Co vás vedlo k tomu, že jste před více než rokem založila Institut Aleny Vitáskové?
Založila jsem ho po ukončení funkčního období předsedkyně na Energetickém regulačním úřadu a vedly mě k tomu dva důvody. Chtěla jsem pokračovat v práci, kterou jsem de facto dělala celý život. Vždy jsem se snažila být svou prací prospěšná společnosti, naší vlasti. Tušila jsem, že po ukončení činnosti na ERÚ, kdy jsem zasáhla energetickou mafii na nejcitlivějším místě, což jsou peníze, nebudu zrovna v oblibě. Počítala jsem do jisté míry s tím, že mi žádnou práci, přestože mi chyběl rok do nároku na důchod, nikdo nenabídne. Asi někteří politici mají blíže k mafii než k tomu, aby na odborná místa dosazovali odborníky. Po více než 45 letech odpracovaných pro tento stát s odbornou praxí, kterou bezesporu mám, se nestačíte divit, jakou hodnotu má člověk v demokratickém státě.
A jaký byl ten druhý důvod?
Stále nemám vyřešena trestní stíhání a soudy, které, bohužel, musím absolvovat, a to ve zcela vykonstruovaných kauzách. Státní zástupce lže, jako když tiskne, a skutečné kauzy se snaží zamést pod koberec. Na každého je jiný metr, záleží na tom, zda patříte do „party“, nebo ne. Já do party prostě nepatřím. Skuteční viníci solárního boomu si užívají lehce nabytých milionů a nevinní sedí ve vězení, nebo běhají po soudech. Tomu nelze jen přihlížet!
Naplňuje Institut vaše očekávání, s nímž jste ho zakládala?
Po roce působení musím skromně vyhodnotit, že se Institutu daří velmi dobře. Spolupracujeme s dalšími spolky, máme řadu dobrovolníků, kteří mají zájem na tom, aby se u nás žilo lépe. A to nejen jako slogan na mnohých předvoleních plakátech. Prezident Miloš Zeman při svém inauguračním projevu vyzval občany, aby se zajímali o dění ve společnosti, aby byli aktivní a podobně. Jsem přesvědčena, že se Institutu daří vzbuzovat zájem o veřejný život, a to nikoli ze zištných důvodů, jak bývá zvykem v mnohých politických stranách. Osobně totiž nemám ráda „OFáky“, jak jim lidově říkáme, v překladu „očekávám funkci a peníze".
Psali jsme:
Jakým způsobem je Institut Aleny Vitáskové financován?
Financování Institutu není jednoduché, ale také nikterak složité. V žádném případě nemáme dotace ze státního rozpočtu, evropských dotací, či jakýchkoliv grantů. Dotace převážně považuji za pijavice na veřejných financích, za největší zlo demokracie. Bohužel, mezi ně patří i neziskovky, které tak dostávají téměř 18 miliard Kč ročně na svoji činnost. Je to pro mě nepřijatelné, veřejné finance patří na úplně jiné účely než do kapes mnohdy neprůhledných neziskovek či na podporu blbostí. Každý ať si svoji bohulibou činnost platí ze svého a z dobrovolných darů, nikoli z veřejných financí. Stejně tak je financována činnost Institutu, z dobrovolných darů. Navíc Institut nemá zaměstnance, pouze dobrovolníky, kteří pracují zdarma.
Čím konkrétně se nyní zabýváte?
Činnost máme uvedenu na webu www.institut-av.eu . Nicméně jako stěžejní je ochrana a podpora lidských práv a svobod. V České republice je stále tato oblast bagatelizována a lidská práva se tu porušují, jen to sviští. Máme ročně souzených zhruba 40 tisíc občanů, z čehož čtyři procenta jsou následně zproštěna. Pochopitelně to peklo, které musí nevinný absolvovat, a to po dobu mnoha let, si nedokáže představit nikdo jiný než ten, který to prožil. Řeknete si čtyři procenta, to je přece dobré, nebo ne? Tak to hodnotí někteří státní zástupci. Těším se na to, až takové peklo budou právě oni zažívat. A pak jim po deseti letech dehonestací, soudních líčení sdělí zproštění: „sorry, kauza končí, zapomeňte“. A to je ten lepší případ. Máte sice zcela zničený život, ale jste na svobodě. Mnozí takové štěstí v neštěstí nemají. Kolik nevinných bylo odsouzeno a sedí ve vězení?
Ing. Miloš Zeman
Takže kvůli těmto rozvráceným životům se věnujete především justici?
Je to zjednodušené, ale v podstatě ano. Věnujeme se nejen analýze společnosti, do jaké míry a v jakém rozsahu jsou upírána práva občanům. Ale i vymahatelnosti práva a spravedlnosti. Mohu zodpovědně říci, že je to katastrofa. Dnes a denně se setkávám se zničenými životy nejen stíhaných, odsouzených, ale i jejich zoufalých rodin. Denně se setkávám s bolestí a zradou, která byla a je páchána na obyčejných lidech, na jejich rodinách. Zákony tu nejsou pro lidi, ale pro ochranu tunelářů a šmejdů.
To jsou hodně silná slova. O co svá tvrzení opíráte?
Tolik zmaru a beznaděje, o nichž slyším, čtu, ale dozvídám se i od občanů, nemůže již nadále společnost akceptovat. Považuji za nezbytné bezodkladně situaci řešit. Justice v naší drahé vlasti selhává, a to je vážné pro zachování demokracie. Myslíte, že je normální, že máme téměř milion občanů pod hranicí bídy a dva miliony na hranicí bídy? Myslíte si, že soudce může mít solární elektrárnu a pak soudit tyto případy? Myslíte si, že státní zástupci a soudci mohou bydlet v bytech pro sociálně slabé a sociálně slabí nemají kde bydlet? Myslíte si, že vina a trest u stejných případů se hodnotí stejně? Jak je možné si objednat stíhání, jak potvrdil i premiér Babiš? Jak je možné zavírat lidi na objednávku? Jak sdělil premiér Babiš! Jak je možné, že státní zástupce zamlčuje důkazy? Jak je možné, že zákony jsou tak nejednoznačné, vzájemně v rozporu a státní zástupce a soudce si dělají výklad, jak se to zrovna hodí, pak v těchto paskvilech vyrábí zločin? Jak je možné, že se podzákonné normy upravují mnohdy tak, aby se dali stíhat lidé? Prostě Vám mohu vyjmenovat další desítky otázek, které mají dopad na běžné životy nás, slušných občanů.
Uvedla jste hodně až děsivých otázek, ale žádnou odpověď na ně. Chystáte se sama proti tomu něco dělat?
Nechci do politiky, chci být aktivní občan, a to jsem. Politika balamutí lidi, a to já nedokážu. Asi hloupě, ale stále věřím, že i politici začnou naslouchat hlasu lidu, nikoliv poslouchat ulici. Nyní se například zabýváme žalobami na ochranu lidských práv a svobod do Štrasburku. Je to zajímavé, co vše se v této oblasti děje. Snad i tento oříšek rozlouskneme a připojíme se k nápravě porouchaného systému, nechci opravdu použít slovo „zkorumpovaného“ systému, protože to bych mohla vzít občanům naději. A bez naděje nelze žít …
Můžete být trochu konkrétnější?
Připravujeme požadavek na politiky, aby byla zajištěna vymahatelnost práva a spravedlnosti v České republice, aby zlovůle některých státních zástupců a soudců byla považována za trestní čin, nikoliv právní názor. Aby zničené životy mnohaletým vykonstruovaným stíháním byly náležitě odškodněny. Aby zodpovědnost za odškodnění nesl stát, nikoliv poškozený občan. Aby tuto škodu hradil ten, který ji způsobil. Aby funkce soudců a státních zástupců nebyla navždy, ale na omezenou dobu – funkční období. Celkem by se nám zamlouval model volby státního zástupce či soudce. Myslím, že to v některých vyspělých demokratických zemích funguje.
No snadné úkoly si tedy rozhodně nedáváte. Dokážete přitom tyto ambice skloubit se svou zálibou, pokud tedy psaní vaší zálibou ještě je?
Pochopitelně zálibu musíte mít, bez nějakého koníčka by to ani nebyl život. Psaní je mým koníčkem a také útěkem od běžného života, útěkem do světa, který je a není reálný. Každý čtenář má možnost se rozhodnout. Dokončila jsem letos poslední díl trilogie „Solární baroni – III. Vrazi v taláru“. První dva díly mají již další vydání. (Solární baroni I – Organizovaný zločin, Solární baroni – II. Příprava mé vraždy). Bylo to s malým zpožděním, ale jsem ráda, že je o trilogii zájem. Velkou radost mám z audio knih. Herečka Valérie Zawadská namluvila všechny tři díly a moc se mi to líbí. Audio knihy budou v prodeji do Vánoc. Konečně se daří překlad do ruštiny, první díl by měl být ještě v letošním roce. Zvládla jsem autorské čtení prvních dvou dílů, které vysílá pravidelně Svobodný vysílač.
A pro své příznivce mám avizované překvapení, připravuji knihu „Ve stínu gilotiny“. Přestože jsem měla snahu, tak na vánoční pult se asi nestihne k čtenářům dostat.
Chtěla bych totiž stihnout pro děti slíbený kalendář Aiki. Malý knírač dostal ochrannou známku, tak se pustíme do práce a kalendářem pro nejmenší to začíná.
Psali jsme:
autor: Jiří Hroník
