Brzy si budeme připomínat tři roky od úmrtí Václava Havla a mne by v této souvislosti zajímalo, s jakými pocity posloucháte různé kritiky na jeho osobu, které se v poslední době vyrojily. Třeba Václav Klaus o Havlovi řekl, že i když to fakticky nebyl komunista, tak mentálně v mnoha ohledech tím reformním komunistou byl a také prý nechtěl politickou demokracii standardního typu, neboť nenáviděl politické strany. Čím to je, že Havla lidé dnes tolik kritizují?

Já si myslím, že to je jasné, neboť Václav Havel se už nemůže bránit. Čím víc ubíhá času od jeho smrti, tak se v jeho životě lidi patlají a hledají ´něco´. Je to sice takové – nechci říci zábavné – ale bohužel v lidské povaze tyto věci jsou a já nejsem výjimka, nechci se stavět do lepšího světla. Nedávno vyšel jeho životopis od Michala Žantovského a pokud se o něm zmiňují bulvární noviny, tak i když je to bichle, tak všechny z této knihy zajímají jenom Havlovy milenky a jeho vztah s matkou. Takže se v podstatě jeho osoba scvrkla jen na tyto věci. To mne ale neuvěřitelně dráždí a je mi to odporné.

Samotný 17. listopad 1989 bývá někdy popisován jako spontánní výstřik vůle nespokojených občanů, kteří již nechtěli žít v zahnívajícím režimu. Ovšem také se občas uvádí, že 17. listopad byl dopředu připravený a konspirační teorie popisující dokonce účast tajných služeb. Jak vy se na to díváte?