Zeman z Hradu do kriminálu? Advokát Sokol pro PL otevřeně o aféře se soudci

28.01.2019 7:48

ROZHOVOR Výroky a jednání prezidenta Miloše Zemana svědčí podle místopředsedy České advokátní komory Tomáše Sokola o tom, že Miloš Zeman do problematiky justice moc nevidí. Jinak by nemohl prohlásit, že předseda Nejvyššího správního soudu je šéf, který může zařídit jakýkoli rozsudek. „To je neznalost, která bezmála hraničí se sociální idiocií,“ prohlásil uznávaný advokát a pedagog Vysoké školy CEVRO Institut. Je přesvědčen, že pokud je tady signál od několika soudců, že se prezident a jeho kancléř dopustili něčeho, co by mohlo být také kvalifikováno jako zasahování do nezávislosti soudů, nebo dokonce jako korupční jednání, musí to orgány činné v trestním řízení vyšetřit.

Zeman z Hradu do kriminálu? Advokát Sokol pro PL otevřeně o aféře se soudci
Foto: CEVRO Institut
Popisek: JUDr. Tomáš Sokol, advokát a pedagog na vysoké škole CEVRO Institut

Bývalý předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa a soudce Ústavního soudu Vojtěch Šimíček do médií i při jednání sněmovního podvýboru pro justici potvrdili, že se Pražský hrad snažil ovlivnit rozhodnutí soudů v kauzách, v nichž figuroval prezident. Pan Baxa dokonce uvedl, že mu Miloš Zeman opakovaně naznačoval, že by mohla přijít odměna v podobě jmenování předsedou Ústavního soudu. Všechny účastníky sporu znáte, jak jsou podle vás jejich tvrzení hodnověrná?

Fotogalerie: - Pokorný vypovídal

Pokračovalo odročené líčení, ve kterém soud projed...
Pokračovalo odročené líčení, ve kterém soud projed...
Novinář Erik Best
Novinář Erik Best
Advokát Radek Pokorný
Pokračovalo odročené líčení, ve kterém soud projed...

Anketa

Podporujete prezidenta USA Donalda J. Trumpa? (anketa od 28.1.2019)

69%
hlasovalo: 4232 lidí

Přiznávám, že jsem se tím lehce pobavil, protože mě napadlo, že pan prezident trochu vypadá jako horolezec, který hledá prvovýstup, protože čtyři z našich prezidentů šli z kriminálu na Hrad a on jako by to zkoušel v protisměru. Faktem je, že o tom, že možná Pavel Rychetský skončí dříve než někdy v  roce 2023, kdy by mu měl vypršet mandát, se veřejně mluvilo. To znamená, že otázka jeho následovníka na Ústavním soudu nebyla úplně zakletá až do roku 2023. Pan prezident v této chvíli ze všeho nejvíc sklízí plody svých permanentních zásahů do nezávislosti justice. Kdyby šlo o jediný případ, kdyby třeba pan Baxa řekl, že mu byl nabízen handl, bylo by to slovo proti slovu a jinak nic. Jenže si zrovna začali stěžovat jiní soudci, ozvala se Soudcovská unie, navíc i z minulosti víme, že pan prezident opakovaně atakoval justici, když se mu nelíbil nějaký výrok soudu. V podstatě se vyjadřoval, jako kdyby to byla hrubá chyba, říkal například „ztratil jsem důvěru v Nejvyšší  soud“, „uvažuji o návrhu na kárné řízení proti soudci, který vydal rozsudek“, mimochodem tehdy to byl rozsudek tří soudců a on si z nich vybral jednoho, takže to bylo i trochu směšné. Ale on nezávislost justice okopával delší dobu. Když je to založeno na takovém základu, tak to všechno vypadá divočeji. Já si samozřejmě netroufám odhadovat, co se dělo při rozhovoru pana prezidenta s panem doktorem Baxou, ale pana doktora Baxu znám poměrně dlouho, tak mi k němu nesedí, že by si to vymyslel. Což ovšem pořád nevylučuje, že tomu špatně rozuměl, že to bylo myšleno nějak jinak. Ale to se zase vracíme k tomu, že kdyby šlo o jednu věc, tak se dá říci, že si to dva lidi vyložili každý jinak. Kdyby pan prezident byl strážce nezávislosti justice, mohli bychom si říci, že jde o nějaké nedorozumění. Jenže pan prezident není známý zastánce nezávislosti justice, naopak je známý ataky vůči justici, tím pádem to dostává grády. Je to asi tak, že když mi v obchodním domě najdou v kapse cizí peněženku, mohu říci, to je nedorozumění, někdo mi ji tam dal, nebo jsem ji omylem vzal z pultu,  ale když už mě chytí popáté s cizí peněženkou v kapse, tak popáté tvrdit, že to je nedorozumění, asi nebude znít příliš přesvědčivě. A to nechci spekulovat o trestních aspektech této věci. Ovšem pan prezident si tohle všechno nadrobil sám.

Prezident Miloš Zeman zpochybnil tvrzení pana doktora Baxy tím, že je zhrzený, protože chtěl být předsedou Ústavního soudu. Kdysi o bývalém ministru Danielu Hermanovi také tvrdil, že je zhrzený, protože prezident nedal vyznamenání jeho strýci Jiřímu Bradymu. Přitom je zřejmé, že v obou případech chtěl právě prezident dosáhnout svého, v jednom případě rozsudku ve prospěch jeho rozhodnutí nejmenovat profesory, ve druhém případě chtěl dosáhnout nepřijetí dalajlámy na ministerském úřadě. Vidíte tam podobnost?

To berete trochu ze širšího pohledu, ale pokud bych to bral takto, musel bych říci, že vztah pana prezidenta  k pravdě není vztahem někoho, kdo pravdu za všech okolností respektuje, a když pravdu nemá, tak mlčí. To bychom se mohli bavit o Peroutkově článku, který dodnes nikdo nenašel, a o spoustě jiných situací, kdy pan prezident říká věci, o kterých se později ukáže, že jsou sporné, ne-li evidentně nepravdivé. Ale justice je specifická tím, že i ti, kteří se pohádají v jiné oblasti, justici obcházejí, nechovají s k ní tímto způsobem. Politiků, kteří se chovají způsobem, k němuž bychom měli mít výhrady, je nepochybně víc, ale jediný, kdo permanentně vandroval do justice, je pan prezident. On justici nikdy nerespektoval. Rozumný člověk se vyjadřuje k věcem, kterým rozumí. Ale pan prezident se zejména, pokud jde o justici, vyjadřuje k věcem, kterým absolutně nerozumí. A bylo to na první pohled vidět. V tomto souboji prezident tahá za kratší provaz, už proto, že takových drobných či větších incidentů, kdy atakoval nezávislost justice, bylo víc. O to důvěryhodněji zní, co řekl pan doktor Baxa.

V této souvislosti je třeba zmínit ještě jednu závažnou věc, a to, že prezident má vůči justici poměrně velké pravomoci, protože jmenuje všechny soudce, i soudce Ústavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy, předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu, což mu umožňuje, jak se stalo i v případě doktora Baxy, nějakým způsobem tlačit na soudce, aby mu vyšli vstříc. Dokáží být všichni tak odolní jako pan doktor Baxa? Jak moc vám takové jednání připadá nebezpečné?

Jedna rovina je nebezpečí pro důvěryhodnost justice nahlíženo zvenčí a druhá věc jsou vnitřní poměry v justici a faktické zásahy do justice. Když začneme tím druhým problémem, nehovořil jsem samozřejmě se všemi třemi tisíci soudci v této republice, ale setkávám se na řadě míst, na konferencích, odborných setkáních i méně oficiálních příležitostech s řadou soudců, a mohu-li soudit, tak mírně řečeno, mají k panu prezidentovi rezervovaný vztah. Není to tedy někdo, u koho – kdyby vyjádřil nějaké přání – tak už z lidského vztahu, oblíbenosti apod. by se dalo očekávat, že se mu někdo bude snažit vyhovět. Představa, že kdyby pan kancléř dorazil na nějaký okresní soud a tam lomcoval se soudcem okresního soudu, aby vydal nějaký rozsudek, a ten soudce se skutečně podřídil, není příliš reálná. Samozřejmě nelze to úplně vyloučit, ale nemyslím, že by to bylo něco, co by justici ohrožovalo a co by ohrožovalo zákonnost rozhodování. Myslím, že většina soudců bude minimálně stejně rezistentní jako soudci, kteří se vyjádřili, že se jim pan kancléř pokoušel donést nějaký vzkaz pana prezidenta o tom, jak by měli rozhodnout. Vždycky se najdou nějaké výjimky, někdo, koho je pan prezident favoritem, ale zrovna v justici je jich opravdu velmi málo. Co vidím jako větší problém, je pohled zvenčí. Já justici znám, ale někdo, kdo se na to kouká a neví, jak to celé funguje, že soudci si většinově hodně potrpí na svou nezávislost a jsou až agresivní na to, kdyby jim ji někdo chtěl brát nebo do ní chtěl zasahovat, tedy prostý občan, si říká, co se tam musí dít, když tohle je vrchol ledovce, co se asi děje pod hladinou. No, pod hladinou se neděje nic, ale to je těžké říkat někomu, kdo pod tu hladinu nevidí. Myslím, že všechny tyto ataky mohou v očích veřejnosti významně snížit důvěryhodnost justice, prostě jen proto, že si lidé řeknou, není kouře bez ohně.

Svědčí o tom, že prezident Miloš Zeman do problematiky justice moc nevidí, i to, že doktoru Baxovi na námitku, že soudci jsou nezávislí a že do soudního řízení nemůže vstupovat, prezident řekl: vy jste šéf, tak to zařiďte?

To je neznalost, která bezmála hraničí se sociální idiocií. Ano, předseda soudu je šéf, ale jakýkoli soud jsou především jednotliví soudci. Spíš by se musel bát předseda soudu toho, že kdyby něco takového po soudcích chtěl, velká většina by se zachovala tak, že by napsala úřední záznam nebo udělala něco podobného. Samozřejmě, že mezi soudci vznikají lidské vazby, takže když předseda soudu nebo jiný soudce půjde za někým, koho zná dvacet let a požádá ho, aby se na nějaký případ podíval příznivým zrakem, tak ten soudce neudělá skandál. Ale představa pana prezidenta, že to v justici chodí jako v kasárnách, je zoufale naivní. 

Jak se díváte na výrok ministra spravedlnosti Kněžínka, že pokud by se prokázalo tvrzení bývalého předsedy Nejvyššího správního soudu Josefa Baxy, že mu prezident naznačoval jmenování do čela Ústavního soudu výměnou za ovlivňování rozsudku, jednalo by se o trestný čin ve fázi přípravy nebo pokusu?

Kdyby přišlo oznámení na advokáta, že se kterémukoli soudci pokoušel vnutit svoji představu rozhodnutí, že mu za to něco dá, ať už mu něco obstará, nebo se za něj někde přimluví, tak by to pravděpodobně bylo předmětem jednání kontrolní rady České advokátní komory, s velkou pravděpodobností by to skončilo kárným řízením. A pokud by se to prokázalo, pak by ten advokát s velkou pravděpodobností, a to říkám jako bývalý člen kárných senátů a odvolacích kárných senátů, směřoval k vyškrtnutí ze seznamu advokátů. Považovali bychom to za eticky naprosto nepřijatelné chování. Kdyby na fakultě zazněla otázka, jestli to, když advokát něco takového nabídne soudci, mohlo být bráno jako korupční jednání, tedy podplácení, nebo návod k trestnému činu zneužití pravomoci úřední osoby, pak správná odpověď studenta musí být ano. V této modelové rovině má pan ministr pravdu. Realita je mnohem složitější, nevíme, v jakém kontextu to bylo řečeno, co bylo přesně řečeno atd. 

Senátor a advokát Václav Láska podal trestní oznámení na kancléře prezidenta Vratislava Mynáře kvůli zásahům do nezávislosti soudů. Odůvodnil to tím, že kancléř nemá imunitu, takže jeho potrestání vidí jako průchodnější. 

Podat trestní oznámení je právem kteréhokoli občana tohoto státu. Nicméně se domnívám, že tohle, co se tady odehrává, už by samo o sobě mělo být podnětem pro orgány činné v trestním řízení, aby se tou věcí zabývaly. Nedovedu představit, že při jiném scénáři, například kdyby se v novinách objevilo, že úspěšný podnikatel poslal svého asistenta za několika soudci, aby rozhodli v pracovně právních sporech, které vede se svými zaměstnanci, ve prospěch zaměstnavatele, by se to nestalo. A zvlášť poté, co by poměrně vysokému soudci slíbil, že mu zajistí navržení na kandidáta do Ústavního soudu, pokud rozsudek ve správní věci, kterou rozhoduje Nejvyšší správní soud, bude takový a takový. Mám pocit, že kdyby soudce potvrdil, že za ním asistent byl a přemlouval ho, aby takhle rozhodl,  tak by se ta policejní mašinérie rozjela úplně automaticky. A všichni by hovořili o podezření z korupce. Takže trestní oznámení nemusí být podáno, protože indicie rozhodně vycházejí ze zásady trestního řízení, to je zásada vyhledávací, orgány činné v trestním řízení se mají zabývat vším, kde je podezření z možného spáchání trestného činu. A je úplně jinou věcí, jestli na konci bude zjištění, že iniciátor té věci je trestně nestíhatelný, ale může být stíhatelný někdo jiný, kdo na základě jeho pokynu, rady, doporučení jednal způsobem,  který je naplněním podstaty trestného činu. Nebo se zjistí, že ten, který to zosnoval, trestně odpovědný není, a ten, který to vyřizoval, vyřizoval pouze administrativní záležitosti stylem „pan ten a ten vám vzkazuje to a to“, aniž by si musel uvědomovat, jaké to má konsekvence. Nebo se může ukázat, že to vůbec nic nebylo. Ale zejména v tomto prostředí, které je tak alergické i jen na náznaky korupčního jednání, si nedovedu představit, že kdyby šlo o podnikatele, že by někdo čekal na to, jestli někdo podá trestní oznámení. Tím by se policie rovnou začala zabývat. Je tady signál od několika soudců, že bylo činěno něco, co by také mohlo být kvalifikováno jako zasahování do nezávislosti soudů, nebo dokonce korupční jednání nebo dokonce návod ke zneužití pravomocí úřední osoby. A to se musí vyšetřit.

Ministr spravedlnosti prohlásil, že ho mrzí, že doktor Baxa přišel se svým tvrzením až nyní, a ne v době, kdy se jeho schůzka s prezidentem v souvislosti s rozhodováním Nejvyššího správního soudu o nejmenování tří vysokoškolských docentů profesory odehrála. Obdobné výtky zazněly i od různých zastánců prezidenta na adresu obou aktérů – pana Baxy i soudce Ústavního soudu Vojtěcha Šimíčka. Považujete to z jejich strany za chybu?

Jedna věc je, jestli skutek by mohl být trestným činem, a druhá věc je, bude-li prokázán, přičemž v úvahu při tom prokazování a hodnocení je nutné brát i to, že ten, který měl být ovlivňován, nereagoval  na to aktuálně v té době. A to jsou dvě věci. Jedna věc je to vyšetřovat, druhá věc je říci, tady stojí slovo proti slovu a je obtížné vysvětlitelné, proč to neudal už před rokem atd. To je stejné, jako když se v kampani Me too někdo ptá, proč ona to říká po tolika letech. Samozřejmě, když to říká po těch letech, není moc důvěryhodná, ale to ještě neznamená, že se to nestalo. A v mnoha případech důvodem, proč to ty ženy neříkaly, bylo to, že se bály, že je vyhodí, a ony měly takové smlouvy, že kdyby třeba ten film nenatočily, platily by tolik peněz, že by na to do konce života nevydělaly. Takže ony nějaký důvod k mlčení měly. Tím chci říci, že i soudci měli možná nějaký důvod, proč s tím nijak nenakládali, počínaje tím, že když s tím něco udělají, bude se to veřejně probírat. Zřejmě si řekli, že je jednodušší to neřešit, protože oni se ničím neprovinili. V době již odumírajícího socialismu – od počátku 80. let – někteří soudci zažili pokusy o to, čemu se říkalo telefonní právo. Nějaký bafuňář komunistické strany zavolal a příslušnému soudci vykládal, jak by měl rozhodnout v rozvodu nějaké paničky nebo v něčem takovém. Soudci říkali: ano, soudruhu, dobře, já o tom udělám úřední záznam, založím to do spisu, soudruh praštil telefonem a byl klid. Myslím, že pokud by tohle mělo být nějakým poučením pro soudce a justici jako takovou, měli by mít nějaká pravidla. Pokud vím, neexistuje žádný interní předpis, co by měli v takovém případě dělat. Nejjednodušší je udělat záznam do spisu, že s ním tehdy a tehdy někdo mluvil o případu. Ale chápu soudce, že se jim do toho nechce, protože ten úřední záznam se rázem do určité míry stává veřejným, pak ten dotyčný přiběhne a bude tvrdit, že to je lež, že to takhle neříkal, že to říkal jinak. Takže než by si soudce dělal takové komplikace, žádný záznam nenapíše a bude si říkat, budu si rozhodovat podle svého a ty mi do toho nebudeš mluvit. Jeho svědomí zůstalo čisté. Takže bych neposuzoval nijak rigorózně, že soudce nic neudělal. Kancléř vůbec neměl ty soudce objíždět. Porušení etických principů je i to, kdyby tam přijel a řekl, pane soudce, my vám fandíme, ať už rozhodnete, jak chcete. Ani proto tam nemá jezdit. S tím soudcem mají jednat jen procesně relevantním způsobem, to znamená oficiálními podáními. Já se se soudci stýkám čtyřicet let, ale nikdy, za žádných okolností by mne nenapadlo, ani slovem nebo náznakem se bavit o nějaké kauze, když se bavíme soukromě. Zavolám soudci, když potřebuji odročit jednání nebo posunout začátek, zeptám se, jak plánuje výslechy svědků, abych se přizpůsobil, ale absolutně nikdy bych se nezeptal, jak to vypadá, jak by měl rozhodnout. Už jen to, že se tam dostavil ten fámulus, kancléř, je morálně špatně. A netroufl bych si soudit, jestli na to měli ti soudci nějak dramatičtěji reagovat. 

Myslíte si, že je dobře, že se o těchto nepřípustných snahách ovlivnit rozhodování soudců mluví? Už proto, že to může posílit odhodlání ostatních soudců nenechat se vydírat, nepřipustit žádný zásah ze strany sebevýznamnějších osob do jejich nezávislosti? Myslíte si, že Pražský hrad od těchto praktik ustoupí.

Jsem přesvědčen, že Hrad už si to nedovolí. Podotýkám, že už jsem na jednu otázku, do které také novináři dali to zosobnění Hrad, říkal: Slánského neoběsil Hrad, ale Gottwald. A tohle neorganizuje Hrad, ale Zeman, takže já bych tam ta jména dal. V této věci bych byl adresný a řekl bych, že si teď už prezident i kancléř dají zatracený pozor, protože teď už nebudou mít jistotu, že kdyby se na soudce jen podívali a mrkli, nezačne soudce hned křičet, že to je pokus o ovlivňování. V tom je to určitě pozitivní. A pozitivní je to i v tom, že justice zase ukázala, že je schopna se bránit. A jakýkoli soudce, který třeba něco takového zažil a nechal si to pro sebe, vidí, že se to dá řešit, jaká je reakce médií, veřejnosti. A to pořád ještě nejsme u konce té věci, protože pánbůh ví, jak se to bude vyvíjet. A do budoucna, pokud nepřijde někdo, o kom se řekne, že je snad ještě horší než Zeman, si všichni politici dají zatracený pozor, aby s justicí zacházeli, jak se má, aby se vystříhali všeho, co by mohlo být bráno jako zásah do nezávislosti justice. Takže jsem přesvědčen, že i tento účel to nepochybně splní. 

Parlament bude vybírat nového zástupce ombudsmanky Anny Šabatové. Mezi třemi kandidátkami je také advokátka Klára Samková, kterou navrhl senátor ODS Tomáš Jirsa. Nevede Česká advokátní komora s paní Samkovou nějaké správní řízení? Je podle vás paní Samková vhodnou kandidátkou?

Já jsem se v té věci písemně vyjádřil v médiích. Na žádost paní kolegyně Samkové, aby správní orgán, který s ní vede správní řízení, s ní jednal v té věci o smíru, což je totální nesmysl, jsem napsal, že takové jednání nebude již proto, že by se ten zástupce představenstva České advokátní komory, který by měl jednat s paní kolegyní, nejdříve musel podrobit lobotomii, aby se ta odborná úroveň nějak srovnala. Paní kolegyně mě vyzvala k omluvě, já jsem omluvu odmítl. A tím je také prezentován můj názor na návrh, aby paní kolegyně byla zástupce ombudsmana. Pokud chtějí politici odborně nezdatného zástupce ombudsmana, který navíc má celou řadu minimálně neskončených kárných řízení, v některých případech možná skončených, v nichž byla paní kolegyně postižena za své chování, ale to nevím úplně přesně, ať si takovou zvolí. Je to jejich právo. Nezastírám, že to, co paní kolegyně předváděla, tak ji v mých očích výrazně snižuje z odborného hlediska. Bude proklínat tureckého velvyslance, bude dělat podobné věci, v advokacii to vadí, v advokacii z toho má kárná řízení, ale třeba v postavení zástupce ombudsmana to vadit nebude. Nechci nikomu předestírat měřítka a hlediska, která má advokacie. Ale v advokacii má problémy chronicky. 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Libuše Frantová

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Moderátor Slávek Boura: Do ulic jsme měli vyjít už dávno, ale jsme zvyklí jen brumlavě nadávat. Nezbývá nám, než se držet u rekta Německa

10:49 Moderátor Slávek Boura: Do ulic jsme měli vyjít už dávno, ale jsme zvyklí jen brumlavě nadávat. Nezbývá nám, než se držet u rekta Německa

ROZHOVOR „Česká republika by mohla být o mnoho bohatší, kdyby se lidem nepletla do cesty špatná rozh…