Je Česko po devětadvaceti letech od 17. listopadu a společenského zvratu tam, kde mohlo či mělo být? V čem se tehdejší očekávání naplnila a v čem ne?

Víte, hodnocení těch let je velice subjektivní záležitostí, protože subjektivní byla i očekávání. Takovým celonárodním očekáváním bylo volání po svobodných volbách, takže v této oblasti se očekávání naplnila. O to více je v současnosti udivující, že část společností není ochotná tyto svobodné volby respektovat, a spousta lidí si demokracii vykládá pouze jediným způsobem, a to že může kohokoliv beztrestně urážet. Kopnout si dnes do prezidenta je doslova módním hitem. A čím ostřeji, tím lépe. A někteří už pochopili, že se to dokonce vyplácí. Projeďte si pořady České televize. Neskutečný počet „umělců“, kteří dostatečně veřejně souznějí s názorem, že prezident Zeman je hnus, je odměněno vlastním pořadem v ČT. A upozorňuji, že na tyto pořady jsou vynakládány nemalé částky z peněz nás všech, kdo musíme tuto veřejnoprávní žumpu platit. Poukážu jen na dva z poslední doby. Zpěvák Ruppert a Dan Bárta. Jeden se fláká po Itálii a dělá doprovod italskému kuchaři, druhý vás seznamuje s přírodou.

Od posledního výročí jsme byli svědky nárůstu protestních hnutí, které se snaží odvolávat k étosu 17. listopadu, k Václavu Havlovi, ať už je to Milion chvilek pro demokracii či jiné skupiny, které protestovaly proti Zdeňku Ondráčkovi, Andreji Babišovi, Miloši Zemanovi a chystají akce na 17. listopad. Jak tyto protesty hodnotit, je to obdivuhodný nárůst občanské aktivity zejména mladých lidí?