Před listopadem 1989 bylo líp. To dnes tvrdí určitá skupina obyvatel, a to nejen mezi staršími ročníky. Mnozí lidé stále porovnávají dnešní dobu s dobou před sametovou revolucí. Trnem v oku je jim korupce, stěžují si na nemožnost vymoci právo nebo i na bezpečnost. Podle sociologů na obyvatele ale spíše doléhá nejistota v zaměstnání, zadluženost, exekuce nebo i nízké mzdy. Co podle vás lidem dnes nejvíc vadí?
Domnívám se, že je to otázka existenční nejistoty. Navíc, jestliže obyvatelstvo dnes dluží kolem bilionu korun, tak samozřejmě má obrovské potíže se splácením. A to splácení je možné jedině tehdy, je-li tady jistota pracovních příležitostí. A o tu jistotu se lidi bojí. Mám příklad z vlastní rodiny. Tchán mé dcery se zhruba před čtyřmi lety velice dobře chytil u jedné firmy. A najednou firma přesunula výrobu do Rumunska, protože je tam levnější pracovní síla. A toto není řídký jev. Čili takový ten pocit sociální nejistoty, ten tady je. Dalším faktorem, který je a se kterým jsem se teď setkal. Jeden můj známý se snažil pomoci sestře, která si půjčila 400 tisíc. A ukazoval mi, že vlastně přistoupil k dluhu, kde jistina je 400 tisíc a nesplacené úroky milion 120 tisíc! To je něco neskutečného. Nebo – mám klienta, u kterého jsem dělal podmíněné propuštění. Než šel do vězení, nezaplatil třicet korun poplatek u lékaře. Dnes je po něm vymáháno 22 200. To je prostě neskutečná, řekl bych naprostá koncepční chyba v těchto záležitostech. A znovu říkám, myslím si, že mnohým lidem dnes nejvíc vadí ta nejistota, sociální, pracovní… Navíc bych řekl, že vztahy mezi lidmi jsou na nejnižší úrovni, co jsme kdy viděli. Vzájemná úcta lidí – to všechno, bohužel, je vniveč.
Další věc, o které lidé mluví, je bezpečnost. Mnozí poukazují na to, že kriminalita stoupla, nechtějí například děti dnes pustit samotné ven, tak jak to bylo třeba v 80. letech zcela běžné. Na to ale zase někteří odpovídají, že kriminalita se příliš nezměnila, jen se v dřívějších dobách o velké části případů nepsalo. Jak to z vaší zkušenosti vidíte vy?
My jsme se vždycky smáli lidem, kterým jsme říkali „Černá kronika“, zejména za socialismu. V současné době je to i zásluha nebo vina novinářů, že na tyto věci takovým způsobem poukazují. Já necítím, že by doba byla nebezpečnější, než byla například za socialismu. Ale právě ta široká publikace vytváří jakousi davovou psychózu takového toho pocitu, že není bezpečí.
A co trestná činnost vůči dětem? Vidíme takové věci v médiích, dá se říci, dnes a denně. Ani to se v dnešní době oproti tomu, co bylo před rokem 1989, nezhoršilo? I toto případy dříve byly?
Samozřejmě, i dříve toto bývalo. Já jsem například tehdy pracoval na případu policisty, který za to, že se dopouštěl trestné činnosti na dítěti, dostal sedm let. Vzpomínám si na ten případ. On měl velice krásnou manželku, a osahával tam nějakou třináctiletou holku. Tyto věci byly, jsou a zřejmě vždycky, bohužel, budou.
Když jsme se bavili o té nejistotě, tak co říkáte na to, že v České republice jsou jedny z nejnižších platů v EU? Nezaměstnanost je dnes nízká, míst je prý dost, přesto někteří lidé pracovat nechtějí. Vysvětlují to i tím, že se jim to vlastně „nevyplatí“, neboť mzda, kterou dostanou je tak nízká, že je vlastně na podobné úrovni jako různé sociální dávky. Co na to říct?
I my jsme se s tím v naší advokátní kanceláři setkávali, že přišli, řekl bych, pracovně velice schopní lidé s tím, že chtějí jen razítko, že je nemůžeme zaměstnat. Protože je tady obrovská příležitost vydělat si bokem. Takže ono jim stačí, když jsou jen vedeni v evidenci na úřadu práce. I když už nepobírají sociální dávky, tak je za ně placeno sociální a zdravotní. A ten člověk si pak vydělá poměrně slušné peníze takzvaně bokem. Takže tato šedá ekonomika tady opravdu bují.
A ohledně těch v mnoha případech velmi nízkých platů?
Když jsme u těch malých platů – proč sem přišel západní kapitál? No, aby vydělával. Na čem vydělává? Stroje, technologie, to musí být všude stejné. Jinak nejsou ty výrobky konkurenceschopné. Čili je to jenom, řekl bych, cena pracovní síly. Proto sem přišli, ne z dobráctví nebo nám pomoct. Je tedy logické, že jestliže někdo umožnil, aby sem takto masově přišel kapitál, a jestliže ještě propagoval... To je přece to Klausovo, že ekonomika má přednost před právem. Tím pádem jsme jenom v bankovním sektoru přišli o 736 miliard. 736 miliard se přesunulo z majetku státu do soukromých rukou. A to buďto bossů, nebo samozřejmě západního kapitálu. Za to by se celkem velice slušně žilo. A kapitál, ten tady zůstane, jen pokud ta pracovní síla bude tak levná, jak je. Jinak to bude, jak jsem uváděl příklad tchána mé dcery. Že z Jindřichova Hradce to odešlo do Rumunska, kde je pracovní síla proti nám ještě daleko levnější. To je pravá podstata kapitalismu. Zisk, zisk, zisk. Jenomže to samozřejmě v lidech, a to zejména v těch mladých, vytváří pocit, že na ničem jiném nezáleží než na prachách.
ODS v rámci volební kampaně srovnala průměrnou mzdu za minulého režimu a dnes a přepočítala, že kostka másla stála v dnešních relacích 93 Kč a vůz Škoda 105 půl milionu korun. Ekonom Jaroslav Šulc nesouhlasí: ,,Přece nelze srovnávat situaci, kdy byla záporná daň z obratu na řadu potravin, na maso, na běžné potraviny, kdy bylo jen symbolické nájemné. Nebo kdy se stavělo v České republice padesát šedesát tisíc bytů, které se zadarmo přidělovaly domácnostem, jež měly nevyhovující bytové podmínky a bylo potřeba, aby se nastěhovaly do nových bytů. Dobře, byly to paneláky, to beru, ale i tak byla úroveň těch bytů nesrovnatelná s těmi, které lidé opouštěli, tedy s byty třetí nebo čtvrté kategorie. Takže je úplně jiná struktura výdajů jak za potraviny, tak zejména za bydlení.“ Jaká byla skutečně ekonomická a sociální situace v 80. letech? Do jaké míry je idealizovaná a do jaké míry skutečně poskytovala běžnému občanovi ony jistoty?
Musíme se na to podívat takto. Každý samozřejmě posuzuje životní úroveň podle sebe a svých nejbližších. Já už pobírám důchod a k tomu stále ještě pracuji. Mohu říct, že životní úroveň mé rodiny oproti socialismu stoupla obrovsky. Já jsem si dříve nemohl ani představit, že budu mít dům s bazénem, saunou… Za socialismu bych to samozřejmě absolutně nemohl dosáhnout. Také bych si nemohl představit, že budu bez koruny dluhu. Teď mi tady praskla voda. Mám zaplatit mimořádně 60 tisíc. To by mě za socialismu totálně zruinovalo. Dneska je to nepříjemná záležitost. Obzvlášť, když se na tom snad bude i nějak podílet pojišťovna. Ale prostě, nezlomí mne, když mi odejde pračka, auto…Ale – to je můj postoj. Já neznám samozřejmě ty postoje dělnické třídy, nebo postoje mámy, která zůstane s dvěma dětmi sama… Jestliže je tady bilion zadluženost? Nevím, kolik procent z této částky si na základně nějakých falešných potvrzení vymohli třeba tito lidé, ať už na bydlení, nebo něco takového. Na ty lidi to dříve či později dopadne. Vidím případy lidí, kteří postavili domy, mají obrovské dluhy a rozvedli se. Samozřejmě, na ty lidi to těžce dosedá. Životní náklady jsou prostě někde naprosto jinde. A jestli podle někoho máslo stálo v dnešních relacích 93 korun? To se nedá takto brát. Víte, člověk umí počítat jen s tím, co má a co musí koupit. A z tohoto hlediska chápu, že celá řada lidí to vnímala tak, že tehdy to bylo líp. Tehdy člověk věděl, že to máslo stálo pět korun, on si vydělá 1300, takže si x másel mohl koupit. Samozřejmě, řada lidí nemohla pomyslet na auto, nebo třeba televizi, už vůbec ne nějakou špičkovou… Vezměte si, kolik stála kultura. Když tehdy zdražili lístek ze čtyř na šest korun, tak byla pomalu revoluce. Dnes zaplatíte za lístek do kina 150 korun a ani nehnete brvou. A když si srovnáte těch 6 korun a těch 150, to je opravdu v té relaci, že máslo by jako stálo 93 korun… To je nesmysl.
Ozývají se hlasy, že dříve jsme byli kolonií a pohůnky Sovětského svazu, dnes jsme zase Západu. Nepatří nám český průmysl, banky, mnoho podniků během let po revoluci zkrachovalo… Kde jsme po revoluci udělali chybu?
No, po revoluci… To už řekl rakouský předseda vlády Vranitzky: „Podívejte se, my jsme měli Rusy, vy jste měli Rusy. Akorát jste měli vždycky blbější politiky než my.“ A ta katastrofa, kdy jaksi jeden z pánů, který také kandidoval na prezidenta s Milošem Zemanem, v té době byl, myslím, ministrem obchodu a průmyslu – ta odvaha bank, nepůjčovat peníze, aby se podnikalo, a já nevím, co všechno! Klausova ekonomika – přednost před právem… To zavinili oni! To je jejich odpovědnost. Kdybych to chtěl přehnat – je to vlastizrada. Je to prodej národního majetku, prodej rodinného stříbra. To zavinili oni, ne lidi. Já si vzpomínám, jak k ODS každý vzhlížel! Zkuste si promítnout, kde vzali ty miliony a miliardy čelní představitelé ODS. O tom se nemluví. Ono se poukazuje na ty oligarchy. Samozřejmě, že ti oligarchové jsou lumpové, ale pak jsou tady ještě větší lumpové. Protože oni jim to umožnili. Sice si přihrábli méně než oni, ale kdoví, jestli to nebylo z toho důvodu, aby tamti byli víc vidět, aby o nich se tolik nemluvilo. A to je děsné, jestliže náš stát permanentně ovládají zloději. Ať je Miloš Zeman jakýkoliv (my jsme dlouhá léta přátelé), tak je nezištný. A to je jim trnem v oku. On se nedá koupit. Některé názory může mít třeba i trochu zvláštní. Já jsem mu vždy říkal, že si neumí vybírat lidi. Že se vždycky obklopí nějakýma Grossema, Buzkovejma… On vždycky tvrdil, že jsou to mladí lidi. Ale oni se nezmění! A teď si tam dá toho Mynáře, to je něco šíleného. Ale Miloš Zeman je nekoupitelný! Proto je samozřejmě různým lidem, kteří mají zvláštní vztah, řekl bych, k asociálnímu jednání, ale takovému tichému, plíživému – nemusí pršet, stačí, když permanentně kape – trnem v oku. Dnes jde do politiky většinou člověk, aby získal prachy. Ne, aby dělal něco pro stát, pro ostatní lidi, ale zvýšit si životní úroveň. Ale to je motivace ta nejhorší. Čili ten Vranitzky měl pravdu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
