Kvůli jednání prezidenta Miloše Zemana v souvislosti s vyznamenáními nepřijde letos na slavnostní večer ke státnímu svátku 28. října na Pražský hrad část politické reprezentace i řada dalších osobností. Není to dohonestace státního svátku?

Každé vyznamenání, které se týká osob z minulosti, je pochopitelně nějakým způsobem napadnutelné nebo zpochybnitelné, protože k tomu udělení vždy patří nějaká interpretace historie. Pokud jde o tento konkrétní případ, který se týká pana Hermana a pana Bradyho, jsem „podjatý“, protože znám Daniela Hermana asi třicet let. Společně jsme studovali, bydleli jsme asi rok na jednom pokoji, hráli jsme spolu v jedné protistátní scénce o Mrazíkovi, já jsem hrál čarodějnici, on hrál Marfušku a falešného žebráka, který moc dobře vidí, takže pro mne je ta záležitost osobní. Nedovedu si představit, že by v tomto případě měl jakýkoli důvod lhát. Vzpomínám si, protože jsme před třemi roky vydali knížku rozhovorů, v níž vzpomíná na svou tetu Hanu, na strýce, na to, jak to bylo s Haniným kufříkem, o kterém vznikla kniha a film. To jsou věci, které jsou po světě známé. A vím, že je to od 80. let téma, které Daniela Hermana zajímá, to znamená holocaust, nacismus, totalita, komunistická totalita, a že to není nic nahodilého. Proti tomu tady stojí skupina lidí na Hradě, o kterých víme a máme prokázané i soudně a na základě dalších materiálů, že to jsou lidé, kteří s pravdou zacházejí velmi volně. Když nepoužiji slovo lež, neříkají prostě pravdu a trvají na svých tvrzeních i poté, co je prokázán opak. Pokud jde o takové bizarní záležitosti, jako je případ údajného Peroutkova článku nebo zpoždění prezidentského letadla do Bratislavy, je to spíš takový kolorit, který tu věc dokresluje. Jakmile ale dojde na takové záležitosti, jako je třeba holocaust apod., je to mnohem vážnější, protože se to více dotýká etiky věci. To jsou takové konkrétní příklady, obecněji by se dalo říci, že je tam takové prapodivné zahraničně politické směřování prezidenta Zemana a jeho okolí, které ani není v souladu s celkovým směřováním republiky a zahraniční politikou, jak ji formuluje vláda České republiky.

Mluvil jste o „volném nakládání s pravdou“, v případě některých tvrzení hradních úředníků mi to připadá jako velmi mírně řečeno, protože nejde jen o to, že něco popisují každý den jinak, až pod tlakem důkazů přiznávají nějaké okolnosti, které se odehrály, ale že ze lži obviňují Jiřího Bradyho, a dokonce ministra kultury Daniela Hermana z vydírání, což ho mohlo poškodit jako politika i jako člověka.