Zdeněk Škromach: Stále stejné tváře. Nástupci Havla využívají jeho myšlenek a přetvářejí je do pseudoideálů, které on neprezentoval

Místopředseda ČSSD Milan Chovanec se poměrně rázně opřel do Miloše Zemana. Vzkázal, že pokud bude pokračovat jeho sbližování s Babišem, bude si ČSSD hledat jiného kandidáta na prezidenta. Co na to říkáte?

To se těžko hodnotí. Na druhé straně, otázkou je, jestli některé výroky a postoje některých představitelů sociální demokracie naopak Miloše Zemana netlačí do náruče Babiše. Samozřejmě, dá se očekávat, že Miloš Zeman bude zřejmě kandidovat a samozřejmě bude hledat podporu. I sociální demokracie by si měla ujasnit vlastně i v souvislosti s volbami do Poslanecké sněmovny a právě i s ohledem na prezidentské volby, jakou má představu, s jakou taktikou a strategií do těchto dvou voleb půjde.

Vy říkáte, jestli Miloše Zemana náhodou sociální demokracie do náruče Babiše tak trochu netlačí. Čím konkrétně?

Podobnými výroky. A vzpomeňme si, v roce 2013 po volbách byl postoj Miloše Zemana jednoznačný, kdy říkal, že pana Babiše do vlády jmenovat nebude, protože nesplňuje zákonné předpoklady. A myslím, že právě sociální demokracie, hlavně lidé kolem Jirky Dienstbiera a dalších prostě změnili zákon tak, aby vlastně bylo možné Babiše do vlády dostat. Což si myslím, že byla jedna z chyb. Druhá věc je, že pokud se část sociální demokracie neumí s Milošem Zemanem vyrovnat a útočí na něj, tak samozřejmě potom je pochopitelné, že bude hledat podporu jinde. Ale musím také říct, že výroky jsou různé. Před nedávnem se vyjádřil Slávek Sobotka, že naopak sociální demokracie počítá s tím, že Miloše Zemana ve volbách podpoří. Takže asi zřejmě je to spíš otázka debaty.

Milan Chovanec mimo jiné označil Babiše za predátora, souhlasíte s tím?

To bych nechtěl komentovat. Pan Babiš se chová, jak se chová. Já myslím, že osobní útoky na Babiše nám nepřinesou body, což se ukázalo i v podzimních volbách, že sociální demokracie by se měla zaměřit na své priority, ve kterých byla vždy dobrá – ať už je to v oblasti důchodů, sociálního zajištění, zdravotnictví, zaměstnanosti, ekologie a další a ne se soustředit na nějaké osobní napadání, protože tam zatím příliš nebodujeme.

Právě po krajských volbách, kde ČSSD opravdu příliš neuspěla, tak se mluvilo o tom, že je potřeba udělat velkou analýzu, rozbor strany. Je to právě to, o čem jste teď mluvil?

V zásadě ano, ale po pravdě řečeno nemá příliš smysl rozebírat volby, které byly, protože ty už se nebudou opakovat. A ty další zase budou o něčem jiném. Je potřeba si spíše říct, co udělat, aby ty další volby byly lepší. Protože těch důvodů, proč předešlé volby dopadly tak, jak dopadly, je asi hodně, já to nechci rozebírat. Je to spíš asi záležitost odborných analytických týmů, které by to měly vyhodnotit. Myslím si, že pokud se chce sociální demokracie vrátit k těm výsledkům, na které byla zvyklá, to znamená někde kolem 30 až 35 procent, tak si musí říct, proč naše voličská základna, lidé, kteří nás v minulosti volili, dnes přecházejí a volí právě Babiše, což je dost paradoxní. Člověk by totiž spíše čekal, že Babiš bude oslovovat pravicové voliče. Jak se ale ukázalo v těch podzimních volbách, tak získal velkou část voličské základny sociální demokracie, ale i komunistické strany.

A čím myslíte, že si právě vaše voliče tak získal, čím lidi oslovuje?

Řekl bych, že prostě dokáže velmi jednoduše sdělit některé věci, které lidi chtějí slyšet. Tak trošku sehrává svým způsobem roli Miloše Zemana v dobách, kdy hovořil jako předseda sociální demokracie o vstupu hlavním vchodem do Strakovky. Je to o tom, že lidé potřebují slyšet, proč tu stranu mají volit, konkrétní věci…. A já mám pocit, že v rámci sociální demokracie se příliš rozplýváme do spousty témat a člověk pak těžko hledá, které to téma, proč nás má volit, vlastně je.

Když se vrátíme k Miloši Zemanovi, jak vidíte jeho šance na znovuzvolení prezidentem po aféře s Bradym, demonstracích 28. října….

To je věc, která se pravidelně opakuje – tyto vzpomínkové akce a snahy využívat 28. říjen a 17. listopad některými politickými skupinami, které jinak nejsou příliš úspěšné, které dlouho žily vlastně ze jména Václava Havla... Tito lidé se stále ještě snaží z jeho jména vytřískat kapitál. To ještě v době, kdy Miloš Zeman nebyl prezidentem, tak na nás létala vajíčka, na Jiřího Paroubka. Je to samozřejmě politický způsob boje. Z tohoto pohledu si nemyslím, že by šlo o nějakou revoluci. A když se člověk podívá, tak vždycky se tam vyskytnou stejné tváře. Myslím si, že jeho nástupci pouze využívají jeho myšlenek a i je přetváří do jakýchsi pseudoideálů, které ani Václav Havel neprezentoval.

Když srovnáte Václava Havla a Miloše Zemana, kde vidíte největší rozdíl?

Podle mne je každý zcela jiný. Ale v zásadě si myslím, že jejich zájem v principu je Česká republika. A každý měl a má své prostředky, jak věci, které jsou podle nich dobré, šířit. Určitě, Václav Havel měl také své plusy i mínusy. Miloš Zeman je daleko radikálnější, ale myslím si, že pro Českou republiku toho udělal poměrně hodně. Ale na hodnocení je vždy času dost, je potřeba i určitý odstup. Je to příliš krátká historie a to se týká i Václava Havla, zatím je to příliš krátce na objektivní pohled. Pořád se u nás v této době mluví o rozdělení společnosti. Já si ale nejsem jistý, který prezident včetně Václava Havla tu společnost sjednocoval. Protože i pokud jde o jeho volbu, která byla tenkrát nepřímá – parlamentem, tak Václav Havel byl zvolený jedním hlasem a to ještě ve chvíli, kdy jeden z poslanců byl vlastně držený ve vazbě. Takže některé ty historické věci je potřeba si připomínat. A ta společnost prostě je, byla a bude rozdělená. Otázkou je pouze, jak jednotliví představitelé státu dokáží zohlednit určitou toleranci i vůči těm skupinám, které k nim zrovna nejsou přátelské.

Objevují se i další kandidáti na prezidenta. Jak vidíte například šance textaře Horáčka?

Pan Horáček je určitě dobrý textař, hudebník. Ale nezaznamenal jsem nic, co by ve veřejném životě pro lidi udělal. Možná má nějakou charitativní činnost. Ale v zásadě si myslím, že do tak vysoké politické funkce by měli jít lidé, kteří už prošli nějakou takovou zkušeností a kteří se osvědčili, třeba už v rámci komunální, krajské, ale i parlamentní politiky.

Když se podíváme na události posledních dní, tak už asi dva týdny funguje takzvaná EET. Co vy na tento systém říkáte?

Já si myslím, že fungovat bude. Nakonec, pokud jde o princip registračních pokladen, tak ten funguje prakticky ve všech evropských zemích, a nejen tam. Já spíš vidím tu otázku, že je potřeba zohlednit ty menší „živnostníčky“, kteří tu svoji živnost dělají většinou na vedlejšák. Na druhé straně se ukazuje, že mnohé ty firmy, hospody, už tyto systémy dávno zavedené mají, protože potřebují kontrolovat zaměstnance. Takže je to otázka jen techniky a nevidím v tom žádný problém. Když zajedu do Itálie, Rakouska, nebo třeba Řecka, zajdu do nějaké cukrárny například, ty mi ten účet vždycky dají. Opravdu v tom nevidím žádný velký problém a v podstatě to vnímám celé jako velkou politickou kampaň odpůrců.

Další velmi diskutovanou věcí v těchto dnech je protikuřácký zákon. Nekuřáci ho většinou vítají, kuřáci a mnozí majitelé pohostinných zařízení s ním většinou nesouhlasí. Mluví dokonce o konci demokracie. Jak to vidíte vy?

Dokonce někteří hovoří o tom, že tím otevíráme prostor islamistům - údajně omezováním kouření, alkoholu, možná i vepřového ve školách dneska. I takové věci se dají přečíst na internetu…. Ale v zásadě asi problém toho kouření je ten, že každý ať si kouří jak chce, to je jeho věc, ale ve chvíli, kdy ohrožuje jiné, ty, kdo jsou nuceni dýchat ten jejich kouř, je to problém. Já myslím, že tady se nedostatečně prezentovalo to, že celý ten proces vznikl svým způsobem ve Spojených státech, kde zaměstnanci restaurací a hospod žalovali své zaměstnavatele ve chvíli, kdy se u nich vyskytla rakovina například v plicích a přitom byli sami nekuřáci. Takže v podstatě je to jako nemoc z povolání, takže nějaká ochrana by tady být měla. Je to otázka, jak hledat cestu menšího zla. Myslím, že ta pohostinná zařízení se s tím dokáží vyrovnat, tak jako v jiných zemích.