Ve své knize Jeden rok konzervativní publicistiky píšete o neomarxismu v Německu. Můžete uvést nějaké nejkřiklavější příklady aplikace této ideologie v praxi?

Například feminismus v Německu dospěl do podoby, kdy bez velkého přehánění lze říci, že po celém Německu existuje hustá síť jakési feministické policie, která dozírá na provoz univerzit, ministerstev, úřadů, institucí i velkých firem. Mají tam systém takzvaných beauftragte, pověřenců, což jsou většinou ženy, ale někdy i muži. A na to mají spolkové i zemské zákony, podle kterých těchto pověřenci mají obrovské pravomoci, co se týče prosazování úplné parity mezi muži a ženami ve všech ohledech. Feminismus je naprosto integrální součástí politického veřejného života.

Vede to k tomu, že řada mužů je doslova zastrašená. Nevinný vtípek o ženách vás dnes může stát kariéru. To se již vícekrát stalo. Mnohé ženy toho zneužívají. Jsou častá obvinění ze sexuálního obtěžování. A to dokonce i uvnitř politických stran, kdy to vede často ke kuriózním a trapným situacím a sporům. Jsou tam kvóty na místa žen na kandidátkách, a to nejen u Zelených. Feminismus v této podobě je nepochybně důsledkem neomarxismu z konce šedesátých let. A pak existuje zrůdná odnož, takzvaný genderismus, který směřuje k popírání biologických rozdílů mezi pohlavími a pohlavími.