Zkušený publicista Vlk: Oficiální zprávy jsou evidentně lživé. Celý koncept neziskovek je ukázkou debility údajně humanistické inteligence

26.04.2018 4:43

ROZHOVOR Přední čeští politici působí dojmem, jako by nic relevantního nevěděli, jako by jen lapali útržky zpráv z internetu, z novin a hlavně z České televize. A ta jako by opisovala z levicového Guardianu, z New York Times či z El País a přebírala ovšem jen „příznivé zprávy“. Tak vnímal tuzemské reakce na úder USA, Velké Británie a Francie proti Sýrii publicista Václav Vlk starší. Kritizuje také evidentní lživost oficiálních zpráv, které vedou lidi k pochybám. Na volání po tom, aby bylo Česko loajálním spojencem, odpovídá, že tím může být jen ten, kdo ví, proč se bojuje, kde se bojuje, jaký je cíl boje a jaké jsou metody.

Zkušený publicista Vlk: Oficiální zprávy jsou evidentně lživé. Celý koncept neziskovek je ukázkou debility údajně humanistické inteligence
Foto: Archiv VV
Popisek: Publicista Václav Vlk s exprezidentem Václavem Klausem

Když se chystal vojenský úder Spojených států na Sýrii, který se pak coby odveta za údajný chemický útok uskutečnil jako velmi omezená akce za podpory Velké Británie a Francie, objevovaly se úvahy o možném vypuknutí třetí světové války. Je svět na pokraji takového konfliktu?

Anketa

Chcete, aby ČSSD zasedla ve vládě Andreje Babiše?

4%
96%
hlasovalo: 22084 lidí

Nedomnívám se, že hrozí další světová válka. Rozhodně ne v tom stylu, jak vypadala druhá světová válka. Na to jsou všichni moc dobře vyzbrojeni a zároveň nemají dost vojáků v poli. Spíše nevědomky sledujeme první fáze války, jak byla předpovězena v knize „Střet civilizací“. Podrobnější rozbor si lze přečíst na Neviditelném psovi v příspěvku Jiřího Weigla proneseném na konferenci „10 let od smrti Samuela Huntingtona. Opravdu žijeme v éře střetu civilizací?“

Kdybych měl hodnotit vystoupení Spojených států a jejich pomocníků ve zmiňovaném úderu na Sýrii, tak mi připomnělo cosi, jak by mohla vypadat moderní americká kovbojka. Tedy v dnešním politicky korektním duchu. USA a jejich spojenci coby šerif a jeho pomocníci vstoupí do baru, kde už se to řeže a mydlí od včerejšího večera. A to každý s každým. A jak pravil klasik, „diváka už pranic nezajímá zápletka prvního dějství“. V každém případě divák už neumí rozeznat, kdo je ten „zlý“ a kdo „dobrý“. Než šerif vejde do saloonu, zatelefonuje barmanovi, aby všem řekl, že se dostaví a „s ním přijde zákon“.

Když vstoupí, vystřelí ze Smith & Wesson, jeho kámoši, protože nemají na pořádné zbraně, vystřelí ze svých vzduchovek. Společně rozstřílí skříňku, na kterou někdo napsal neumělou rukou nápis „Tabákové výrobky“. A šerif zařve: „To máte za to, že jste tady kouřili! Mně to moji zvědové nahlásili! Nevíte, že je to zákonem zakázaný?!“ Pak překročí několik mrtvol, špitne barmanovi, že ty díry ve stropě potom zaplatí, a se slovy „Vy jedni, vy zlí hoši, co tady kouříte, abych se příště ještě víc nerozzlobil“ opustí scénu středem.

Osazenstvo saloonu pak ihned po jeho odchodu vytáhne své kolty, winchestrovky, medvědobijky, kinžály, dýky, škrtící lanka, plamenomety a podobně a dá se hned zase do zločinecké práce. Zmydlit každého, kdo se dotyčnému nachomýtne.

Z hrůzy si člověk nemá dělat srandu. Ale akce „odplaty za chemický útok“ byla skutečně směšná. A tragická zároveň. Zvláště porovnáme-li údajný počet obětí onoho údajného chemického útoku, 64, s počtem celkových obětí konfliktu, což je cca 470 tisíc lidí. Navíc působí směšně, když se obecně v mainstreamových médiích tají jiné skutečnosti. Jako zprávu o skutečných událostech v Sýrii, třeba v Damašku. Kde existuje „kapsa“ džihádistů, kteří střílí na obyvatele Damašku z minometů a podnikají sebevražedné atentáty. Daleko větší počet obětí měla nedávno událost, o které u nás informovala jen MF Dnes, „Nová bitva v Damašku“. Syrská vojska vyjednala odchod části teroristů do Idlíbu, oblasti, kam syrská vláda „odkládá“ poražené povstalce a teroristy. Jakmile odešli, tuto oblast ihned obsadili džihádisté z Islámského státu. Když tam napochodovali syrští vojáci, islamisté je zajali a okolo 120 z nich zavraždili. Některé rozstříleli, s jinými natočili propagační snímky, kde jim opět spektakulárně zaživa uřezali hlavy. Mimochodem, podle zpráv se na dobytí této enklávy v Damašku chystají společně syrská armáda a palestinští vojáci, neboť v oblasti byl veliký utečenecký tábor pro Palestince.

Už chápete, co je to za šaškárnu, ta akce s údajným „chemickým útokem?“

Vy to nazýváte šaškárnou, ze Západu zaznělo, že úder byl slabý a Donald Trump přenechává Blízký východ Rusům a Íránu. Podle europoslance Jana Zahradila má Sýrie funkci náhradního bojiště mezi USA a Ruskem. V našem zájmu podle něho je, aby se z Ruska díky tomu nestal globální hráč a z Íránu regionální hegemon. Na to se prý máme soustředit bez ohledu na různé fake news. Je nezbytný aktivnější přístup Západu, nebo bychom se měli držet víc zpátky?

To je ale objev, že úder byl slabý. To nebyl skutečný úder, to bylo politické divadlo pro voliče ve Spojených státech a na Západě. V USA jsou ve skutečnosti v hluboké ideologické občanské válce. A Donald Trump podle toho jedná. Takzvaná liberální levice je totiž ochotna v zájmu svých cílů zničit Trumpa a s ním celý svobodný svět. I proto je dnes Sýrie hlavním bojištěm o osud naší civilizace. Války mezi „pokrokáři“, tedy levicovými a totalistickými údajnými vzdělanci, přáteli islámu a „vidláky“. Tedy lidmi skutečné práce, majícími za hlavní ideologii svého života vlastně křesťanské Desatero. I když se třeba klasickými věřícími vůbec necítí. Ten úder nebyl úder, to bylo gesto. A bylo provedeno na náhradním bojišti všech proti všem, a to v Sýrii.

Starosti pana Zahradila jsou poněkud opožděné. Dnes se v Sýrii bojuje hlavně mezi islámem a Západem a mezi neomarxistickými americkými demokraty a „vidláky“ celého světa. Rusko už se stalo – také kvůli naší západní neúspěšné politice – globálním hráčem. Jak dostat Írán ze Sýrie, a tedy i z Iráku, kam jsme mu sami pomohli, to je otázka „za tisíc bodou“! Máme se soustředit na co? Být aktivnější, anebo držet se zpátky znamená co? Politika neoconů a nadšenců vývozu demokracie na bodácích – viz Irák – zklamala. Neomarxistická idea pomoci takzvaně demokratickým skupinám v arabských státech a za nadšeného souhlasu internetové západní levice, pošťuchovaná k tomu, aby povstaly, svrhly „diktátory“ a vytvořily demokracii, se ukázala ještě šílenější. Sýrie, Libye, Egypt jsou dnes v proxy světové válce, v jakési zkoušce budoucí občanské a náboženské války. Jako kdysi Španělsko. Západ se nemůže moc držet zpátky, je součástí problému. A my s ním.

Podle prezidenta Miloše Zemana jde o debilitu, pokud některé státy – hlavně Spojené státy – dělají ty stejné chyby. Vše prý začalo invazí do Iráku pod záminkou zbraní hromadného ničení, které se ale nenašly, pokračovalo to v Libyi a tak dále. Jde o sérii hloupostí a příznak debility, jak říká český prezident?

Jde o pokračující sérii pokusů vyvézt „tu pravou demokratickou/pokrokovou ideu/revoluci“ – nehodící se škrtněte – do světa. Dnes tak můžeme s klidem nazvat celý koncept všech NGO, lidskoprávních neziskovek, genderistických blouznění ukázkou debility, či chceme-li, nedovzdělanosti a doslova rozežranosti určité části údajně humanistické inteligence, můžeme to považovat za ukázku pomatenosti nedovzdělaných a nezkušených mozků. Tato rádoby „pokroková ideologie“, ve skutečnosti intelektuální debilita části středního věku a hlavně mladých, potravinově, zdravotně i jinak saturovaných zmetků, je smrtelně nebezpečná. Dnešní politici se chovají jako pokusné myši profesora Johna Calhouna. Ten na nich dokázal, že vznik dokonalého životního ráje vede vždy ke vzniku pomatených jedinců, k mizení sexuálního pudu, ke zvýšenému výskytu homosexuality u samečků a zároveň jejich celkové degeneraci, a nakonec k tragickému konci „myšího ráje“. Je to příznak rostoucí zkázy společnosti.

Ing. Miloš Zeman

  • BPP
  • První přímo zvolený prezident ČR
  • prezident České republiky

Dá se z informací, které o dění v Sýrii z médií máme, usoudit, zda pro akci spojenců existují jasné důkazy, a je tedy dobře, že k útoku došlo?

Prakticky se to nedá říci. A ani žádná následná „úřední“ komise nám to nesdělí. Jako ve všech předcházejících případech takzvaných chemických útoků Asadovy syrské armády. V zásadě však lze říci, že jde o stále se opakující propagandistický předem připravený scénář. Ve vhodném okamžiku, většinou když syrská armáda dosáhne nějakých úspěchů, se objeví „zaručené zprávy“ o bestiálním chemickém útoku na obyvatelstvo. S realitou to na 99 procent pravděpodobnosti nemá nic společného. Nesmyslné obrázky, kde kdosi pobíhá v prachu, něco se hroutí, lidé trpí a jsou postřikováni vodou z hadic, mají nulovou informační hodnotu. Je to jen pokračování oněch slavných podvodných záběrů z doby konfliktu mezi Izraelem a libanonským Hizballáhem.

To, že existuje ještě dost silná skupina politiků a médií, která na tyhle „fake news“ naprosto profláklé organizace tzv. Bílých přileb může reagovat jako na hodnověrné zprávy, ukazuje buď na jejich naprostou debilitu, anebo na nebetyčnou drzost využít cokoli, byť naprosto nedůvěryhodného a rozpoutat na to celosvětovou kampaň, a dokonce podniknout vojenské údery.

Zda je to dobře, nebo ne, zda k tomu vedla Trumpa vnitřní politická situace či něco jiného, dnes ještě nelze hodnotit.

Jak ve světle toho vidíte české reakce, které jsou vůči operaci Američanů, Britů a Francouzů velmi pochybovačné? A co naopak říci na argumenty, že jsme se měli více zachovat jako loajální spojenec?

V první řadě to vypadá, že velká část našich předních politiků nemá k dispozici skutečně hodnověrné zprávy. Proč, to nevím. Jako bývalý disident zajímající se o politiku jsem měl možnost tajně číst rešerše, které dostávali za normalizace vysocí soudruzi. Jistěže mi je nedával žádný „kovaný“ soudruh. Ale byli stateční lidé, kteří mi je umožnili číst. V nich byly, pokud to bylo v komunistické normalizační atmosféře možné, skutečně relevantní zprávy. A to často zprávy a informace komunistům nepohodlné. Taky jsem je dostával se zpožděním, až si je dotyčný soudruh prostudoval. Ale měl jsem přehled.

Dnes mi to připadá, jako by i vysocí politici nic relevantního nevěděli. Jako by lapali útržky zpráv z internetu, z novin a hlavně z České televize. A ta jako by opisovala z levicového Guardianu, z New York Times, z El País a podobně a přebírala ovšem jen „příznivé zprávy“. Jinak se zdá, že vědí fakt kulový anebo se tak záměrně chovají.

Nesmyslnost a evidentní lživost oficiálních zpráv, zkušenost z dob reálného socialismu a opakovaného lhaní, třeba o střední Evropě, pak vede u charakternějších osob anebo těch, kteří nechtějí vypadat jako úplní blbci, k pochybám. Loajální spojenec může být ten, kdo ví, proč se bojuje, kde se bojuje, jaký je cíl boje a jaké jsou metody.

To my nevíme. Známe jen hesla a politické výkřiky, které se opakovaně ukazují jako buď mylné, anebo lživé: Irák, Libye, Čína, Afrika obecně, Turecko a tak dále.

Pokud nic nevíme, nemůžeme být loajální spojenec. Můžeme být spojenci v Afghánistánu, v Iráku, na Balkáně, na Sinaji i jinde. Ale v Sýrii jsme maximálně spartskými hélóty, což byli příslušníci podrobeného domorodého obyvatelstva. Oproti klasickým otrokům však hélóti směli zakládat rodiny a vytvářet vlastní osady a samosprávná města. A byli povinni bojovat za zájmy Sparty. Bojovat můžeme, ale vlastní samosprávu se nám EU snaží zakázat. Zlatá Sparta!

Místopředseda ČSSD Jaroslav Foldyna na adresu Donalda Trumpa a Theresy Mayové poznamenal, že několik hlavounů si myslí, že ovládá svět a my jen zíráme. Podle Foldyny bylo Česko v této věci servilní a šéf české diplomacie Martin Stropnický z nás udělal satelit. Z celé situace se prý Foldynovi chce zvracet. Naopak aktivista Janda nazval Foldynu proruským elementem. Byli jsme příliš servilní, nebo to tvrdí jen proruští politici?

Nejprve k sociální demokracii. Ta je tak hluboce v úpadku a situace v ní je natolik zmatená, že Foldynovy názory berou za své nejen tradiční voliči ČSSD. Ale myslím si, že i mnozí voliči ANO a některých dalších stran – SPD, část voličů ODS a tak dále. Jaroslav Foldyna je přitom ukázkou původních členů normalizační KSČ, kteří dnes vládnou v mnoha krajích a jsou reprezentanty dnešních voličů ČSSD.

Slova Jaroslava Foldyny, že několik hlavounů si myslí, že ovládá svět a my jenom zíráme, bychom měli brát vážně. Jako stále se šířící názor mezi obyvateli euroatlantických zemí.

„Hlavouni“ jsou jen jejich vnější tváře. Podle mne svět spíše ovládají multikorporace, globalizované firmy, megafirmy některých států jako USA, Číny, Ruska, Saúdské Arábie, ale to neznamená, že pracují společně. Je to rvačka, kde „impérii“ nesoucími zkázu nejsou jen kapitalisté a státy, jak předpovídal Lenin, viz jeho dílo Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu z roku 1916. Dnes jde opět hlavně o ideologii, náboženství a životní prostor, viz Samuel Huntington a jeho Střet civilizací. V reálu hlavně o „přemnožené“ obyvatele takzvaných rozvojových zemí, drancování zdrojů, ničení životního prostředí a ztrátu vody v těchto zemích.

To, že bychom byli servilní, jak tvrdí Foldyna, je nesmysl. Naopak patříme ke známým „potížistům“ sdruženým hlavně ve skupině V4. Tu Evropská unie, Sörös a tento myšlenkový okruh naprosto nesnášejí a chtěli by ji, pokud by to šlo, z EU vyobcovat. Po zkušenostech s „humanitárním bombardováním“ Jugoslávie a také šíleností, když jsme nesmyslně uznali samostatnost Kosova a zbytečně urazili Srby a vůbec celý Balkán, si dáváme veliký pozor na to, co děláme. Přes tlak neomarxistů máme velvyslance v Sýrii, za což nám Obama lál a dnes za to Trump děkuje.

Zbavili jsme se závislosti na ruské, dnes vlastně „rusko-německé“ naftě díky dodavatelům z Kazachstánu a Ázerbájdžánu, což vyvolalo na německé straně silné rozhořčení. Vyškubli jsme se také z dodávek rusko-německého plynu z plynovodu Nord Stream 2. To tedy rozhodně není servilnost, i když u nás najdeme mnoho servilních politiků a státních úředníků, jako jsou ministr spravedlnosti Robert Pelikán, Jiří Dienstbier, Lenka Bradáčová a tak dále.

Pokud ovšem myslí akci Nikulin, provedenou sluníčkářem Robertem Pelikánem, a kývnutí na vyhazov ruských diplomatů, má pravdu. Ale co se týče třeba nedávného útoku na Sýrii, rozdílné hlasy v České republice vzbudily značnou nelibost těch „správně myslících pokrokářů“.

Mluvil jste o úpadku sociální demokracie. Jak byste hodnotil její nynější pozici, tedy výroky jejího předsedy a místopředsedy, v kontextu s tím, jak se chovala ČSSD poměrně nedávno v bývalé Sobotkově vládě, kde měla ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka? Jde o názorový posun?

Hodnotit nynější pozici sociální demokracie je prakticky nemožné. Dnes máme několik „sociálních demokracií“, takže to připomíná indické komunistické strany, kterých je asi tucet. To, že jsou stále pod hlavičkou ČSSD? To už je u nás takový zvyk.

Jako když se ptal významný západní politolog v šedesátých letech, jaké je u nás politické rozvrstvení. „Tak máme tady asi tak třetinu sociálních demokratů, deset procent masarykovců, nějací agrárníci a lidovci, těch je taky asi po deseti procentech,“ dostalo se mu odpovědi. „No a co komunisti?“ ptal se dál zahraniční odborník. „No, těch je tak pět až deset procent,“ děl místní politolog. „No jo, ale já tady čtu, že největší je u vás komunistické strana,“ nedal se cizinec odbýt. „Vždyť jo! Ti všichni, co jsem jmenoval, tak ti v ní jsou.“

A tak je to dnes s ČSSD. Nejhlasitější jsou levicoví pokrokáři vzývající americké pokrokáře: genderisty, multikulturalisty, feministky a tak dále. To jsou především Sobotka, Dienstbier a Špidla. Pak jsou zde funkcionáři, kteří z ČSSD již desetiletí žijí, tedy Hamáček, Chovanec, Zaorálek a další. Zaťaté bolševiky představuje jen část vedení ČSSD, Štěch, Urban, kteří se vyznačují zaťatou nenávistí ke všemu soukromému včetně živnostníků. Zimola představuje novější a bezpáteřnější část nových funkcionářů ČSSD, která se snaží vybudit staré duchy a ty nejnižší pudy, jako je nenávist k církvi, tedy „nová větev“ v ČSSD.

Už z toho je jasné, proč se ČSSD chová tak, jak se chová. Na dělnickou třídu zapomněla, úředníci utekli k ANO, Dienstbierovi progresivisté vyvedli tolik šíleností všude, kam se dostali, že je to neuvěřitelné, ale mladé „svazáky“ tím stejně nezískali, protože ti šli k Pirátům.

Co říci k tomu, že po volebním propadáku, kdy skončili sociální demokraté až sedmí, se dostanou do vlády, na tři jejich poslance připadne jeden jejich ministr, získají takové resorty jako vnitro a zahraničí, a ještě si diktují, že SPD, která získala ve volbách téměř o 200 tisíc hlasů více než ČSSD, nesmí mít žádná místa ve vedení Poslanecké sněmovny ani jejích výborů?

Tak sociální demokraté už v bývalé Sobotkově vládě namíchli občany vším, na čem se podepsali. Protikuřáckým zákonem, šílenstvím, které ničí školství a hlavně děti, zvané „inkluze“, vytvořením mantry, že homosexuálové jsou lepší vrstvou lidí než obyčejný táta s mámou a dětmi, což dovršili ekonomickými zákony o EET a doslovným pronásledováním malých firem a živnostníků, takže už nemají prakticky žádné voliče.

V zahraniční politice se choval Zaorálek jako ze sna procitnuvší „Zao Ce-tung“, jak se mu přezdívalo, a jeho procitnutí se podobalo procitnutí Štrougala po návratu z Mexika. Dnes evidentně ČSSD stejně jako ANO a další strany prakticky nevědí, jakou pozici by měly v zahraniční politice zastávat. Bezbřehá podpora Západu se nešťastně obrací v odmítání Bruselu jako takového. Nebýt Sörösových a odjinud placených a řízených neziskovek, neozval by se ani hlas na podporu toho, co Západ vyvádí od aféry Skripal, a tak ani politici netuší, co by měli říkat. Po pravdě řečeno, že by měla ČSSD nějakou zahraniční politiku, jsem nezaznamenal.

ČSSD s očima vytřeštěnýma jako králík na krajtu zírá na Babiše a neví co dál. Ovšem představa některých socialistů, že se žralok Babiš, pokud se zařadí do jeho hejna, změní na zlatou rybku, která jim splní přání, je sebevražedná. Případy Murín, GIBS, likvidace firem, které se někomu znelíbí, nápad lehce nahozený, že by mohl být ministrem vnitra Robert Šlachta, hlavní aktér –vykonavatel státního převratu při odstranění Nečase, ukazují, že žralok je žralok. V ekonomice ho nakonec umravní neměnné skutečné ekonomické zákonitosti.

V politice? Sežere ČSSD, že z ní nic nezbude. Jako to kdysi předvedla KSČ. No a protože nemá žádný program a skoro žádné voliče, když se k Babišovi nedá, dopadne to z hlediska ČSSD stejně. Nebude.

No ovšem, dnes je to v politice Unie i světa takový vítr, že je otázka, zda to bude někoho zajímat.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jiří Hroník

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Lidé se dozvědí, jak nebezpečný a prohnilý systém tu je. Markéta Šichtařová promlouvá o liberálně levicovém náboženství a dokládá jej děsivým příkladem s ministryní Marksovou

16:42 Lidé se dozvědí, jak nebezpečný a prohnilý systém tu je. Markéta Šichtařová promlouvá o liberálně levicovém náboženství a dokládá jej děsivým příkladem s ministryní Marksovou

INVENTURA MARKÉTY ŠICHTAŘOVÉ Už delší čas nelze nevidět, že společnost je rozpolcená a dělicí čára j…