Myslíte, že Parlament nakonec Zemana zbaví pravomocí? Jde o předpověď, ne přání.Anketa
Odchod vojáků z Afghánistánu vyvolal velkou diskusi. Způsob, jakým vojáci odešli, je pak z mnohých stran ostře kritizován. Jak vy to, jako bývalý voják, absolvent válečné akademie a velitel tankové divize, hodnotíte?
Předně bych chtěl říct, že v armádě již nejsem třicet roků. Rád bych se ale vrátil do let, kdy odcházela z Afghánistánu sovětská vojska. V roce 1986 až 1988 jsem studoval na válečné akademii v Moskvě. V té době jsme ještě netušili, že za necelý rok budou sovětská vojska vyvedena z Afghánistánu. S námi tam studovala spousta sovětských důstojníků, kteří válkou v Afghánistánu prošli. Jeden z mých spolužáků byl dokonce velitelem výsadkového praporu, který obsazoval v prosinci 1979 prezidentský palác v Kábulu, čímž intervence tehdy začala. Takže, když jsme se v době studia v soukromí potkali, samozřejmě jsme se o situaci v Aghánistánu neformálně bavili.
Vyprávěli nám, že tam bylo více než desítka tisíc mrtvých a stovky tisíc zraněných mladých sovětských hochů ve věku kolem osmnácti až dvaceti let a samozřejmě také mnoho mladých důstojníků, kteří těm bojovým rotám veleli. V době našeho studia v Moskvě již běžela naplno tzv. „Perestrojka“, které ale nikdo z nás moc nerozuměl. Všichni jen papouškovali obecná stranická usnesení, ale životní úroveň občanů šla radikálně dolů. Mimochodem, protože ti z nás, kteří jsme byli v Moskvě bez rodin a bydleli jsme na takzvané svobodárce, jsme si sami vařili snídaně a večeře, tak jsme chodili o víkendech nakupovat potraviny na tak zvané rynky, neboli tržnice. A to proto, že státní obchody byly prázdné.
I na ruskou vodku se tehdy stály v obchodech dlouhé fronty. Ale na černém trhu jsme dostali všechno – nádhernou svíčkovou, zeleninu, subtropické ovoce, nebyl ani problém koupit u nás nedostatkové spotřební zboží, jako například ledničky značky Minsk, nebo barevné televize Rubín, nářadí pro kutily, a podobně. Ale co tím chci především říci – tím, že jsme tam částečně žili i jako prostí občané, tak jsme viděli, jak se ta společnost před našima očima rozkládá. Již tehdy začal obrovský chaos nejen v Moskvě, ale zřejmě i v celém SSSR. A naši spolužáci – kamarádi nám v soukromí vyprávěli, že v Afghánistánu je to úplně jinak, než se o tom tehdy oficiálně psalo. A v lednu a únoru 1989, kdy už jsem byl půl roku z Moskvy doma a vykonával funkci náčelníka štábu 1. tankové divize a krátce poté i velitele 1. tankové divize, byla sovětská vojska z Afghánistánu vyvedena.
A jak tehdejší odchod sovětské armády probíhal?
Na rozdíl od dnešního chaotického úprku Američanů to byla jedna z nejlepších operací tohoto druhu a měla krycí název operace RUBĚŽ. Vyvedení vojsk bylo perfektně předem naplánované a provedené. A i ti občané Afghánistánu, kteří tehdy spolupracovali se sovětskou armádou a báli se zůstat ve své zemi, byli před odchodem sovětských vojáků z Afghánistánu vyvedeni do SSSR. Poslední opustil Afghánistán velitel 40. armády, můj starší spolužák z válečné akademie, generál Boris Gromov, 15. února 1989.
Kdežto dnes, co to proboha americká vojska udělala? Před rokem a půl, ještě za prezidenta Trumpa, se USA i Tálibán přece dohodli v katarském hlavním městě, že svoji přítomnost v Afghánistánu v srpnu 2021 ukončí. Spojencům však nic neřekli, nebo řekli jenom něco málo. A místo toho, aby napřed vyvedli z Afghánistánu civilisty, kteří s nimi spolupracovali, tak najednou zahájili doslova úprk a nechali tam obrovské množství místních lidí napospas Tálibánu. A Tálibán mnohé z nich již fyzicky zlikvidoval a jistě v blízké budoucnosti zlikviduje i další. Ještě počátkem srpna americký prezident, američtí diplomaté i zpravodajci tvrdili, že to bude trvat tři a čtyři měsíce než Tálibán dorazí do Kábulu!
Ale všichni jsme na obrazovkách CNN viděli, že Tálibán za tři dny Kábul obsadil a jeho vůdci seděli na prezidentské židli. No tak proboha, co dělaly ty zpravodajské služby?! Na co byly rozvědky – civilní, vojenská?! Vždyť selhala komplexně především americká zpravodajská služba, a selhali i všichni ti američtí političtí vůdci. Výsledkem jejich selhání je těžký průšvih, který odnesou miliony nevinných občanů Afghánistánu. Nám, kteří jsme sloužili za Varšavské smlouvy a viděli jsme, jak sovětská armáda dostala v Afghánistánu na zadek, bylo od prvního dne jasné, že ta americká intervence po 11. září 2001 je holý nesmysl. Možná, kdyby to USA řešili vojensky, v Afghánistánu letecky, použili i rakety a drony cíleně na vojenské cíle, tam mohl Tálibán utrpět obrovské ztráty.
Ale Američané tam zcela chybně nasadili postupně snad nějakých osmdesát tisíc příslušníků amerických pozemních sil, plus spojenci NATO, bohužel i včetně českých jednotek, byť malých, a po dvaceti letech intervence je výsledkem naprostá porážka. V Afghánistánu jsou obrovské hory, kde se nedá obvyklým způsobem použít klasické zbraně a vojenská technika. Navíc v zemi vládne již po staletí kmenový systém, asi deseti nejvýznamnějších rodinných kmenů, z nichž hlavní jsou Paštuni, kteří jsou podporováni Pákistánem. To vše je známé, a tak se nedivte, že nám bylo jasné od samého začátku americké operace, že je to předem prohraná válka. Všichni tehdy po 11. září 2001 tvrdili, jak tam zlikvidují mezinárodní terorismus. Ale čas ukázal, že to přece byl strašný omyl!
Omyl?
Samozřejmě. Terorismus se nelikviduje v Afghánistánu. Terorismus se musí likvidovat především v Evropě. Tam, kde fanatici páchají atentáty, jako v Paříži, Madridu, nedávno i ve Vídni, v Berlíně… Takže s tvrzením, že se za dvacetileté působení armád NATO v čele s USA v Afghánistánu potlačil mezinárodní terorismus, opravdu nemohu souhlasit. Vždyť opak je pravdou. Vítězství Tálibánu je přece obrovská vzpruha pro radikální islám v celém světě.
Po porážce Islámského státu v Sýrii a přijatých opatřeních proti radikálním islamistům v Evropě byl přece radikální islám značně potlačený! Všimněte si, vždyť posledních pár roků byl v Evropě najednou klid. A teď, nechci být špatným prorokem, ale to uvidíme bohužel brzy v praxi, se obávám, že se znovu zvedne i v Evropě vlna atentátů, útoků na civilní obyvatelstvo! Protože pro fanatické islamisty je skutečnost, že Tálibán porazil nejsilnější armádu světa pozitivní příklad hodný následování! Tak si řeknou – proč my bychom to znovu nezkusili i v Evropě, a v lokálních konfliktech, když nejúčinnějšími zbraněmi jsou právě ty různé výbuchy, atentáty, vraždy nevinných občanů…
Jak moc je podle vás ČR v „hledáčku“ teroristů?
My jsme naštěstí nikdy nebyli koloniální velmocí jako například Francie nebo Velká Británie, a proto islámská diaspora u nás prakticky není. Naše země je pro ně maximálně přestupní stanicí, protože u nás se nemají s kým „zachytit“. Ale pozor! Někde jsem četl, že je u nás snad už kolem desítek tisíc občanů, slušně řečeno, s radikálně islámskými názory. A to není málo. Ale především, u našich sousedů, zejména v Německu, je jich již několik milionů. V Rakousku se dnes žena bojí večer vyjít do centra Vídně, k Sachrovi na dortík nebo na šampaňské. Takže jsme zatím sice spíše tranzitní zemí, ale také jsem četl, že za posledních asi sedm měsíců naše policie v ČR zadržela přes pět tisíc různých nelegálů. Z toho jednu třetinu v Praze. A to tedy není malé číslo, když uvážíme, že jde pouze o zadržené. A ptám se, kolik jich zadrženo nebylo? Možná že to bezpečnostní informační služba ví, ale zatím to nebylo nikde ani na konferencích publikováno, jestli v ČR hrozí či nehrozí nějaký islámský radikální vliv. Na druhé straně jsou dnes už regiony jako třeba Teplice, Ústecko, Jáchymov, kde najednou vidíte všude lidi s absolutně jiným chováním, jinou kulturou, jiným jazykem. Rozhodně nejsem nacionalista a už vůbec ne rasista, jen konstatuji skutečnosti.
Psali jsme:
Když se vrátíme k Sovětskému svazu, jak moc dle vašich zkušeností na invazi do Afghánistánu doplatil?
Domnívám se, dnes samozřejmě s odstupem času, že za příčinou rozpadu SSSR byla nejen chaotická „perestrojka“, ale zcela chybná intervence SSSR do Afghánistánu. Ta stála SSSR obrovské finanční prostředky, které pak chyběly v normálním civilním životě. A především skutečnost, že se domů matkám vrátily stovky tisíc mladých mužů – mrzáků. Dnes je jim 55–60 let a rodiny se o ně musí stále starat. Protože po rozpadu Sovětského svazu se na ně většina nástupnických zemí vykašlala a tito postižení zůstali na holičkách. Miliony lidí v rodinách postihla tragédie a přestali svým politickým vůdcům naprosto věřit! A proto to byl jeden z hlavních důvodů, proč se brzy poté rozpadl Sovětský svaz jako domeček z karet. Snad jedině Rusko se o ty veterány z války z Afghánistánu nějak stará, existují tam různé spolky na jejich podporu.
Takže to všechno jsou známé zkušenosti z minulosti, na základě kterých si myslím, že ani Američané, ani naše armáda neměli v Afghánistánu co dělat. V našich očích starých armádních veteránů to byla předem prohraná válka.
I přes tyto zkušenosti do toho ale Amerika a „spojenci“ šli…
Ano, Američané vlastně zopakovali stejnou chybu jako Sověti, navíc ještě hrubší. Protože tam nebyli deset roků, ale dvacet. A stálo je to, někdo říká jeden a půl, někdo dokonce dva biliony dolarů. Teď si ale řekněme, čí to byly peníze a na čích účtech skončily? Byly to peníze především amerických daňových poplatníků, částečně i evropských daňových poplatníků včetně České republiky. A ty peníze skončily na účtech amerických firem, které americkou armádu a spojence kompletně v Afghánistánu zabezpečovaly. Ty peníze se nevypařily. Jestli tedy někdo vydělal na válce v Afghánistánu, tak to byly americké firmy, takzvaný vojensko-průmyslový komplex, který dodává americké armádě kompletně vše od sirek přes potraviny až po zbraně, munici a techniku. Mimochodem, viděla jste, s čím odcházeli američtí vojáci z Afghánistánu? S batůžkem na zádech a se samopalem nebo automatickou puškou v ruce. A nechali tálibáncům tolik zbraní, že je ani Bundeswehr dnes tolik nemá. A co se stane dál? No ti vojáci, kteří se vrátili do Ameriky, musí být znovu perfektně vyzbrojeni, samozřejmě již nejmodernější technikou. Takže i na tom odchodu zase ty americké zbrojařské firmy vydělají stovky miliard dolarů, a možná i více.
Takže v tom vidíte určitý záměr?
No samozřejmě. V každé válce většina lidí ztratí majetek a státy zchudnou! Ale pak je úzká skupina, která tu válku financuje, nebo dodává armádám zbraně, techniku a veškerý materiál, a ta naopak na válce vydělá. A jak už jsem řekl, nejhorší je to, že Američani měli rok a něco na odsunutí do bezpečí všech těch místních občanů, co s nimi spolupracovali. Ale oni odsunuli armádu a občany tam nechali. Takže nyní jsou v Afghánistánu miliony zoufalých lidí, kteří teď budou jakýmkoli způsobem utíkat ze strachu o svůj život do světa. Tudíž hrozí obrovská migrace, ostatně ona už začíná. A kam budou mířit především? No zejména do zemí vyspělé Evropy. Amerika je za oceánem, tam nemají šanci se dostat, tam na gumových člunech nedoplují. Takže se nedivme, že se již pár týdnů po skončení války různými cestami přes středoasijské republiky, Rusko, Bělorusko, pobaltské země a Polsko snaží dostat do západní Evropy. Protože to gesto paní Merkelové, která před pár lety běžence pozvala do Německa a do Evropy (chci věřit, že v dobré víře), pořád zůstává u lidí v chudém světě v podvědomí. Takže se nedivme, že si nyní i Afghánci myslí, že je čeká v Německu, ve Francii a v dalších zemích Evropy „ráj na zemi“.
Domníváte se, že dostat migranty do Evropy se tak trochu někomu „hodí“?
Já nepodceňuji Američany. Vyhráli třetí světovou válku bez výstřelu. Varšavská smlouva se rozpadla, východní blok se rozpadl… Takže studenou válku Amerika bezesporu vyhrála. A vůbec si nemyslím, že by byli v USA hloupí. Jen si myslím, že to všechno řídí ti, kteří na tom vydělávají velké prachy. Vždyť jen ty prezidentské kampaně v Americe, ty nestojí devadesát milionů korun, jako je limit pro českou politickou stranu. Ty stojí miliardy dolarů. A kdo ty kampaně platí? No ti, kdo to pak dostanou zpátky, nebo už to dostali předtím. Podle deníku The Times nechali Američani v Afghánistánu vrtulníky, přes 22 tisíc obrněných vozidel, přes 60 tisíc kulometů, 400 tisíc samopalů nebo automatických zbraní, pistolí dalších stovky tisíc, munici nepočítaje… Tálibán tak může americkými pěchotními zbraněmi, co tam zůstaly, zásobovat radikální islámské teroristy po celém světě. A jestliže má dnes Amerika nějakého ekonomického konkurenta, tak je to nejen Čína, ale i Evropská unie. Takže pokud je Evropa oslabována miliony nelegálních migrantů, tak to samozřejmě někdo platí. Platí to daňoví poplatníci zemí EU. Jistě by bylo i pro nás zajímavé, kdyby Ministerstvo financí ČR a Ministerstvo obrany zveřejnily, kolik skutečně stály reálné náklady České republiky na dvacetiletou válku v Afghánistánu. A když slyším některé naše politiky, že se v Afghánistánu bojovalo za Prahu, musím se pousmát, protože to považuji za naivní, zcela chybné hodnocení. V Afghánistánu se přece bojovalo za peníze, nikoliv za Prahu! A víte, kdo je další, skutečný vítěz války v Afgánistánu?
To netuším…
Čína! Bez výstřelu dnes postupně ovládá ekonomiku Afghánistánu. Čína již za války v některých regionech Afghánistánu těžila strategické suroviny, například měděnou rudu. Málokdo ví, že je tam jeden z největších měděných dolů na světě. A Čína jasně prohlásila – my vám pomůžeme hospodářství obnovit, nechte nás těžit suroviny, my vám z toho budeme dávat slušný podíl. Takže podle mého hodnocení skutečným vítězem v Afghánistánu je Čína. A my jsme, bohužel v sestavě těch naivních poražených, kteří tam dělali jen tu vlaječku, aby to vypadalo, jako že to byla spojenecká záležitost. Přitom to samozřejmě žádná spojenecká záležitost nebyla a neměli jsme v Afghánistánu co dělat! A ani nevím, kolik našich firem dostalo zaplaceno z těch x miliard z našeho rozpočtu. Ale myslím, že to nešlo všechno do ČR, že řada těch peněz i z českého státního rozpočtu skončila na účtech zahraničních firem.
Co říci na postoj naší armády i politiků k událostem v Afghánistánu?
Samozřejmě velmi pečlivě sleduji vyjádření pana prezidenta, pánů premiéra i ministra obrany. Sympatizuji s panem ministrem Metnarem, protože podle mého názoru je to po dlouhé době první ministr obrany, bývalý zkušený policista, který zastavil velké rozkrádání armádního rozpočtu. Ministr Metnar nedávno řekl, že naši vojenští profesionálové odvedli v Afghánistánu perfektní výkony a patří jim za to uznání. A já říkám – ano, naši profesionálové, počínaje těmi armádními specialisty, co tam začínali polními nemocnicemi a konče těmi profesionály, kteří tam působili v bojových jednotkách, to jsou opravdoví profíci, klobouk dolů. S tím naprosto souhlasím. A jsem rád, že jejich válečné zkušenosti začalo konečně velení armády využívat a začalo reagovat i co se týká zavádění nové výzbroje a nové techniky. A věřím, že to bude využito i co se týká dalšího směrování organizační struktury armády. Ale rovněž by mě zajímalo, kolik z těch jedenácti a půl tisíce českých mužů, kteří prošli válkou v Afghánistánu slouží dál v Armádě ČR a má možnost předávat své těžce získané zkušenosti těm novým příslušníkům, kteří nastupují do armády a už nebudou mít možnost v Afghánistánu v takových tvrdých podmínkách působit. Obávám se, že to je pouze mizivé procento důstojníků. Podle informací, které máme od řady veteránů, jakmile jim totiž skončil kontrakt, tak je armáda prostě propustila. A nechci být špatný prorok, ale ti, kteří byli propuštěni, přestože by chtěli dál sloužit, tak musejí dnes armádu i nenávidět. Stejně jako sovětskou armádu a politiky nenáviděli, a dosud nenávidí ti sovětští vojáci, kteří tam ve jménu čehosi bojovali a pak se na ně stát vykašlal. A oni dodnes jezdí na vozíku bez rukou, nebo bez nohou. Třeba si budoucí naše vlády vezmou z tohoto špatného afghánského dobrodružství ponaučení... Uvidíme.
Psali jsme:
autor: David Hora
