Co dělá Standa Berkovec obyčejně v sobotu večer před půlnocí?
Tak například včera jsem jel v noci na motocyklu z karlovarského filmového festivalu, užíval si krásnou cestu na testovací nádherné Street Glide HD a těšil se na film „Anděl páně 2“. Jolka Krásná měla (stejně jako má vždy) krásné a vtipné povídání s tvůrci a herci. Vážím si pozvání ČT, které jsem tam dostal. Jinak často bývám v tento čas v pražské a pak v pondělí i slánské kanceláři. Nebo jedu na svém mopedu domů. Doma se dívám na ČT 24, při repríze zpravodajství z regionů často spím a mám to jako podkres do snů. Někdy divokých, protože moje sny kopírují můj denní život a já jsem blíženec a beru to všechno vážně a naplno. Ale jinak než na plný plyn to s tím životem přece nemá cenu?!
Když bychom se tak prázdninově zamysleli nad stavem tištěných médií v ČR: Tabulky signalizují další propad nákladu a mediální teoretici naříkají nad tím, jak si média parcelují oligarchové. Je to vskutku tak zlé?
Zlé je to prostě v tom, že elektronická média postupně ta tištěná vytlačují. Nejen z veřejného komunikačního prostoru a žurnalistiky, ale hlavně z trhu reklamy. To je realita posledních deseti let a je úplně jedno, komu ta média patří. Pociťují to i média s klasickým terestrickým vysíláním – i když díky technice přišly satelity, digitalizace. Provozování internetového magazínu, rádia nebo televize je prostě levnější a distribuce rychlá, zpětná vazba přesná. Zvykli jsme si používat slovo „oligarcha“ jako všemocnou mantru příčin všeho negativního. Já jsem třeba nikde nikdy neslyšel, že Andrej Babiš věnoval minimálně padesát miliónů na nejrůznější charitativní účely – do nemocnic na zařízení, do sportu. Osobně jsem se setkal s holčičkou po mozkové obrně, jejíž rodinu a speciální péči podporoval. Podotýkám, že mluvím o období dávno před posledními parlamentními volbami. Ale abych se vrátil k tištěným médiím... Když jsem vydával noviny „Svět motorek“ a několik let jsem statečně, leč marně bojoval s německými vydavatelskými domy, jeden mechanik na slánské ploché dráze mi prozradil tajemství. Řekl: „Víš, já se na ty tvoje noviny vždycky těším, až si je v klidu po závodech přečtu na záchodě. Líbí se mi ten béžovej papír. A pak je tam nechám pro někoho dalšího, protože to bude určitě nějakej závodník nebo jinej magor do mašin!“. Nevědomky tím definoval – kromě obsahu i formy, určené pro specifickou cílovou skupinu, i staromilskou intimitu rituálu „přečtu si noviny“. Já jsem vyučený knihtiskař a vystudovaný grafik a pevně věřím, že se klasická tištěná média neztratí. Jen se podle mě budou ještě více specializovat a z trhu denního zpravodajství budou dál vytlačována. Bude to luxusnější a vzácnější záležitost. Stejně, jako jsou dnes některé zahraniční „biopotraviny“, které mají mnohdy horší kvalitu, než měly dříve průmyslově vyráběné potraviny z československých zemědělských produktů. Ale tak zlé to není. Vezměte si historii sdělovacích prostředků v posledním století. Když přišel rozhlas, předpovídal se konec novin. Když přišla televize, předpovídal se konec rozhlasu. A vždycky se našlo něco, co dokázalo využít přednosti toho kterého média – například tranzistoráky nebo rádia do aut, ofsetový tisk, fotosazba, digitální tisk. Na grafické škole v Helichovce nám kdysi Dr. Svoboda přednášel o tom, že jednou si bude každý tisknout noviny sám ve své kanceláři, podle své konfigurace. A už je to skoro tady...
Nelze se nezastavit u Andreje Babiše. Jak zdatný majitel médií to je? Když nahlédnete do jeho novin a posloucháte jeho rádio, zachycujete známky politického zneužívání jeho médií? Anebo to je všechno nesmysl a všichni jeho šéfredaktoři mají naprosto svobodnou ruku?
Je to zdatný podnikatel a tedy i zdatný majitel médií. Kromě toho, že jako novinář OPRAVDU neregistruji žádné zneužívání nebo využívání. Mimochodem, jako poslanec mám za dobu svého působení nejhorší zkušenost s osobním neprofesionálním útokem na mě z MF Dnes – ale to se týká jednoho „novináře“, kterému bych nedal ani zápočet. A osobně také mohu potvrdit, že Andrej Babiš důsledně nezasahuje do práce šéfredaktorů a řízení novin. Několikrát to zdůraznil i v debatách na našem poslaneckém klubu. Když pozoruji otevřené i plíživé útoky v médiích proti němu, tak mi to někdy přijde i škoda. Protože v konečné fázi mu to stejně předhazují, i když to nedělá. Jak to řekl jeden můj kamarád a zkušený mediální analytik – někdy připomíná po zuby ozbrojeného a skvěle vycvičeného vojáka, který se nechá zastřelit v zákopu.
Soukromé televize, například často propíraná TV Prima... Jak kvalitní zpravodajství a publicistiku nabízejí, opět například v kontrastu s Českou televizí?
Který český televizní program sledujete nejčastěji?Anketa
Myslím, že soukromé televize – zejména Prima a Nova, nabízejí velmi kvalitní zpravodajství. Je odvážnější, někdy bulvárnější. Díky menšímu počtu zaměstnanců a spolupracovníků je z toho více cítit „team spirit“. V poslední době mám také pocit, že na rozdíl od některých reportérů ČT umí také víc česky. Neslyším tam tolik omletých obezliček „v tuto chvíli, pro tuto chvíli“ nebo zvěrstva typu „města přinesly místo města přinesla“. V době největší slávy TV Nova, za dob doktora Železného, bylo jejich zpravodajství svým způsobem víc veřejnoprávní, než v tehdejší ČT. O excelentní publicistice Josefa Klímy a Standy Motla ani nemluvě – v té době to byl etalon nejvyšší kvality. Dnes je podle mě ČT 24 jako stanice a formát skvělá, moderátoři jsou skuteční profesionálové. Je to také díky neporovnatelně větším prostředkům, které má k dispozici oproti soukromým stanicím. Jen občas přemýšlím, jestli v některých momentech ve zpravodajství jde o chyby nebo záměrné zamlčování některých skutečností. Konkrétní příklad toho, co probíhalo na liště ve zpravodajství ČT 24: „Bylo podáno trestní oznámení, týkající se manipulace se zakázkami pro Českou poštu. Týká se to i zaměstnance společnosti, která je součástí společnosti Agrofert, kterou vlastní Andrej Babiš. Celkem byly obviněny 3 firmy a 10 lidí.“ Ukázka neobjektivní a zavádějící informace. Buď uvedu všechny vlastníky a názvy firem, nebo nikoho!
Internet, zejména takzvaná alternativní média. Jak kvalitní produkt na českém trhu nabízejí? A jak rozlišit mezi něčím, co lze brát vážně, a nadšeneckými projekty, které například ve věci Ruska, uprchlické krize nebo krize v EU mohou šlapat vedle?
Dostupnost provozování těchto médií přinesla pochopitelně i devalvaci obsahu i formy. Dnes dělá novináře kde kdo, běžně vidíte v psaném projevu gramatické chyby, v rádiích slyšíte směsici rádoby podbízivého puberťáckého žargonu a „vtipných“ poznámek. Je pravda, že trh sám rozhodne. Ale na druhou stranu – a to věděl už Goebbels – to, čím národ krmíte, ho také formuje. Rozlišit se to dá jednak citem, jednak tím, že máte informační předstih. Nebo větší přetlak. Dostatek informací z více nezávislých zdrojů vám vždycky přinese větší nadhled. I když – co je nezávislost. Vždycky jste jako provozovatel závislý minimálně na penězích, tedy potažmo reklamě...atd.
Když jsme u současných zásadních geopolitických proměn a jevů s nimi souvisejícími... Jak se podle Vás vyrovnává český novinář s tím, že český člověk nemá rád EU, nechce uprchlíky, odmítá politickou korektnost, leckdy nesdílí odmítavý postoj vůči Rusku a dokonce si i dovoluje podporovat prezidenta republiky? Existuje příkop mezi českým žurnalistou a českým mediálním konzumentem?
Příkopy – jak už název napovídá – někdo vykopal. Příkopy ovšem mohou sloužit jako příkopy zavlažovací. Na rozdíl od příkopů vodních či jiných obranných, je tu taky Taxisův vražedný příkop. Myslím, že mnoho žurnalistů – ve snaze rychle uspět – jde s momentálními vlnami nálad ve společnosti. Ale problém je v tom, že i ty nálady, stejně jako příkopy, leckdy někdo uměle vytváří. Neděsí mě, co je vidět a slyšet, ale to, co je za tím skryto v druhém, třetím plánu. Až po letech zjistíte souvislosti. A nebo taky nikdy. Někteří novináři to prostě neřeší a nemají problém se s tím vyrovnat nebo ztotožnit. A někteří pracují na zadání – ti s novinářskou etikou už vůbec nemají problém. Bohužel.
Mimochodem, co nová generace novinářů? Jak a kým je vychovávána, jak je vybavena do dnešní doby? Je schopna překlenout onen zmíněný příkop nebo ho bude spíše prohlubovat?
Z některých mám vyloženě radost. Nejsou zatíženi minulostí, vyrůstají v kosmopolitní společnosti a příkopy pro ně prostě neexistují. Ne proto, že by je nechtěli vidět, ale proto, že mosty berou jako samozřejmost a začátek zasypávání příkopů. Jsou to ti poctiví, kteří nekopírují ty módní vlny, mají vlastní názory a jsou ochotní poctivě pracovat. Protože žurnalistika a zejména zpravodajství – to je tvrdá dřina, vyžadující i jistou míru osobní statečnosti. A na to každý „koule“ nemá.
Václav Moravec, Alexandr Mitrofanov, Jaroslav Plesl, Jan Pokorný... Vezměme namátkou některé české novinářské osobnosti, jmenované i nejmenované, a podívejme se na jejich autorskou činnost či jejich způsob řízení redakcí. Kdo vyniká? Kdo stagnuje?
Nezlobte se, ale to si netroufám hodnotit. Už jenom proto, že hodně pamatuji...Všech si velmi vážím.
Ředitel Českého rozhlasu René Zavoral vyhlásil ,,konec aktivistické žurnalistice". Tak zaprvé, co to je ta aktivistická žurnalistika a kde se s ní v českých médiích setkáváme? Pokud jde o Český rozhlas, kde by měl Zavoral s tou ,,očistou začít"? A jak hodnotit dosavadní kroky šéfa ČRo, třeba i v kontrastu s linií řízení dalšího veřejnoprávního média, České televize?
Přiznám se, že nevím, co přesně si pod tím mám představit. Zda osobní lidovou tvořivost, nebo prezentaci proudů, směrů či skupin aktivistů. Podle toho, jak jsem pana ředitele poznal, si nemyslím, že by tím měl na mysli nějaké čistky. Spíše systematickou práci pro jednotnou filozofii a sound Českého rozhlasu. Stále jsou tam – kromě špičkových pořadů – i místa slabší, někdy připomínající vatu. To, co mám možnost sledovat – Český rozhlas poslouchám – považuji za pozitivní kroky, které nijak dramaticky nemění schéma. Posluchač Českého rozhlasu je velmi konzervativní a on to moc dobře ví. Ale na hlubší analýzu bych se musel na měsíc někam zavřít a souběžně poslouchat a dívat se na obě média. Tak to jsem Vám odpověděl stylem „princezna koloběžka“ ! Přijela, nepřijela...
Až se budeme bavit o českých médiích na konci roku 2016... Co lze očekávat za změny a za vývoj? Myslíte si, že dojde vůbec ještě k některým zásadním změnám?
Zpravodajství a toky informací se dál budou zrychlovat, zhušťovat a „globalizovat“. Bohužel. Ale pevně doufám, že souběžně s tím bude narůstat hlad a touha po objektivních a úplných informacích, které Vám nikdo nepředžvýkává. V tom se sází na pohodlnost davu a já pevně věřím, že Češi dál – stejně jako dřív – umí číst mezi řádky a samostatně uvažovat.
- Další půlnoční rozhovory ČTĚTE ZDE
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
