Je konec roku 2014. Koho chcete za prezidenta v roce 2018, kdy bude příští volba hlavy státu?Anketa
Brzy si budeme připomínat tři roky od úmrtí Václava Havla a mne by v této souvislosti zajímalo, s jakými pocity posloucháte různé kritiky na jeho osobu, které se v poslední době vyrojily. Třeba Václav Klaus o Havlovi řekl, že i když to fakticky nebyl komunista, tak mentálně v mnoha ohledech tím reformním komunistou byl a také prý nechtěl politickou demokracii standardního typu, neboť nenáviděl politické strany. Čím to je, že Havla lidé dnes tolik kritizují?
Já si myslím, že to je jasné, neboť Václav Havel se už nemůže bránit. Čím víc ubíhá času od jeho smrti, tak se v jeho životě lidi patlají a hledají ´něco´. Je to sice takové – nechci říci zábavné – ale bohužel v lidské povaze tyto věci jsou a já nejsem výjimka, nechci se stavět do lepšího světla. Nedávno vyšel jeho životopis od Michala Žantovského a pokud se o něm zmiňují bulvární noviny, tak i když je to bichle, tak všechny z této knihy zajímají jenom Havlovy milenky a jeho vztah s matkou. Takže se v podstatě jeho osoba scvrkla jen na tyto věci. To mne ale neuvěřitelně dráždí a je mi to odporné.
Samotný 17. listopad 1989 bývá někdy popisován jako spontánní výstřik vůle nespokojených občanů, kteří již nechtěli žít v zahnívajícím režimu. Ovšem také se občas uvádí, že 17. listopad byl dopředu připravený a konspirační teorie popisující dokonce účast tajných služeb. Jak vy se na to díváte?
Když si vezmete, jaká byla situace v tehdejší Evropě a co se dělo v okolních zemích počínaje Polskem a Německem, tak je jasné, že situace k pádu režimu logicky spěla. Takže je nesmysl říkat, že to bylo domluvené. Já jsem o tom naprosto bytostně přesvědčená. A Václav Havel kolem listopadu udělal obrovskou věc - on se svým způsobem obětoval a to ani prezidentem být nechtěl. Já si pamatuji, že když se kolem listopadu začalo hovořit o prezidentské kandidatuře, tak to jeho žena Olga vůbec nechtěla. On opravdu netoužil po moci, ale toužil po svobodě. Ale věřte mi - já jsem dva roky na Hradě byla s ním a vím, že to nebyla žádná legrace a že se tam tvrdě pracovalo. Nebudu ovšem tvrdit, že byl bezchybný, dokonce ani nepatřím k těm, kteří by ho bezmezně obdivovali. Prostě si myslím, že měl své lidské chyby, ale to, co udělal pro tuto zemi, tak je naprosto nezpochybnitelné. Alespoň pro mne.
Martin Mejstřík, někdejší postava studentského revolučního hnutí, před pár dny opětovně připomněl, že Václav Havel o všech dohodách kolem listopadu 1989 věděl, ale nedokázal říci ďáblovi ne...Podle něj, ale i dalších kritiků, byl dokonce Havel opojen mocí. Jak si tato slova vysvětlujete?
Necítím právo říkat, zda má nebo nemá někdo v tomto pravdu. Ovšem osobně to vidím jinak. Myslím si, že Václav Havel nebyl opojen mocí. Je pro mne stejným příkladem, jako byl Karel Schwarzenberg. Tedy že to nebyl člověk, který by toto měl zapotřebí. Vždyť tuto věc o pocitu moci dokonale popsal ve své knize Ladislav Mňačko... Možná je Martin Mejstřík tak trošičku zapšklý...Já k tomu mám jen takovou malou poznámku: Nikdy jsem sice netoužila po nějakém postu, ale kdybych bývala chtěla a kdybych projevila zájem býti třeba ´ministryní´, tak by se mi to asi i podařilo. Ovšem já jsem chtěla být svobodná, chtěla jsem dělat svou profesi, chtěla jsem cestovat a chtěla jsem normálně žít. Dokonce jsem také v prosinci 1989 přišla do jiného stavu, ale to jsem už věděla, že nastala doba, kdy také mohu porodit dítě. Já jsem přesvědčená o tom, že se Václav Havel mocí neopájel, přestože to asi Martin Mejstřík vidí jinak.
Co říkáte na zpravodajství ČT? Anketa
V USA se nedávno odhalovala busta Václava Havla a při té příležitosti jsme měli možnost vidět, jak si ve Spojených státech Havla cení, zatímco u nás je často zatracován. Dokážete si tento rozdíl v chápání jeho osoby vysvětlit?
To se ptáte na špatné adrese, neboť o tom nic nevím. Já si prostě Havla nesmírně vážím přesto, co jsem řekla. Ovšem to, co se dnes děje v souvislosti se současnou hlavou státu, je naprosto zrůdné. Ten člověk, co na Hradě nyní sedí, je totiž pro mne naprostá hrůza. Jde o to, jak se tam Zeman dostal. Zatímco totiž od Václava Havla to byla služba této zemi a bral to jako službu národu, tak ten, co tam nyní sedí, tak se deset let užíral a teď má funkci asi jako satisfakci. To je ale odporné a jsem z toho zděšená! Navíc když si vzpomeneme, jak před jedenácti lety zvolili Klause, tak mu pak Zeman, který také kandidoval, ani nepodal ruku.
Ale zpátky k Vávlavu Havlovi. Kdyby se nestal prezidentem, tak by patrně žil úplně jinak a svým způsobem svobodněji - psal by, určitě by se hrály jeho hry, stal by se třeba ředitelem Divadla na Zábradlí. Věřte, že první dva roky, co jsem tam s ním strávila, tak to byly ne pro něj, ale pro všechny jeho spolupracovníky dny neuvěřitelně náročné a nikdo si ani neumí představit, jak ti lidé tam pracovali v neustálém zápřahu. U nich pak bylo možné, že po nějaké době některým z nich pocit moci zachutnal, i když se opravdu snažili sloužit této zemi.
Oněch deset let na Vysočině je tedy podle vás důvod, proč se Miloš Zeman nyní tak chová?
Mám z něj pocit, že si svou prezidentskou funkci užívá a dělá si co chce bez ohledu na to, co si kdo myslí. Miloš Zeman tak teď má absolutní možnost si to užít a dělat si z nás, z celého národa srandu a popírat všechny ideály, co jsme si v roce 1989 vydobyli. My jsme byli šťastní, že jsme se vymanili z pokryteckého, divného, nevyzpytatelného a neuchopitelného Ruska a on nás tam nyní vrací? To si z nás dělá srandu? Že se budeme učit lidská práva v Číně?
Psali jsme:
Jaký měl Václav Havel vztah a názor na Miloše Zemana, kterého zažil i v pozici premiéra?
Na to vám nemohu odpovědět, neboť to prostě nevím. Ovšem co se týče Havlova vztahu k Václavu Klausovi, tak tam to bylo jasné. Oni byli tak rozdílné povahy s různým pohledem na život...Václav Havel byl v něčem idealista a velký humanista, nechci říci, že to byl přímo filosof, ale byl to člověk, který měl nějaké ideály, i když asi ne všechny bylo možné naplnit. To je ale dobré, že tací lidé existují. No a Václav Klaus byl úplně jiný typ člověka, proto se oni dva neměli rádi a ani to nešlo. Ale jaký měl Havel vztah k Miloši Zemanovi, tak k tomu se nemohu vyjadřovat, nebyla jsem u toho.
Bylo podle vás důstojné, když na prezidenta Miloše Zemana na Albertově u příležitosti oslav 25. výročí sametové revoluce nespokojení lidé házeli vajíčka? Jaké jste při tom měla pocity?
Víte, co je na tom nejhorší? Že jemu to je úplně ukradené, že mu to je úplně jedno. On se prostě nám všem vysmívá – má z toho naprostou a bohapustou srandu a je mu to jedno. Po něm můžete hodit vajíčko, můžete ho něčím polít, aby smrděl, ale jemu to je jedno a to je na tom úplně to nejhorší. Alespoň mne to tak připadá.
Co říkáte prezidentovým výrokům na adresu dívčí punkové skupiny Pussy Riot? Dokonce se vedly spory o tom, zda ona děvčata měla dostat Cenu Václava Havla.
A vždyť protestují proti Rusku a režimu, který tam je. A dělají to tak, aby byly vidět. Podle mne Zeman vůbec nepochopil proti čemu Pussy Riot protestují. Anebo spíše to nechce vidět. Takto o někom mluvit může jen hlupák. On asi zkouší, co to udělá a jeho to evidentně baví. On nemá žádnou sebereflexi, on námi pohrdá! On tou menší částí národa, která jej nezvolila, absolutně pohrdá.
Dokážete si představit, že by takto veřejně hovořil Václav Havel?
Nikdy. Nikdy by takto Václav Havel nemluvil. Zeman sice řekne, že Karel Schwarzenberg také občas použije silné slovo, ovšem z úst Karla Schwarzenberga silná slova prostě zní jinak. Když mluví sprostě buran a řekne slovo ´do prdele´, tak to zní jako od burana. Když to ale řekne pan Otakar Brousek - určitě vzpomínáte na tu pohádku - tak to zní také jinak. Takže i v tomto je rozdíl.
V médiích se nedávno vedly spory, zda potlačení studentské demonstrace na Národní třídě v roce 1989 bylo vskutku tak brutální, jak se již roky uvádí. Miloš Zeman totiž takové hodnocení nedávno odmítl, podle něj to nebyla rozhodně krvavá řež. Co tomu říkáte?
To je prostě od něj neomluvitelné a nepochopitelné. Nemělo se ale nikdy stát, že byl tento člověk zvolen prezidentem české země. Já to sice říkám s velkou nadsázkou, ale říkám: to už snad radši Japonec!
autor: Olga Böhmová
