Zemanova osobní nenávist, ješitnost, čtvrtá cenová. S Ruskem i Čínou má ale pravdu, je nutné s nimi spolupracovat, říká poslanec ČSSD Seďa

Miloš Zeman je zhruba v polovině svého prezidentování. Lze si v obecnosti říci, že šlo o úspěšných dva a půl roku? Je dobře, že prezidentem se stal zrovna Zeman, a ne Karel Schwarzenberg? Co by dnes bylo v Česku jinak?

Přiznám se, že jsem ve druhém kole volil pana Zemana, a to zejména z toho důvodu, že jsem přesvědčen, že je lepším prezidentem, než by byl pan Schwarzenberg. Takže obecně lze říci, že je dobře, že se stal prezidentem Zeman. A co by bylo jiné? Osobně si myslím, že by bylo více problémů mezi názory pana Schwarzenberga a vlády, zejména co se týká zahraničních otázek, zejména ve vztahu k Rusku a k Číně.

Prezident Zeman se vydal poměrně aktivně na pole zahraniční politiky. Kritizoval sankce proti Rusku, navštívil Moskvu a metropole dalších postsovětských států, rovněž jel do Číny. Co z jeho ,,východní“ politiky lze chválit a co ne? Dle expertů zanedbává tradiční pojetí lidských práv a preferuje dělání byznysu... Je to dobře? Je něco, co se mu v oblasti vztahů s někdejším SSSR a Čínou nepodařilo, byť o to sám stál?

Z pohledu preferování hospodářské spolupráce nezapře pan prezident svoji roli prognostika a ekonoma. Já osobně si vzpomínám na obrovské problémy, které v mém regionu přinesl rozpad RVHP a ztráta tehdejších sovětských trhů. Takže dnešní počínání pana prezidenta nejen chápu, ale i podporuji. Rozumný člověk by neměl své chyby opakovat. Je také zřejmé, že jak Rusko, tak Čína jako součásti BRICS jsou a budou země, se kterými je nutno nejen počítat, ale je zároveň vhodné s nimi udržovat vzájemnou spolupráci. A nejedná se pouze o tyto země, ale i o oblast Latinské a Jižní Ameriky či afrického kontinentu. Nemyslím si, že nelze skloubit obhajobu lidských práv s podporou byznysu. Do hlavy pana prezidenta nevidím, takže na poslední dotaz by vám měl odpovědět sám pan prezident.

CELÝ SERIÁL PL.CZ "POLOČAS MILOŠE ZEMANA"

Islám, imigrace, islámský stát... Zde prezidentův hlas zní jasně: Odmítá přijímání muslimských uprchlíků, Islámský stát srovnává s nacismem, vybízí k ostraze hranic před imigranty. Liberální komentátoři tvrdí, že se podbízí xenofobním pudům české veřejnosti. Postupuje v tomto tématu Zeman správně? Má šanci zlepšit si u české veřejnosti ratingy popularity skrze hraní na tuto notu, či dokonce výrazně posílit svou pozici? Kterými výroky v oblasti imigrace a islámu spíš prospěl, a kterými spíše uškodil?

Je nutno si uvědomit, že prezident Zeman je první český prezident zvolený občany. Z tohoto pohledu je jasné, že řada jeho výroků bude podbízivých až populistických. Problém s nelegální migrací není jednoduchý, a proto každé zjednodušení nepřispívá k řešení příčin současných problémů. Tak jako není dobře, když se islám srovnává s nacismem či se dává rovnítko mezi terorismem a islámským náboženstvím. Je nutno se poučit z historie a v tomto případě není vhodné, že pan prezident spíše hraje na základní pudy našich občanů, kteří se obávají o naši bezpečnost. Taktéž je všeobecně známá podpora prezidenta Izraeli a od toho se mohou odvozovat i jeho některá stanoviska. Souhlasím s panem prezidentem v tom, že Islámský stát je velké nebezpečí pro západní civilizaci a že je nutno zvýšit ostrahu a ochranu vnějších hranic schengenského prostoru.

Kunda sem, kunda tam... Vláda zkurvila služební zákon. Jistě si pamatujeme prezidentovo rozhlasové vystoupení, po kterém pedagogové namítali, že prezident kazí děti. Zeman se hájil, že šlo o citace. S odstupem doby: Pomohlo toto extempore Zemanovi, nebo si jím uškodil? Je zde názor, že podobnými kroky prezident utvrzuje své pevné jádro...

Předně žádný politik by se takto neměl vyjadřovat, protože utváří společenskou morálku. Dle mého názoru tato vyjádření musí škodit každému, ať je z jakéhokoliv politického spektra. Nelze v žádné společnosti tolerovat hulvátství a sprostotu. Ať již jde o citace či přímé výroky politiků. A divím se některým českým médiím, že těmto politikům ještě dělají reklamu. To je daleko horší a má to i vážnější dopady na celou společnost.

Vrávorání nad korunovačními klenoty, kauza Peroutka, výroky o zdravotně postižených či slova, že 17. listopadu nešlo o masakr. Zeman zkrátka umí zaujmout. Jak vidíte tyto jednotlivé ,,případy“ a doplnil byste nějaké?

Není tajemstvím, že pan prezident je nemocný a že má velmi nabitý program. Z tohoto pohledu se nedivím, že je občas pan prezident velmi unaven a nekontroluje své počínání. Nicméně v řadě jeho kritických slov najdeme hodně pravdy, i když jeho vyjadřovací slovník má často blíže čtvrté cenové skupině než k politické korektnosti. Stále častěji je vidět, že pan prezident dokazuje a hodlá dokazovat, že je zodpovědný pouze občanům, kteří jej do funkce zvolili. To, co mi vadí na vyjádřeních pana prezidenta nejvíce, jsou slovní útoky a urážky na konkrétní osoby či podpora rasově motivovaným názorům.

Pokud jde o Zemanovu popularitu, tak ta utrpěla jak po ,,lánském puči“, tak po zmíněném vulgárním vystoupení. Ale později se začala zvedat, což je i současný trend. Každopádně, zakotvuje se někde lehce nad padesát procent. Je dle vás Zemanův cíl mít co nejvyšší popularitu, nebo mu stačí to ,,něco“ nad padesát procent? Za Havla i Klause měl prezident zpravidla vyšší podporu.

Prezident byl zvolen přímo občany, a nikoliv českým parlamentem. Z tohoto pohledu je zřejmé, že prezident usiluje a bude usilovat o co nejvyšší popularitu ve společnosti. Proto v řadě případů naskakuje na populismus, namísto udržení si postoje státníka. Ale z mého pohledu je jeho chování logické, pokud bude chtít kandidovat pro další funkční období.

Miloš Zeman dlouhodobě nemá rád novináře, novináři zase nemají rádi Zemana. Kdo za tento vztah může? Jsou novináři na prezidenta zbytečně zlí, nebo jen chrání Česko před jeho, jak naznačují, poklonkování Rusku, buranstvím, xenofobií a podobně? A jak reagovat na Zemanovy výpady vůči ČT a snahám jí škodit?

Animozita mezi Milošem Zemanem a novináři se datuje od doby menšinové vlády ČSSD z dob opoziční smlouvy. Tehdy pravicová média se ostře vyjadřovala vůči sociálně demokratické vládě a i dnes je tomu v řadě případů. Pan prezident tento svůj dlouhodobý spor pouze zvýrazňuje. Pravdou ovšem je, že v řadách novinářů převažují osoby s liberálními či pravicovými názory, takže z tohoto pohledu pana prezidenta chápu. To, co nechápu, je jeho postoj k veřejnoprávním médiím, zejména k ČT. Jakoby si pan prezident nedostatečně uvědomoval její velmi důležitou úlohu pro demokratický vývoj v zemi. Přesto, že sám mám řadu výhrad, zároveň si uvědomuji, že v době oligarchizace politiky a vlivu těchto oligarchů na média, jsou Česká televize a Český rozhlas jediní, kdo může čelit jednostranné propagandě. Tady bych pana prezidenta požádal o zakopání válečné sekyry.

„Nebudu fíkusem v koutě a úředníkem, co jen podepisuje“, opakuje často prezident a jedná podle toho. Například odmítá jmenovat některé profesory, komentoval složení vznikající vlády a hlavně, bez ohledu na sněmovní většinu jednu vládu sám stvořil. Zaslouží si jako přímo zvolený prezident Zeman víc svobody? Které kroky, kterými vybočil nad běžný rámec, mu lze schvalovat a které již ne? Má dojít k úpravě prezidentských pravomocí?

Ti, kdož tak vehementně podporovali přímou volbu prezidenta, včetně výše zmiňovaných novinářů, teď bijí na poplach. Podle mého názoru nelze snižovat prezidentské pravomoci, spíše naopak. I když u nás nefunguje prezidentský systém, tak je po řadě zkušeností spíše nutno nastavit jasné hranice těchto pravomocí. Prostě pan prezident je součástí demokratického systému a podle toho by se měl i chovat. Na druhou stranu nevidím důvod, proč by měl být pouze houpacím koněm a je jen dobře, že řadu politických věcí konzultuje s představiteli vlády a parlamentu.

Možná, že mnohým jeho kritikům je trnem v oku z důvodu své politické minulosti i svých názorů, ale je to přímo zvolený prezident. Stačí si vzpomenout na vyhrocenou předvolební kampaň před druhým kolem voleb, aby bylo všem jasné, že se Miloš Zeman všem občanům zavděčit nemůže. Z pohledu pana prezidenta bych mu nejvíce zazlíval jeho politickou hru v rámci puče uvnitř ČSSD těsně po vítězných volbách či jeho někdy nesmyslné podmínky pro jmenování členů vlády. Pan prezident by neměl v žádném případě překračovat platnou ústavu a zákony ČR. A také by si měl lépe vybírat své nejbližší spolupracovníky. V tomto smyslu na ně neměl nikdy štěstí.

Ať už je to jakkoliv, nezanedbatelná část české veřejnosti nemůže svého prezidenta ani cítit, a to už od voleb. Jde o liberálně založené voliče, bohatší voliče a o mládež. Co k tomu říci? Prezident je někdy častován výrazy typu ,,prase“, je mu vyčítán jeho vzhled, sklony k alkoholismu a kouření a jiné zcela osobní věci, díky kterým Zeman prý ,,neumí reprezentovat“. Je to zasloužené? A je správné kritizovat politika za takové čistě osobní záležitosti? Jak nahlížíte na mladé aktivisty, kteří proti prezidentovi demonstrují?

Žijeme ve svobodné a demokratické zemi, a proto je umožněno říci své názory či výhrady. Takže tady bych nevyčítal různým aktivistům jejich angažovanost, nicméně mi v ní mnohdy schází objektivita. To, co vadí u pana prezidenta Zemana, jim často nevadí u jeho dřívějších politických konkurentů. A také je důležité zvažovat způsoby, kterými se aktivisté vyjadřují. Házení rajčat či vajec na pana prezidenta při oficiálním programu je velmi neslušné. Naopak se mi líbily červené karty. To byl nejen dobrý nápad, ale mělo to i svoji úroveň. Nepřátelství části veřejnosti je dáno vypjatou předvolební kampaní, kdy řada podporovatelů pana Schwarzenberga neunesla jeho porážku. A tím jsou postiženi ještě dnes. Opravdu to chce více objektivity a slušnosti ve vztahu k hlavě státu.

Co vás naopak napadá, když vidíte jásající davy vítající prezidenta v regionech a když vidíte, že mimopražské obyvatelstvo prezidenta považuje za svého ,,tribuna“? Je to politicky správné, nebo jsou ti lidé pomýlení? Proč mají rádi zrovna Zemana?

Víte, to není nic nového, že voliči a občané mimo hlavní město mají poněkud jiné politické názory. Stačí se podívat na výsledky parlamentních či komunálních voleb a musí být všem jasné, že Pražanům se v drtivé většině žije lépe, než těm mimopražským. Pan prezident slíbil po svém nástupu, že pravidelně bude navštěvovat regiony. Teď to dělá a lidé to vítají. Zřejmě v něm vidí nejen svého tribuna, ale zejména prezidenta, který říká, co si oni myslí. Není to o „Pražské kavárně“, ale opravdu se ukazuje, že ty pomyslné nůžky mezi Prahou a ostatními regiony se postupně stále rozvírají. Podle mého názoru je potřeba větší míra solidarity tohoto bohatého města se zbytkem republiky. A také je nutno dělat politiku nejen z Prahy, ale i z jednotlivých regionů. A to si pan prezident uvědomuje.

Komu dle vás prezident v českém systému politických stran nyní fandí? Je to Babiš? Které politiky podporuje? Pokusí se ještě do konce svého mandátu uškodit Bohuslavu Sobotkovi, v rámci svých pravomocí? Mají jeho ,,koně“ v ČSSD šanci k návratu na výsluní? Či najde jiné spojence?

Říká se, že poturčenec horší Turka a pan prezident je toho ukázkou. Jako by zapomněl, že kdyby nebylo ČSSD, tak by se prezidentem nestal. Nicméně u něho stále převažuje jistá osobní nenávist k tehdejším „zrádcům“ zevnitř sociální demokracie. Proto, když je předsedou ČSSD Bohuslav Sobotka, snaží se oslabit jeho pozici. Týkalo se to nejen podpory oponentů uvnitř sociální demokracie, tak také založení SPOZ, později SPO. Také jeho účast na „lánském“ puči je doposud nevyjasněná. Z tohoto pohledu pan prezident nevynechá jedinou možnost, jak by se do vedení ČSSD pustil.

Tomuto postoji pana prezidenta odpovídá i jeho dobrý vztah k Andreji Babišovi, předsedovi politického hnutí ANO 2011. Zřejmě si pan prezident uvědomuje, že pokud bude ČSSD silná a bude vítězit, pak se jeho sociálně demokratičtí spojenci ke kormidlu těžko vrátí. I v tomto případě bych panu prezidentovi doporučil spolupracovat se současným vedením ČSSD, protože oligarchizace naší politiky nepovede k větší demokracii, ale právě k jejímu omezování. A já věřím, že Miloši Zemanovi jde především o zachování demokratického vývoje v naší společnosti.

Vratislav Mynář, Jiří Ovčáček, Hynek Kmoníček, Jan Veleba a jiní. Jak posoudit prospěšnost jednotlivých prezidentových blízkých pro něj samotného? Dává mu hradní aparát dobrý servis? Čí ostuda je, že prezident republiky a bytostný politik Zeman nemá vybudovanou svou prezidentskou stranu? Kdo by mu mohl pomoci to napravit, pokud to je ještě možné?

Již jsem se zmínil, že Miloš Zeman nemá na své nejbližší spolupracovníky dobrou ruku. I když připouštím, že existují výjimky. Snaha o budování prezidentské strany tady byla a ztroskotala, takže já vidím pouze jednu možnost, a to ideový návrat Miloše Zemana k sociální demokracii. Nemyslím tím jeho opětovný vstup, ale spíše jeho spolupráci, která může být oběma stranám prospěšná. To, zda dostává dobrý servis od hradních úředníků, nemohu posoudit, nicméně předpokládám, že ano. Jako velmi problematickou vidím pozici hradního kancléře, který doposud nemá požadovanou bezpečnostní prověrku. Z tohoto pohledu by se měl pan prezident se službami Vratislava Mynáře co nejrychleji rozloučit.

Čím se Miloš Zeman změnil od doby, kdy byl premiérem? Odpustil už ,,zrádcům“, kteří ho o prezidentský post připravili v roce 2003? Ve vši úctě k prezidentovi... Jak se na něm projevuje stárnutí?

Již jsem zmínil, že pan prezident zrádcům nikdy neodpustil a neodpustí. Je to dáno kombinací sloní paměti a ješitnosti, nicméně jako prezident republiky by se měl nad tyto osobní spory přenést. Z pohledu srovnání, kdy působil jako předseda vlády a nyní ve funkci prezidenta, měl jako premiér daleko více starostí a musel se dennodenně rozhodovat. Bylo na něj také daleko více vidět a také se musel jako předseda strany zabývat chodem sociální demokracie. Dnes kromě protokolárních funkcí a povinností daných ústavou je spíše na něm samotném, jaké aktivity vyvíjí či bude vyvíjet. Tak jako na každém z nás se projevují nejen nemoci, ale i stárnutí. Prostě někdy schází invence, někdy síla a je zřejmé, že to, co jsme stihli v mládí za hodinu, dnes vyžaduje delší časový úsek. Ale to je běžné u každého smrtelníka, tak jako u pana prezidenta.

Jak Miloš Zeman asi využije druhou polovinu svého mandátu? Pojede na klidnější vlně, bude pouze vyčkávat na příležitost vstoupit do politiky v krizové situaci, nebo ještě zintenzivní své akce ve věci migrace, Ruska a Ukrajiny a podobně? Prostě, co provede a jakou radu by od vás dostal?

Jeho chování v druhé polovině mandátu se bude odvíjet od dvou základních předpokladů. Tím prvním je, zda Miloš Zeman bude chtít obhájit svůj mandát i na další období. V tom případě bude spíše aktivistický prezident, který využije každé příležitosti ke svému zviditelnění a ke zvýšení své popularity. Tím druhým předpokladem je, jestli současná vláda vydrží do konce svého volebního období či nikoliv. Pokud ano, pak volby se odehrají rok před prezidentskou volbou, a to umožní panu prezidentovi sehrát svoji neopominutelnou roli při povolebních vyjednáváních a při sestavování vlády.

A na základě výsledků voleb může Miloš Zeman sehrát i významnější úlohu v rámci vnitrostranického boje uvnitř sociální demokracie. Již jsem zmínil jedno doporučení, a to navázání spolupráce pana prezidenta s vedením ČSSD. Podle mého názoru je to důležité nejen pro Miloše Zemana, ale i pro sociální demokracii. Tím druhým doporučením je, aby pan prezident zbytečně nesklouzával k populismu či k národovectví, ale aby se pokusil působit ve prospěch sjednocení národa a k zajištění sociální soudržnosti ve společnosti.

Nelze skončit jinak než úvahou, zda Miloš Zeman v roce 2018 znovu bude kandidovat do funkce prezidenta. Bude? A uspěje? Jací protikandidáti asi typově budou stát proti němu? Tomáš Halík, Jan Švejnar, někdo jiný? Jakým způsobem, s jakými tématy by volby mohl vyhrát?

To je spíše otázkou na pana prezidenta. Podle mého názoru při jeho rozhodování, zda bude opětovně kandidovat, budou rozhodovat dvě věci. Tou první bude jeho zdravotní stav a tou druhou, jaký kandidát bude reprezentovat jeho odpůrce. Důležitou informací pro něj samotného bude i podpora či nepodpora od ČSSD či jiných politických stran. Z mého pohledu má šanci v případě kandidatury uspět, ale opravdu bude záležet na kvalitě a známosti jeho protikandidátů. Jednou z věcí je totiž doporučení politických stran či mediální převaha, druhou věcí je účast ve volbách. Musím se přiznat, že osobně mám docela jasnou představu o svém kandidátovi, ale žádný ze jmenovaných to není.

Nakonec ještě, zcela na závěr, zcela obecně... Co prezident Miloš Zeman dle vás zanechá českému národu, jakou stopu svým prezidentstvím nechá? Co byste napsal do učebnice dějepisu pod jeho jméno?

Miloši Zemanovi nikdo neodepře, že byl prvním zvoleným prezidentem občany České republiky. Jako bývalý předseda ČSSD určitě má blíže k levicovému vidění světa, což je rozdíl od předcházejících dvou prezidentů. Své někdy kontroverzní názory obhajuje i proti pomyslné většině i proti zažitým společenským konvencím. Z tohoto pohledu je blízký lidem a toho jako jejich tribun umě využívá. Na závěr si dovolím popřát Miloši Zemanovi hodně štěstí a zdraví do dalších let, a to nejen ve funkci prezidenta republiky.