Fotogalerie: - Babišova trojka
Jak hodnotíte nápad Andreje Babiše zrušit senát jako místo pro papaláše, které jen zdržuje legislativu a stojí šest set milionů ročně?
Vzhledem k tomu, že to říká Babiš, který je známý jako poměrně impulzivní člověk, i jeho výrok chápu jako celkem impulzivní. Počkejme si, co bude říkat za měsíc nebo za dva. Když se spálím na slunci, chvíli budu asi křičet, že chci vypnout slunce, ale posléze po nějaké době dojdu k názoru, že by to nebylo dobře. Nakolik to Babiš myslí vážně, nechme času, osobně si myslím, že to tak docela vážně nemyslí. Takové návrhy se vždycky objevují u toho, kdo prohraje.
Návrh zrušit senát považuji za výkřik do tmy, který je způsoben momentálně zhrzeným ješitným egem výstředního miliardáře, ne za něco, co by mohlo být podkladem reálné debaty nebo debaty, která by mohla vést k výsledku.
Daří se Andreji Babišovi realizovat jeho koncept řídit stát jako firmu? Zrušení senátu jako by do toho zapadalo…
Stejný nápad měla už před Babišem ODS a ještě předtím někdo další, takže to tak není. Pokud jde o hnutí ANO, je to politický konstrukt, který vznikl z přání jednoho člověka, a ne ze sociálního hnutí. Tento konstrukt se už několik let poměrně dobře umísťuje ve volbách a má podporu občanů, to znamená, že začíná vnitřně vyzrávat. Už má za sebou období, kdy do hnutí po lidech, kteří něco chtěli změnit, začali přicházet oportunisté, kteří na tom chtěli jen vydělat. Ta doba je ale pryč a hnutí musí začít ideově vyzrávat, musí začít zastávat ideologicky podložený názor, musí za ním jít a musí také představovat více individualit, než je jeden extravagantní miliardář v čele. Když se řekne řídit stát jako firmu, zní to pro někoho pěkně, ale v okamžiku, kdy členové hnutí vstupují do reálných koalic, zjišťují, že to není možné, protože musejí hledat kompromisy se vzdálenějšími postoji. To si musejí uvědomit a dříve nebo později hnutí myšlenku řízení státu jako firmy musí opustit.
Má obecně myšlenka zrušit druhou komoru parlamentu šanci na prosazení?
Když se na to podíváme z dlouhodobého pohledu, vidíme, že senát jako horní komora parlamentu, která má mít spíše brzdící účinek, je dost diskutovanou záležitostí, a to už od doby, kdy byla v České republice zanesena do ústavy. Ostatně v ústavě je od roku 1993, ale senát byl ustaven až v roce 1996, tedy o mnoho později. Debata, zda v zemi, která má deset milionů obyvatel, má smysl vůbec existence druhé komory parlamentu, je legitimní. Senátní volby tradičně patří k volbám, které jsou voličsky dost málo obsazené, zvláště jejich druhé kolo, a i to dost odráží otázku, nakolik senát vlastně potřebujeme. Senát není schopen zcela zablokovat zákon, není schopen zcela zvrátit sněmovní iniciativu, aniž je přehlasován. To ho dělá slabší. Je to ale trochu taková debata, jako když katoličtí kněží diskutují, jestli by se neměl zrušit celibát – končí to tím, že se rozhodnutí ponechá další generaci. Diskutovat o senátu můžeme, ale je součástí ústavního pořádku, funguje a bude nepochybně existovat i nadále.
Psali jsme:
Nepomohlo by senátu posílení jeho pravomocí?
Toho by mohlo být dosaženo zavedením absolutního veta spíš než zvyšováním kvóra na přehlasování ve sněmovně. Senát by mohl zablokovat zákon a sněmovna by už nemohla dál jednat. Na druhé straně senát nemůže efektivně projednávat ústavní zákony, což je způsob, jakým by mohl být obcházen, i kdyby možnost veta měl. Pokud jde o můj osobní názor, byl bych nejen pro zrušení senátu, ale i pro snížení počtu poslanců. O tom si ale můžeme nechat jen zdát.
Kdo podle vás patří v senátních volbách k vítězům?
Vítězem je ten, kdo je označován za tradičního, konzervativního a zároveň za toho, kdo nezneuctil své hodnoty. A to je KDU-ČSL. Je ale otázka, nakolik lidé volili strany anebo jednotlivé kandidáty. Máte-li kandidáta, který je jednoznačně identifikován se stranou, lidé mají tendenci vnímat spíš tuto stranu než jeho osobu. Když je ale kandidát, kterého podporují někdy až čtyři subjekty a různé strany, nelze s ním asociovat ideologii ani směr. Pak je otázka, nakolik lidé zvolili strany a nakolik důvěryhodné lidi.
Vidíte v úspěchu místních osobností proti „celebritám“ posílení regionální politiky?
Tam hraje roli ještě to, jak konkrétně působí osobnost v daném regionu. Můžete být starostou, který je vnímán jako vzdálená a nedosažitelná osoba, na druhé straně může být jako mnohem bližší vnímán i celostátní politik. Není tedy důležité, jestli je politik fyzicky blízko, ale jaká je reálná jeho šance kontaktu s lidmi. V okamžiku, kdy už zmiňovaný Babiš začal rozdávat své koblihy, vysloužil si výsměch komentátorů, ale udělal jednu z věcí, které nemohl udělat lépe. Protože se dostal blíž občanům, a to nejen těch, kterým něco dal do ruky, ale i těch, kteří to pak viděli v médiích.
Co pro společnost může znamenat fakt, že nás v příští řadě let čekají každoročně volby, a tedy i vlastně permanentní kampaň?
Volební kampaň trvá už posledních patnáct let a výsledkem je, že to otupuje. Pokud politik chce působit na voliče, musí nasazovat stále agresivnější metody projevu. Fungovalo to i v rámci kampaně krajských voleb na billboardech. Nestačilo zobrazovat postavy a programové hodnoty, ale jednoduchá hesla. Ta ale jsou často taková, že nijak nesouvisejí s krajskou politikou. Volič je přesycen tématy a potřebuje dostávat témat ještě více, aby se vůbec mohl rozhodnout. Nedovedu si ale v České republice představit politický subjekt, který by dokázal uživit permanentní kampaň, ona ta kampaň není stále tak intenzivní.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Daniel
