Vražda novináře Kuciaka a jeho partnerky je bezpochyby těžký kriminální čin. Máte už nějaké indicie, že nešlo třeba o loupežnou vraždu, ale o popravu mafiánským způsobem?
Tomu, že by se jednalo o zločin s majetkovým či finančním pozadím, nevěří asi žádný novinář na Slovensku. Ján Kuciak s Martinou Kušnírovou si jen nedávno pořídili starší rodinný dům, který svépomocně opravovali. Jejich příjmy odrážely život střední třídy, tedy úplně běžný život většiny obyvatel země. Způsob realizace tohoto ohavného zločinu naplňuje všechny atributy promyšleného činu se snahou zanechat vzkaz.
Přes všechny kauzy, co se dějí na Slovensku, od únosu syna bývalého prezidenta, až třeba po střílení kalašnikovem na jednom bratislavském sídlišti je toto čin hodný italského Palerma nebo Ameriky v době prohibice. Premiér Fico se měl setkat s nakladateli a vydavateli. Víte už výsledky tohoto jednání a jaké je stanovisko Slovenského syndikátu novinářů?
Premiér Robert Fico se setkal se šéfredaktory médií, kterým tlumočil, respektive měl tlumočit určité informace. Nakonec z toho byl spíše výslech ze strany zástupců médií, kteří ale čekali podrobnější informace či odpovědi na vlastní otázky. Spíše se jednalo jako by o apel na uklidnění situace, aby se neprezentovaly rychle závěry. Chápu, že se vláda Slovenské republiky snaží komunikovat s médii, příliš mnoho otázek však zůstává nezodpovězených a běžní občané čekají odpovědi.
Uvažujete o nějaké sbírce pro pozůstalé, a i když je velmi brzy, třeba o zřízení nějakého nadačního fondu nebo ceny?
V této chvíli je ještě brzo hovořit o konkrétní sbírce. Aktuálně je potřebné směřovat úsilí k tomu, aby se média nenechala zastrašit a zůstala věrná památce zavražděného novináře. Samozřejmě, objevily se už i snahy o to, aby památka J. Kuciaka a M. Kušnírové zůstala živá, například v podobě výroční ceny či ocenění v oblasti investigativní žurnalistiky.
Jaké jsou vlastně vztahy mezi novináři a politiky na Slovensku? U nás se mnohdy ostře škádlí, ale toto… I když výzva ze strany prezidenta České republiky k odstřelu novinářů, byť to zlehčují jako bonmot, je jistě síla...
Nemyslím si, že by vztahy mezi politiky a novináři na Slovensku byly jiné než formální. Také se často objevují určitá vyjádření, která dehonestují práci novináře. Je však pravdou, že v poslední době se tato vyjádření značně přiostřila. Nemůžeme určitě akceptovat fakt, že náš nejvlivnější politik na Slovensku nás nazývá idioty či protislovenskými prostitutkami. Ve vyspělých zemích je takové jednání nepřijatelné, a když se něco podobného stane, končí to odchodem dotyčného z vysoké politiky. Novináři se však v posledním období stali terčem zesměšňování, jejich práce je brána na lehkou váhu, často je snaha o zlepšení stavu ve společnosti chápána jako pokus o získání vlastní prestiže. Vražda novináře s jeho snoubenkou je však překročením jakýchkoliv hraníc a Slovensko se ocitlo v pozici, v jaké do současné doby nebylo.
U nás je běžným označením politiků pro média žumpa, presstituti a tak podobně. Jak je to u vás? Některé strany hovoří o lživých médiích, třeba právě o České televizi...
Je pravdou, že slovenské žurnalistice uškodila éra takzvaných volných médií. Existují redakce o jednom člověku, který dokáže prezentovat jím získané informace velmi jednoduchým a pro běžného člověka až příliš pochopitelným způsobem. Nemůžeme však definovat každého novináře jako zlého, který jen překáží a lže. Úloha médií je i v této těžké chvíli jasná. Odhalovat pravdu, přinášet relevantní informace a posouvat samotnou společnost vpřed. Novináře jako takového nemohou zastavit urážky ani osočování, jeho práce je posláním, které se rozhodl naplňovat.
To skutečné zestátnění veřejnoprávních médií se u nás nějak zalíbilo. Na Slovensku se Slovenská televize a rozhlas sloučily. Je to ku prospěchu věci, nebo má stát a potažmo politici lepší manévrovací schopnost, jak na média?
V rámci zemí Visegrádské čtyřky se nejedná právě o nejšťastnější stav na poli veřejnoprávních médií. Už jen samotný způsob volby ředitele RTVS u nás je příliš zpolitizovaný. Politici se snaží tuto volbu obhajovat potřebou proslovenského obsahu, ale lze čím dál tím častěji slyšet hlasy volající po nezávislé volbě jak ředitele, tak i dalších osob v rámci výkonných funkcí. Aktuální stav bych přirovnal například k vlivu samospráv v oblasti městských televizí či novin. Každý si potřebuje zachovat určitou pozici, v rámci které se nezávislou volbou cítí být ohrožený.
Je pro vás poněkud odstrašující způsob regulace státních médií v Polsku?
Polsko je v současnosti, co se týká regulace státních médií, nejviditelnějším případem v rámci EU. Vláda jedné politické strany vrátila zemi, co se týká nezávislosti médií, o desítky let zpět. Polsko je zároveň příkladem toho, jak se mohou za bouřlivého potlesku zřítit demokratické principy, a to nejen v oblasti médií, ale i justice či výkonu státní správy.
Máte velmi rozdílnou situaci než český syndikát, který je finančně „za vodou“. Přesto, zdá se, pracujete lépe, operativněji, a to se netýká jen internetových stránek, vydávaných akcí nebo třeba baru v suterénu vašeho Domu tisku...
Nemyslím si, že jsme na tom, co se týká naší činnosti, v ideální pozici. Je tu velmi mnoho oblastí, například v práci s členskou základnou, spolupráce s médii, školami a tak dále, kde je potřebné podniknout množství kroků, aby se situace začala podobat té, které chceme dosáhnout. Na Slovensku má žurnalistika svoji tradici, svoje ikony a svoji lásku k této práci. V uplynulých letech také posilovaly snahy o likvidaci organizace jako takové. Bohužel musím říci, že i za přispění činnosti policie, prokuratury a soudů. Za poslední tři roky jsem se osobně přesvědčil, že Slovensko není právní stát. Právní systém, který postrádá princip spravedlnosti, nemůže být prezentovaný jako ten, který je ve prospěch občana vlastní země.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
