Jak byste zhodnotil spor o ocenění pro Jiřího Bradyho, kdy jeho synovec, ministr kultury Daniel Herman, tvrdí, že Řád TGM strýci nebyl udělen kvůli jeho setkání s dalajlámou, přičemž prezident Zeman tento argument odmítá? A jak jste vůbec celkově vnímal návštěvu tibetského duchovního vůdce, která vzbudila v České republice takové vášně?

Připadá mi opravdu velmi zvláštní, že by mohl někdo zakazovat setkání s takovou významnou duchovní osobností, jakou je dalajláma. Já sám bych se s ním velmi rád setkal. Ve vší úctě k  české politické reprezentaci, dalajláma je svým duchovním rozměrem určitě převyšuje. On se také nikomu nevnucuje, nikomu nic nevyčítá, je prostě nad věcí. Je to podobné, jako by se například česká vláda rozkmotřila s papežem a pak by vrcholová politická reprezentace zakazovala s ním kontakt. Pro mne je papež mým duchovním vůdcem a já bych nemohl takový příkaz respektovat. A to stejné platí i pro setkání s jinou výjimečnou duchovní celebritou.

Schvalujete krok například Mariana Jurečky, Petra Gazdíka a dalších, kteří odmítli přijít na státní oslavu 28. října a místo toho uspořádali vlastní akci na Staroměstském náměstí? Chápete to jako vyjádření jejich názoru, nebo to spěje k nebezpečnému rozdělení jednotlivých skupin společnosti?

Já si myslím, že to jejich rozhodnutí určitě nepřispěje k markantnějšímu rozdělení české společnosti, protože ta už rozdělená je. A k té silné polarizaci přispěl právě pan prezident, takže dnes už fungují v diskusi mezi příznivci a odpůrci hlavy státu velké vášně, které někdy až vyvrcholí v projevy nenávisti, což je smutné. Svátek 28. října je také svým způsobem oslavou svobody, kdy vznikl samostatný československý stát, a je osobní věcí každého, jakým způsobem ho prožije. Tedy nikdo nemůžeme nikomu vyčítat, jakou si pro to zvolí formu.