Mezinárodní měnový fond vydal varování, že světovou ekonomiku může v budoucnu ohrozit vysoký globální dluh, který přesáhl 225 procent světového HDP, a proto by měly země využít nynějších dobrých časů k ozdravení financí. Je věrohodné tvrzení MMF, že všechny vyspělé ekonomiky to chápou a mají v plánu veřejné deficity i zadlužení v nejbližších letech snižovat až na USA, kde daňové škrty a nové výdaje mají v následujících pěti letech zvýšit veřejné zadlužení ze 108 na 117 procent HDP?
MMF má pravdu v jedné věci: že dluh dosáhl obřích rozměrů a je obrovskou hrozbou pro globální ekonomiku. To však není nic nového, on totiž takto nebezpečných rozměrů dosáhl už v roce 2008 a stal se jednou z vícero příčin následné krize. Od té doby se pak tento dluh ještě zvětšil. Čili výchozí stav pro následující hospodářské ochlazení je v určitém ohledu ještě horší než v roce 2008.
MMF ovšem zcela prokazatelně nemá pravdu, když tvrdí, že si to až na jednu výjimku všechny vyspělé země uvědomují a hodlají s tím něco dělat. Stačí se podívat na chování Řecka a je zjevné, že zdaleka ne všechny země s tím skutečně něco dělat chtějí. Vyjádření MMF je tedy třeba chápat spíš jako psychologický nátlak na prezidenta Spojených států Trumpa.
Francouzský prezident Emmanuel Macron pronesl v úterý ve Štrasburku projev na téma budoucnosti Evropy. Podle něj musí EU ještě před volbami do Evropského parlamentu v květnu příštího roku předložit lidem jasné a hmatatelné výsledky, především tedy odblokovat diskusi o reformě společné azylové politiky EU a vytvořit nový evropský fond, jenž bude dotovat obce, které hostí a integrují uprchlíky. Dále je třeba pracovat na reformě hospodářské a měnové unie, zajistit potravinovou bezpečnost, bojovat proti klimatické změně a postupovat k tzv. sociální Evropě. Vyhmátl přesně problémy, které musí Evropská unie přednostně řešit?
Vyhmátl přesně ty liberálně-levičácké plky, které vedou k tomu, že Evropská unie nefunguje a že mnozí z Čechů mají zaječí úmysly. Tak například evropský fond, který by měl dotovat obce, jež hostí imigranty: Je to velmi efektivní přinucení zemí, jako jsou Česká republika, Maďarsko či Slovensko, které odmítají imigranty, aby je proti své vůli přesto financovaly. Evropské fondy se pochopitelně financují ze společných peněz, které platíme i my. A použity budou na něco, s čím my jako země principiálně nesouhlasíme. Bohužel triumvirát Macron – Merkelová – Juncker je pro Evropskou unii naprosto ničivý.
Zaregistroval jsem protichůdné názory na rozhodnutí vlády, že do Česka má letos prostřednictvím vládního programu na zaměstnávání cizinců přijet tisíc Filipínců. Ti, kdo to chválí, vyzdvihují Filipínce pro jejich dobrou angličtinu i ochotu vykonávat manuální a stereotypní práce. Kritici namítají, že tím jen potvrdíme status Česka jako levné montovny, a dokud firmy místo zvýšení platů raději najmou „otroky“ z ciziny, nikam se nepohneme a pro Čechy v pohraničí bude pořád výhodnější dojíždět za prací 50 i více kilometrů do Německa. Co si o těchto zásazích státu do pracovního trhu myslíte, nekřiví ho těmito dovozy Ukrajinců, Mongolů, Filipínců a dalších cizinců?
Já s tím problém nemám. Tento příchod Filipínců je úplně o něčem jiném než imigrace z Afriky. Svou logikou se spíš blíží Jugoslávcům pracujícím v Německu v 70. letech. Českým firmám by to skutečně mohlo pomoci. Tito lidé tu nehledají sociální dávky, nýbrž práci, takže pro celou naši ekonomiku je to pozitivní. A že by to zvýrazňovalo status levné montovny – toho se nebojím. K tomu daleko víc vede uměle slabý kurz koruny než dostatek nových pracovních sil.
Psali jsme:
Co říkáte změně přístupu CzechInvestu poté, co koncem března jmenoval ministr průmyslu a obchodu Tomáš Hüner do čela státní Agentury pro podporu podnikání a investic Silvanu Jirotkovou, která zamýšlí omezit podporu nově vznikajících továren chrlících pouze součástky, ale chce se zaměřit na projekty s vysokou přidanou hodnotou a středně velké i malé české podniky a také start-upy? Jaký je vůbec váš názor na investiční pobídky?
Pro mě jsou investiční pobídky kontraproduktivním pokřivením tržního prostředí. Domnívám se, že skutečně nemá smysl z veřejných peněz podporovat zakládání projektů, které nemají vysokou přidanou hodnotu. Neboli se změnou filozofie souhlasím. Akorát bych si nebyla úplně jista těmi start-upy. Definičním znakem start-upu je totiž to, že jde o prvoplánově riskantní investici v oblasti zatím neprobádané, které věří většinou právě jen ten, kdo se do ní pouští. Víc než 90 procent start-upů končí neúspěchem. A ty, které přežijí, přežijí ne proto, že by je stát podpořil, ale proto, že se prostě strefily do díry na trhu. Ale stát nemá šanci dopředu poznat, který start-up bude úspěšný.
Česko a Slovensko dostaly od Evropské komise výjimku a budou moci při výrobě tuzemáku dalších pět let používat tradiční rumový éter, který dodává charakteristickou chuť a vůni, ale některé látky v něm mohou být jako rakovinotvorné zdravotním rizikem. Výjimka se však týká jen tohoto alkoholického nápoje, v nealkoholických nápojích, pekařských výrobcích či cukrovinkách včetně punčových dortů či rumových pralinek se počínaje dneškem toto aroma používat nesmí. Zaslouží si toto rozhodnutí Evropské komise chválu?
Já si myslím, že to EU s péčí o zdraví přehání. Řeknu vám to takhle: Já bych si nikdy tuzemák nekoupila, a to ani pro „ovonění cukroví“, protože vím, že obsahuje potenciálně karcinogenní látky. Ale je to moje svobodná volba. Zrovna tak, jako je má svobodná volba třeba nekouřit. To však neznamená, že podporuji zákaz prodeje tuzemáku či cigaret. Naopak. Někdo jiný může mít jinou volbu.
Já třeba považuji za velmi nezdravé kravské mléko, ačkoliv potravinářská lobby tvrdí opak. Ale přesto nikoho ani nenapadne, aby mléčné výrobky zakazoval, i když současná úroveň poznání se kloní k názoru, že přehnaná konzumace mléčných výrobků vede pro mnohé překvapivě k osteoporóze (!) a většímu výskytu rakoviny trávicího ústrojí. Tak kde je hranice? Kdybychom všechno potenciálně nebezpečné zakazovali, za chvíli bychom povolili jen destilovanou vodu.
Z lidí takové zákazy pouze vychovávají – promiňte mi ten výraz – nesvéprávné idioty, kteří spoléhají, že stát je ochrání, a pak se snadno nechají otrávit prvním zkaženým jídlem, které jim padne do ruky. Nechť se každý naučí posuzovat sám, jaké riziko je pro ně ještě přijatelné. Rolí státu je ne něco zakazovat, ale informovat o zdravotních rizikách. Kontrolovat, aby výrobci úplně a pravdivě deklarovali složení.
Pokud byste se mohla vrátit do studentských let, uvítala byste, že se na Národohospodářské fakultě VŠE uskuteční série přednášek, během níž před studenty jednou vystoupí každý z ministrů vlády hnutí ANO a na závěr i premiér Andrej Babiš, nebo byste jako někteří z posluchačů protestovala a podepsala internetovou petici proti jejímu pořádání?
Podle mého soudu petice je velmi nerozumná. Můžete klidně být zapřísáhlým odpůrcem hnutí ANO – a přesto dává smysl si přednášku poslechnout. Proč? Právě proto, že jste odpůrcem, takže dává smysl poznat svého nepřítele. Vyhýbat se přímé konfrontaci nedává smysl. Větší smysl by mi dávalo, kdyby to studenti pojali jako dobrou příležitost klást nepříjemné otázky. Mají k tomu už přece – minimálně někteří – odbornou erudici.
Psali jsme:
|
aneb Zpráva o podivném stavu světa a co s tím
Stojí lidstvo na prahu ráje, anebo naopak pomalu degeneruje a řítí se vstříc svému konci? A jsme odsouzeni do role pouhých diváků, anebo můžeme o svém osudu rozhodnout sami? Dá se vůbec v okamžiku těchto dějinných změn najít něco jako svatý grál štěstí? Odpověď na tuhle otázku vás hodně překvapí...
|
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
