávy, že onen zákaz olova by snad měl ještě procházet europarlamentem, ale sami naši europoslanci tvrdí, že schválení takových zákazů by bylo něco tak rychlého, že v záplavě různých dalších prosazovaných a zakázaných věcí, z hlediska tamních dohod ve frakcích i z hlediska obvyklého přehlasování silnými státy bude europarlament hrát úlohu pouhého statisty.
Je důležité se tak tomu postavit ihned, a to na mezinárodní úrovni. Nejlépe hledáním dalších států, které by se mohly takovému nesmyslu, který se odrazí na koníčcích a někdy i profesích - u nás se týká asi milionu našich občanů – postavit. Jsme zatím velmi rádi, že ministr životního prostředí Richard Brabec se zavázal a slíbil, že se Česká republika bude bránit. A podobný postoj zaujal i náš premiér a taktéž i naše Poslanecká sněmovna, která se svým nedávným stanoviskem taktéž zásadně postavila proti těmto naprosto hloupým a dokonce nebezpečným omezením.
Z hlediska Bruselu ale nejde žel jen o to, co zakazujou nyní, ale co třeba zakážou zas příště. Prostě, asi nikdy toto už neskončí...
Psali jsme:
odz
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
