O vašem angažmá ve SPOZu se vypráví téměř legendy. Odešla jste vlastně v dobrém či zlém? Z postu místopředsedkyně se přece nerado odchází...

Ze SPOZu jsem neodešla, ani jsem nikdy odejít nechtěla. Chtěla jsem se svými kolegy sjednat nápravu poměrů ve straně. Upozorňovala jsem na porušování stanov, nedemokratické praktiky a podvodně sestavené kandidátky. Doufala jsem, že krizi ve SPOZu pomůže vyřešit její čestný předseda, pan prezident Miloš Zeman. Ten do hry ale nevstoupil. Dodnes nikdo nevysvětlil ani mé invalidní přítelkyni Andree Brzobohaté, ani paní doktorce Věrce Pavlíčkové, ani lidem, co stranu zakládali, proč byli zlikvidováni. Vedení strany zastavilo naši kritiku velice tvrdým zásahem, rozprášilo dvě krajské organizace - Plzeň a Prahu, které se z toho dodnes nevzpamatovaly, a zbavilo členství patnáct lidí. Vše opět v rozporu se stanovami. Společně se mnou byli vyloučeni i další dva bývalí místopředsedové a zakládající členové Josef Baxa a Vladimír Hönig. Je to pro mne ukončená kapitola. Může mi být tak maximálně smutno, když slyším, že SPO postavila v Plzni neúplnou kandidátku na město jen s osmnácti kandidáty. Nic víc.

Pak jste se začala objevovat s Vítem Bártou, ale už v době, kdy to „véčka" měla nahnuté a v Plzni se „koketovalo" s Tomio Okamurou. S odstupem času - zvolila jste správně?