Pane kancléři, co se ve Vašem životě změnilo od okamžiku, kdy sedíte tady na Pražském hradě?

Téměř všechno. Nastal obrat o 180 stupňů. Do té doby jsem byl člověk z jiné strany planety, soukromý podnikatel, který „bojoval a nesnášel“ z titulu výkonu své funkce státní úředníky. Dnes jsem na druhé straně řeky, mezi úředníky patřím. Samozřejmě se změnilo i to, že jsem velmi málo doma, nemám čas na své záliby, velmi málo se vídám s manželkou. Velmi významně se mi změnil život.

Z podnikatele úředníkem, to zní strašně. Být podnikatelem má přeci jen určitá pravidla, jste sám svým pánem. Jak snášíte změnu?

Snáším, protože musím. Zase na druhou stranu to ale není žádné příkoří. Je to příjemné snášení, možnost se pohybovat po boku prezidenta Miloše Zemana. Dříve jsem si ale rozhodoval vše sám, kdy budu vstávat, kdy půjdu na fotbal, kdy na pivo, kdy půjdu spát. Nyní si plánuji pouze to, kdy přijdu do práce. Poté je to již na agendě Miloše Zemana, činnosti za Kancelář prezidenta republiky a pak na samotném chodu Kanceláře prezidenta republiky. Jsem člověkem, který musí přijímat termíny, být na místě, setkávat se, podepisovat, rozhodovat, dělat porady. Tohle všechno je pro mě novum.

Už jste toho v některé chvíli zalitoval, řekl jste si, proč já do toho vlezl?

Zalitoval jsem v momentě, kdy vás honí média. Neměl jsem s tím zkušenost. Nejsem člověk, který by se nad to uměl povznést. A najednou se objeví informace s prověrkou, stokrát jsem vysvětlil, že máme podložené informace v rámci směrnic a zákonů, že nikde neexistuje nařízení, které by mě nutilo prověrku tu a tu mít. Že je to má vlastní iniciativa... Nenavykl jsem si a nikdy nenavyknu. A tam si leckdy řeknu, zda mi to stojí za to. Je to ale práce zajímavá, dělám servis pana prezidenta. Toho jsem nikdy nelitoval.