Aktuální čísla o nezaměstnanosti v Česku ukazují, že na jedno volné pracovní místo v dubnu připadalo 0,91 uchazeče. Jedná se prý o evropský unikát na pracovním trhu v tržní ekonomice. Jak byste tuto situaci okomentovala?
Unikát to je, bohužel, ale nezdravý unikát. Já bych to přirovnala třeba k alkoholovému rauši: Když se někdo opije, v danou chvíli mu je skvěle. Chválí si, jaké má jeho život grády. A pak přijde kocovina. A dotyčný lamentuje, že už nikdy si těch dvacet panáků nedá.
Aktuálně jsme ve stádiu, kdy flám už skončil, další panáci nepřicházejí, ale vystřízlivění ještě taky docela nenastalo. Ještě pořád tedy trvá poměrně příjemný pocit z toho, jaký je stav na trhu práce: V podstatě každý, kdo skutečně chce pracovat, pracovat může. A současně s tím zaměstnavatelé přidávají zaměstnancům na všech frontách – zejména v maloobchodu. Současně s tím už ale statistiky ukazují, že tempo růstu české ekonomiky zpomaluje. Naposledy to předvedla čísla z maloobchodu, průmyslu i stavebnictví.
Trh práce se vždy za vývojem těchto dat o několik měsíců zpožďuje. Takže zaměstnavatelé již jasně pozorují hospodářské ochlazování, ale zaměstnanci to ještě nezaregistrovali. Pro ty přijde největší náraz zhruba v lednu, kdy mnohým z nich skončí pracovní poměr na dobu určitou a současně najednou nedostanou přidáno tolik, jak si v předešlých měsících zvykli.
Celkově by mě tedy jako ekonoma víc těšilo, kdyby nyní nebyla tak vysoká přezaměstnanost a současně s tím – respektive díky tomu – potom později nevzrostla nezaměstnanost tak skokově. Zkrátka bylo by asi příjemnější vyhnout se extrémním výkyvům na obě strany. Ale na druhou stranu není třeba nijak panikařit, protože česká ekonomika bude vždy v další dekádě patřit mezi země s nejmenší mírou nezaměstnanosti v Evropě, a to i v dobách, kdy u nás budeme mít nezaměstnanost na vrcholu.
Spotřebitelské ceny se v dubnu oproti březnu zvýšily o 0,3 procenta, zdražovaly se potraviny, alkohol a cigarety. Kvůli ropě, jejíž cena je na tříletých maximech, zdražil benzín i nafta. Mohl by třeba i tento vývoj přispět ke dřívějšímu zvýšení úrokových sazeb než až na konci roku, jak ČNB ještě nedávno prognózovala?
Inflace u nás je stále natolik nízká, že z titulu inflace Česká národní banka rozhodně zvyšovat úrokové sazby nemusí. Mohl by se ale objevit jiný důvod, proč by ČNB mohla chtít úrokové sazby zvýšit. Mohla by dojít k názoru, že vyšší úrokové sazby povedou k výraznějšímu posílení koruny, které by si ČNB přála. Všimněme si, že se tu pořád píše stejný příběh, jen jiné dějství. ČNB stále chce vidět kurz koruny někde jinde, než kde je. A podle mne neustále přichází o několik měsíců až o rok s křížkem po funuse. Podle mého soudu ČNB oslabovala korunu v době, kdy měla sílit. A nyní chce posílit korunu v době, kdy by pro ni – díky zpomalování české ekonomiky – bylo lepší oslabovat. Oslabující koruna by totiž pomohla kompenzovat zpomalování české ekonomiky.
Svaz pekařů a cukrářů se razantně ozval proti tomu, že obchodní řetězec Kaufland ve snaze přilákat zákazníky prodával od 7. do 9. května v akci tradiční české rohlíky za padesát haléřů, což je podle pekařů za polovinu výrobní ceny. Velký problém může tato nízká cena hlavního pekařského výrobku způsobit malým a řemeslným pekárnám, které vyrábějí kvalitní čerstvé pečivo a prodávají je ve svých prodejnách za odpovídající cenu. Svaz pekařů spekuluje o tom, že se Kaufland snaží o zničení českých pekařů a chce připravit půdu pro zahraniční firmy, které nepečou, ale rozpékají. Na iDNES.cz k tomu spustili anketu, z níž plyne, že čtenářům to nevadí. Jednoznačně u nich vyhrála odpověď, že prodávat rohlík za 50 haléřů je věcí každého obchodníka, zatímco odpovědí, že podobné praktiky by se měly zakázat zákonem nebo že to je nemravné počínání, bylo mnohem méně. Do jaké míry jako čerstvá vítězka ankety Blogerka roku iDNES souzníte s názory jeho čtenářů v této věci?
Jednoznačně se stavím za tvrzení, že je věcí každého z obchodníků, za kolik své zboží přeprodává. Stejně tak je věcí pekařů, kterému obchodníkovi své zboží nabídnou k přeprodeji. Bylo by opravdu zvrhlé regulovat, že obchodník nesmí lákat zákazníky na slevovou akci, tedy že zákazníci nesmí nakupovat levně! Ve skutečnosti ten spor není o cenu, ale o to, že se tu někdo pokouší ze zákazníků dělat hlupáky, že neumí rozlišit mezi kvalitním čerstvým pečivem a rozpékaným. Zákazník to samozřejmě rozlišit umí. A je věcí jeho volby, zda zvolí dražší kvalitní, nebo levnější rozpékané pečivo. Nikdo nemá právo zákazníkovi diktovat, co chce kupovat a jíst. A je správné, že zákazník má na výběr obě možnosti.
Psali jsme:
Ještě jednou k cenám, i když k těm ve Spojeném království. Tam byla na začátku dubna zavedena cukrová daň z nealkoholických nápojů, jejímž cílem je omezit nezdravý způsob života obyvatel. Podle studií Světové zdravotnické organizace, ale i Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, patří Češi mezi vůbec nejtlustší národy světa. Jsou ve skupině bohatých západních zemí, kde se lidi přejídají z dostatku a málo se pohybují kvůli lenosti. Mezi ně patří právě Velká Británie, dále USA, Nový Zéland, Austrálie a Česká republika. Co tomuto propojení ekonomického nástroje se způsobem stravování, který má negativní zdravotní důsledky, říkáte a mělo by se použít i u nás?
Nesouhlasím s tím. Víte, já bych byla první, kdo by volal, že cukr je velmi nezdravý, dokonce víc, než si mnoho lidí umí představit. Že existuje jasná souvislost mezi cukrem a hyperaktivitou u dětí, karcinomy, poruchami imunity … a tak dál. A přesto kategoricky nesouhlasím s tím, aby se zavádělo něco jako cukrová daň. Jde o to, že žádný regulátor nesmí lidem vnucovat svoje pojetí dobra. Někdy se sice může strefit, jako je tomu u cukru, ale jindy se může značně utnout. A jakmile začneme experimentovat s takovým ovlivňováním toho, co spotřebováváme, už jsme na dobré cestě, jak se utnout hodně.
Tak například není to tak dávno, co vejce byla zatracovaná jako nezdravá potravina. A dnes posledním poznatkům vědy naopak odpovídá, že občasná konzumace vajec je zdravá. Zrovna tak sádlo: Kdysi zatracované, dnes řazené mezi nejzdravější potraviny. Jakákoliv regulace ovšem vždy bude odrážet jen aktuální názor jakéhosi úředníka, a ten může být ukrutně špatně.
Navrch to může mít na spotřebitele přesně opačný než kýžený efekt. Tak například regulace cukru muže vést výrobce k tomu, že zavedou všelijaké „light“ varianty zboží, kde cukr nahradí třeba sacharinem či aspartamem. To pak schovají pod kód E951, který pro většinu spotřebitelů bude nerozklíčovatelný. Cukr to skutečně nebude, tak spotřebitelé zajásají. Už jim ale unikne, že aspartam byl původně registrován v USA jako bojová látka! Takže jeho použití je ještě nesrovnatelně nebezpečnější pro zdraví člověka než použití cukru. Jinými slovy, regulace by tak vlastně dosáhla přesného opaku zamýšleného: Ještě víc by zdraví zničila.
Bankovní rada na svém květnovém zasedání určí, zda a jak zavede příjmové stropy pro žadatele o hypotéky. Doposud ČNB bankám takto stanovuje limit ukazatele pro výši hypotéky vzhledem k hodnotě zastavené nemovitosti, většinou do 90 procent její hodnoty. Nedávno člen bankovní rady Marek Mora řekl, že snahou ČNB je, aby dluh žadatele o hypotéku nebyl vyšší než osminásobek ročního příjmu a splátka všech dluhů nebyla vyšší než 40 procent měsíčního příjmu. Byl by to od ČNB krok správným směrem?
Na tuhle otázku není jednoznačná odpověď. Já bych to totiž řekla asi tak, že to není vůbec dobré, ale je to v tuto chvíli asi to jediné, co ještě ČNB může či musí udělat. Problém je v tom, že situace došla příliš daleko. Trh nemovitostí se podobně jako trh práce značně přehřál, takže nyní existuje velké riziko, že pokud by došlo k nárůstu nezaměstnanosti, najednou by mnoho lidí nebylo schopno splácet nabrané hypotéky a některé banky by mohly mít i určité potíže. Až do tohoto stavu jsme se nikdy neměli dostat. Budu se opakovat, ale mohou za to především intervence ČNB, které trvaly příliš dlouho, to ony umožnily přehřátí pracovního i hypotéčního trhu, takže si vlastně vynutily, aby se teď musela dělat taková ne zcela ideální opaření.
Byrokratickou absurditou roku, pro kterou hlasovali podnikatelé v anketě, se stalo zadržování nadměrných odpočtů daně z přidané hodnoty. Finanční úřady peníze často zadržují měsíce, někdy i roky. Firmám to komplikuje život a v extrémním případě je to může i existenčně ohrozit. Finanční správa v reakci na výsledek však označila za absurdní samotnou anketu. Prý odpočty potřebuje posoudit, než je vyplatí a pro to jsou v EU přesně stanoveny podmínky. Pokud by takovou možnost neměla, musela by všechny odpočty bez rozdílu vyplatit a následně ty neoprávněně uplatněné vymáhat zpět. Nešlápli tentokrát podnikatelé při hlasování trochu vedle?
Ale já podnikatele úplně chápu, že je to rozčiluje! Nepohodlnost pro podnikatele je věc jedna, a technické provedení vracení nadměrných odpočtů je věc druhá, za které by, podle mého soudu, podnikatelé neměli nést břemeno. Rozhodně bych se neodvážila tvrdit, že takové ankety jsou absurdní. Je to pro podnikatele nepříjemné? Je. Zvolili jsme politickou reprezentaci a s ní zprostředkovaně i metody fungování státní správy k tomu, aby nám život komplikovala, nebo zjednodušovala? Aby ho zjednodušovala. Tak prostě má státní aparát najít metodu, tak vyjít podnikatelům vstříc. Každý by si měl uvědomit, že úředníci tu jsou pro lid, aby mu pomáhali. Nikoliv obráceně.
Psali jsme:
|
JAK TO VIDÍ ŠICHTAŘOVÁ aneb Co nám neřekli o imigraci, důchodech a naší budoucnosti
Ty nejzásadnější texty autorky několika bestsellerů, publicistky, nositelky ceny čtenářů Magnesia Litera Markéty Šichtařové z posledních let o společnosti, politice i ekonomice.
* OBJEDNAT ZDE
|
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Jiří Hroník
