Americká centrální banka ve středu zvýšila úrokové sazby do pásma 2,25 – 2,5 procenta. Co toto zvýšení úrokových sazeb udělá s americkou ekonomikou?
Tohle lze nazírat ze dvou pohledů.
Fotogalerie: - Místo tragédie: Důl ČSM
Tím prvním pohledem, a to mainstreamovým, je, že zvýšení amerických úrokových sazeb se všeobecně čekalo. Americká ekonomika je stále ještě velmi rozjetá, americký trh práce vykazuje dobré statistiky. Takže je „logické“ úrokové sazby zvyšovat. Tenhle pohled ale má jeden háček: dívá se na současnost, nehledí vpřed.
Pak je tu jiný pohled, a to můj. Trh práce sice vykazuje dobré charakteristiky, jenomže to znamená málo, protože vývoj trhu práce se zpožďuje za vývojem finančního trhu a podnikového sektoru. A z těchto sektorů přichází neklamné známky, že také americká ekonomika neochvějně směřuje k hospodářskému ochlazení, dost možná do recese. Ostatně americký akciový trh pravděpodobně míří k nejhoršímu prosincovému výsledku od roku 1931.
V takové situaci zvyšovat americké úrokové sazby je šílenství. Nebo ještě lépe řečeno: Americké úrokové sazby měly být zvýšené už dávno, teď už mělo pomalu docházek k přípravě na jejich snižování. Americká centrální banka FED se za reálným vývojem zpožďuje o několik kvartálů. Jako by reagovala na to, co platilo před rokem a půl. Přesně tak, jako se zpožďovala v roce 2007 před vypuknutím poslední velké recese – tehdy také reagovala nesprávně, respektive velmi opožděně.
K čemu to povede? K tomu samému, co jsem už několikrát na tomto místě opakovala pro Evropu a částečně i pro Česko: Tím, že centrální banky v poslední době mají permanentně sklon reagovat opožděně, namísto toho, aby finanční trhy uklidňovaly, inflaci stabilizovaly a cyklické výkyvy vyhlazovaly, dosahují pravého opaku: vzestupy i pády ekonomiky ještě víc nafukují, finanční trh z velkého nadhledu ještě víc destabilizují.
V reakci na zvýšení úrokových sazeb FEDu se takřka okamžitě propadl akciový index Dow Jones o několik stovek bodů. Rok 2018 začal Dow Jones na 25 tisících bodech, během roku pak atakoval dokonce 27 tisíc bodů, nyní se ale propadl pod hranici 23 tisíc. Panuje na trzích panika? Může rychlý pokles, který v posledních dnech pozorujeme, vést k sebenaplňujícímu se proroctví a stáhnout trh ještě níže?
Obecně řečeno, ano, na finančních trzích tato sebenaplňující proroctví fungují. To však není tento případ. Tentokrát trhy padají prostě proto, že už doslova několik let (!) byly natlakované až hrůza. Poklesnout měly už dávno. To, že nepoklesly, je důsledek právě oné nechvalné role centrálních bank, které trhy tak natlakovaly kvůli své nešikovné měnové politice.
Teď se nám může zdát, že je to problém, že trhy padají, ale měli bychom to vnímat jinak: Je dobře, že padají, protože čím déle by tento nezbytný pád byl odkládán, tím by potom byl horší. Právě proto, že měl přijít už dávno, je teď velký. A stále ještě nejsme na dně – to je ještě daleko. Pokud by se trhy snad zase zmátořily a znovu začaly růst, vůbec to nebude důvod k radosti, protože si tím pouze a jen zaděláme na ještě větší problém do budoucna. Je prostě naprosto nezbytné, aby trhy už upustily páru.
Hrozí tedy americké ekonomice nyní zpomalení? A jaký by to mělo vliv na nás?
Jedním slovem: Ano. Americká ekonomika zpomalí. To není „hrozba“ ve smyslu vysoké pravděpodobnosti, to je již prakticky jisté. A většina institucí včetně americké centrální banky by měla přehodnotit své výhledy do příštího roku, protože americká ekonomika zpomalí ještě víc, než většina těchto institucí předpovídá. Mimochodem, Trumpův odhad, že v příštím roce americká ekonomika poroste o 3 % meziročně, je nesmyslně nadhodnocený.
Na nás to bude mít ten vliv, že recese oběhne celý svět. Nemine ani nás.
Nyní trochu z jiného soudku. Norská žena Silje Garmo získala politický azyl v Polsku, kam utekla ze své domoviny, kde jí úřad Barnevernet hrozil odebrat její dvouletou dceru. Když Poláci poskytují azyl Norům, jde o urážku Norska, nebo je úroveň lidských svobod v Norsku na tristní úrovni a žena měla pádný důvod z Norska utéci?
Chápu, že je to pro řadu lidí hořká pilulka ke spolknutí, protože dosud si mnoho lidí Skandinávii obecně idealizovalo a považovalo ji za vzor, jenomže Skandinávie a Norsko obzvláště se už dávno staly výspou tvrdého socialismu se všemi jeho neduhy. Převládla doktrína stejnosti všech lidí, děti patří víc státu než rodinám. A ano, ochrana osobních svobod tak, jak je my chápeme, se v podstatě rozpadla, individualismus je považován v Norsku za sprosté slovo.
Ale dělali bychom obrovskou chybu, kdybychom si mysleli, že je to jen případ Norska. Tenhle větší či menší socialismus zachvacuje celou západní Evropu. Nedávno jsem napsala knihu Ukradený syn o podobném případu ze Švýcarska: Tam také tak děsivě selhala ochrana individuálních práv, že Češce provdané do Švýcarska nezbylo nic jiného, než uprchnout tajně do Česka, aby zachránila své dítě! Její příběh připomíná thriller a nebýt toho, že je důkladně zdokumentován, lidský rozum by se vzpíral uvěřit mu. Takže ještě pořád je Norsko takovým vzorem, když Polsko musí Norce poskytovat azyl? Ještě pořád je Švýcarsko takovým vzorem, když matka ze Švýcarska musí dramaticky v přestrojení prchat do Česka, aby své dítě zachránila?!
Připusťme si už konečně, že nejsme zase tak špatnou zemí pro život. Naše pošilhávání po západní Evropě je často pošilháváním po zlaté kleci.
Sněmovna schválila rozpočet pro rok 2019 se schodkem 40 miliard. Jde v době hospodářského růstu o rozumnou rozpočtovou politiku, nebo by měl Andrej Babiš tvořit rezervy na horší časy? Opoziční ODS přišla s návrhy, podle kterých by šlo oněch 40 miliard ušetřit a mít rozpočet víceméně vyrovnaný. Projídáme tedy budoucnost?
Z pohledu vlády je to „chytré“ v tom smyslu, že si koupí do příštích voleb hlasy voličů. Z pohledu ekonomického, zodpovědného, prozíravého, je to naprosté ekonomické diletantství.
Zaprvé vláda vychází – jak je to v posledním roce u vlád a centrálních bank ve světě spíš pravidlem – z chybného, tedy nadhodnoceného odhadu budoucího hospodářského růstu. Proto také nadhodnotila příjmy a podhodnotila výdaje rozpočtu na příští rok. Takže už teď je jasné, že rozpočet dopadne hůř, než je naplánováno. Zadruhé další zadlužování je prostě vrcholně nezodpovědné. Můžeme to tak dělat ještě pět, deset let… A pak už nás nic neodvrátí z řecké cesty.
V poslední době se objevují nápady na zkrácení pracovní doby na 7, nebo třeba i 6 hodin denně. Co by to přineslo ekonomice? Není to jen další utopie z dílny bohatých evropských států? A nedokazuje skutečnost, že nad těmito variantami přemýšlíme, řeči zlých jazyků, že dnešní ekonomika tak trochu stojí na vodě a že spousta pracovních míst je zbytečných, takže bychom se bez nich vlastně obešli?
Ano, řekl jste to přesně, je to další sociální experiment z dílny zatím stále ještě bohatých, ale již socialistických západoevropských států. Pokud ovšem takových experimentů bude přibývat, bohatství těmto státům příliš dlouho nevydrží.
Kupříkladu Francie před minulou krizí měla veřejný dluh kolem 100 % HDP. Dnes ho má kolem 130 % HDP. Co z toho plyne? Že se již velmi přiblížila okamžiku, kdy jí najednou na finančním trhu nikdo nebude chtít půjčit úplně stejně, jako před časem nikdo nechtěl půjčit Řecku. A pak celý ten slavný francouzský socialismus zhroutí. Bohatství na dluh totiž není pravým bohatstvím, je to jen iluze bohatství. A jednou narazí. Stejně tak představa, že lze generovat více bohatství s menším objemem práce, je pohádkovou iluzí.
Když noční můra se stane skutečností: Vinou zvůle státních institucí je i dnes možné, aby se člověk dostal do institucionální pasti, z níž není úniku. Toto je biografický a investigativní příběh ženy, kterou „rozvinutý stát“ kvůli své aroganci téměř zničil. Víc než rok byla na základě vykonstruovaných obvinění držena proti své vůli v blázinci. A když nakonec byl podvod odhalen a žena musela být propuštěna, zaplatila cenu nejvyšší: zkorumpované úřady jí v době, kdy byla na základě podvodu zavřená v psychiatrické léčebně, odebraly dítě… - OBJEDNAT za zvýhodněnou cenu ZDE |
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Marek Korejs
