Pane doktore, vy jste ve svém komentáři s názvem „Co (na) nás čeká“ zmínil Čínu s tím, že její diplomati a politici se z českého vystupování v uplynulých dnech poučí. „Nevylučuji, že konfrontace s RF bude trvat delší dobu a bude doprovázena konfrontací s ČLR.“ S odstupem času nasvědčuje stále situace tomu, že konfrontace s Ruskou federací může trvat déle a lze předpokládat zhoršení vztahů s ČLR?

Ano. Je nutné počítat s tím, že do doby, kdy bude možné lépe určit kvalitu vztahu USA s ČLR a RF, k žádnému kvalitativnímu zlepšení vztahu nedojde. Před námi jsou oslavy 100 let od založení Komunistické strany Číny, spolkové volby v SRN a parlamentní volby v RF. Kromě těchto významných akcí probíhá celá řada jiných, neméně významných, ale v médiích nediskutovaných akcí NATO v blízkosti státní hranice RF a US armády v zájmovém poli ČLR i RF spojeném s Aljaškou a Arktidou.

Kromě toho nevíme, zda se k 20. květnu vrátí alespoň část ztraceného rozumu do Černínského paláce, zda kvetoucí velvyslanec Vítězslav Pivoňka v Moskvě nebude poslední květinou, která kvete na Rusko-českém diplomatickém poli, a zda ministr Kulhánek bude mít dostatek materiálu pro představení čtvrtletního výkazu své úspěšné práce a nejenom střepů. Skutečnost pravděpodobného setkání prezidentů Bidena a Putina má již dnes vliv nejenom na vztah USA a RF, ale i na postsummitový vývoj v EU, na který nemá EU ve skutečnosti žádný vliv. To i proto, že moment setrvačnosti EK se stal brzdou pokroku.