Komunisté mají opět problém s tím, aby veřejnost zahnali do temnot debaty o možné zrůdnosti komunistického režimu. Protikomunistickou vlnu zvednul totiž kardinál Miloslav Vlk, když reagoval na slova poslankyně Kateřiny Konečné, která v Hyde parku České televize řekla, že komunismus nikoho nezabil. „Žádná ideologie nikdy nikoho nezabila. Vždycky to byli lidé,“ uvedla.
Vlk pak na slova „rázné soudružky“ ale reagoval na svém webu kardinál.cz. Podle něj Kateřina Konečná straší národ přesně tak, jak to dělali stalinisté v první polovině padesátých let.
Ing. Kateřina Konečná
„Ale že ta nelidská ideologie, která má na svědomí miliony mrtvých, je k tomu vždy více méně nejrůznějším tlakem a násilím donutila, to už naše soudružka neříká!“ zlobil se kardinál. Podle něj Konečná předvádí „klasickou ukázku totalitní demagogie“.
Navíc ještě rudá poslankyně k tématu církevních restitucí zmínila, že „pokud vydáme český majetek cizí mocnosti - a tou Vatikán prostě je, tak bych to neváhala označit jako vlastizradu“.
Vlk: Je to podobné stalinistické frazeologii z počátku padesátých let
Jenže slova jako „nepřátelská mocnost“ či „vlastizrada“ už kardinál Vlk vydýchal jen stěží. Uvedl, že se podobají stalinistické frazeologii z počátku padesátých let, kdy se pořádaly monstrprocesy s nižšími a vyššími představiteli církve. Díky falešným obviněním byli odsouzeni k dlouhým trestům, které mnozí zaplatili životem. „Je smutné, že s touto ideologií chtějí mnozí sociální demokraté spolupracovat,“ dodal k tomu Vlk.
Jenže korunu všemu možná nasadila v neděli v televizním pořadu Partie místopředsedkyně KSČM Miloslava Vostrá. Když s lidoveckým poslancem Danielem Hermanem rozebírala lustrační zákon, tak totiž také uvedla: „Ti mrtví, to neudělala ideologie, ale lidé...“
Ing. Miloslava Vostrá
Leckoho by ale mohlo napadnout, že snad poslanci KSČM mají “v popisu stranické práce“ říkat, že komunismus nikdy nikoho nezabil.
„Ne, takto to nelze vnímat. Ovšem většinou, když je něco pravdivé, tak na to reaguje víc lidí než na něco, co pravdivé není,“ reagoval pro ParlamentníListy.cz trochu záhadně europoslanec Jaromír Kohlíček (KSČM).
Ing. Jaromír Kohlíček, CSc.
Také nemá v popisu práce řvát na redaktorky
„Když se podívám na katolickou církev, která občas říká velmi ´zajímavé´ věci, tak určitě ani kardinál Duka nemá nařízeno svými nadřízenými z Vatikánu, aby řval na redaktorky veřejnoprávního rozhlasu,“ poznamenal ironicky Kohlíček, který připomněl nedávnou slovní roztrpčenost kardinála Dominika Duky, který vedl s redaktorkou Českého rozhlasu rozhovor na téma církevních restitucí a přitom se velmi rozlítil.
„Kardinál Vlk i Duka se čílí hlavně proto, neboť jde u těchto restitucí o velký majetek a vždycky, když se jedná o velký majetek, tak se o něj lidé hodně derou,“ zmínil europoslanec na adresu obou kardinálů.
Kohlíček: Katolíci mají na svědomí nejvíc mrtvých
K rozlícenosti Miloslava Vlka na Konečnou zdůraznil, že hlavní problém je v tom, že to byli právě katolíci, kteří mají na svědomí nejvíc mrtvých lidí v minulých letech.
„Čarodějnické procesy – to byla záležitost nikoliv nařízená z Vatikánu, ale záležitost zcela konkrétních lidí, kteří na tom viděli vlastní pekuliární zájmy. Takže by si pan kardinál měl napřed zamést před vlastním prahem, protože to byly skutečně celé národy, které se podařily církvi násilím umlčet - a to v rámci převádění na katolickou jedinou pravdu,“ zmínil europoslanec s tím, že se církvi dařilo takto umlčovat nejenom nevěřící - konkrétně národy Latinské Ameriky - ale i věřící, když probíhala rekatolizace českých zemí.
„Je tady známo, že jak rekatolizace, tak zejména čarodějnické procesy - a to zase není specialita jenom katolické církve, koneckonců čarodějky byly upalovány i v evangelických zemích - byly činy zcela konkrétních lidi. Když si přečtete Bibli, tak tam se přece neříká, že musím vyhubit nevěřící, případně ty, kteří věří vírou, kterou ale já neuznávám. Toto by ale měl pan kardinál Vlk při svém vzdělání a zkušenostech snad vědět. Mne překvapuje, že to neví,“ dodal Kohlíček.
Poslanec KDU- ČSL Daniel Herman, který je bývalým mluvčím České biskupské konference a také někdejším ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů, se nad slovy Kohlíčka ale velmi ošil.
Podívejme se na Severní Koreu a na Čínu
„Ono je to trošku rozdíl, když hovoříme o historii staré několik staletí a o komunistických zločinech, které jsou současné. Když se podíváme do Severní Koreje, do Číny či na Kubu, kde komunisté vládnou, tak tam jsou mrtví ještě dnes. Ještě v roce 1989 byli stříleni lidé na našich státních hranicích a umláceni ve vězeních. Srovnávat tak středověk a současnost, to velmi pokulhává,“ odrazil Herman Kohlíčka.
Prý je přesvědčený, že zločiny komunismu jsou logickým důsledkem zvrácené komunistické ideologie.
„Nejsou to žádné excesy, ale je to logický důsledek této zločinné ideologie tak, jak o tom hovoří náš zákon 198 o zločinnosti komunismu. To znamená, že toto je konzistentní stanovisko a je třeba se na tuto historii dívat objektivně. Proto komunistické argumenty prostě neobstojí. Vždyť na kontě komunistů je sto milionů mrtvých - zhruba 80 milionů připadá na Čínu a dvacet milionů na Sovětský svaz. A to cituji z černé knihy komunismu. Je to dokonce víc, než je obětí druhé světové války, kterých je zhruba 62 milionů,“ vzkazuje Herman představitelům KSČM, a to konkrétně jak Kateřině Konečné, tak Miloslavě Vostré.
Nejsou schopni jakékoliv sebereflexe
„Tato fakta si asi poslankyně nejsou schopna přiznat. Paní místopředsedkyně Vostrá navíc včera celkem jasně ve svém televizním vystoupení, v němž jsme byli spolu, dávala najevo, že komunisté nejsou schopni jakékoliv sebereflexe,“ uvedl dále pro ParlamentníListy.cz lidovecký poslanec.
Jeho kritika se ale zaměřila i na slova Kateřiny Konečné k tomu, že když Česko vydá svůj majetek cizí mocnosti, tedy Vatikánu, tak že by to neváhala označit jako „vlastizradu“.
„To je naprosto nesmyslné tvrzení, protože jednak paní poslankyně vůbec nerozlišuje stát Vatikán a Svatý stolec jako středisko nebo správní centrum církve. Samozřejmě, že to vůbec není žádná cizí mocnost, která by do toho nějak vstupovala. Je to naprostý nesmysl, církevní restituce se totiž dějí podle našich zákonů. Proto je to podle mne totalitní demagogie, nic jiného. Jsou to prostě nesmysly,“ dodal.
Akce komunistů v padesátých letech byly v duchu ideologie
První místopředseda KDU-ČSL Marian Jurečka pak ParlamentnímListům.cz zdůraznil ten fakt, že slova obou komunistek jsou přímo v duchu „tradiční komunistické ideologie“, neboť tam jde o to něco zkreslovat a říkat jinak, než je skutečnost.
„Je potřeba si uvědomit, že veškeré akce komunistů především v padesátých letech byly právě v duchu komunistické ideologie. To nebylo o tom, že by se rozhodovali jednotliví lidé. Tehdy prostě byla taková dikce komunistické ideologie jak u nás, tak i v Moskvě, a proto se tady tyto věci děly,“ pronesl Jurečka.
Ing. Marian Jurečka
Podle něj má však pravdu europoslanec Kohlíček v tom, že má církev na kontě „čarodějnické procesy“.
Katolická církev se omlouvala, ale komunisté ne
„V historii se staly okamžiky, kdy katolická církev, ale i jiní představitelé církve nejednali, jak by měli jednat v duchu nauky katolické církve. Avšak je potřeba si uvědomit, že katolická církev se opakovaně za tyto věci omlouvala a omlouvá, udělali to více než tři papežové. Mí rodiče třeba také tvrdě doplatili na nástup komunistického režimu, ale do dnešních dní se jim nikdo z představitelů komunistické strany za to neomluvil,“ zdůraznil Jurečka.
Podle jeho soudu je třeba tyto věci rozlišovat.
„Jestliže někdo odkazuje na to, že se komunisté vypořádali s minulostí po roce 1990 nějakým usnesením na jejich sjezdu, tak by si měli uvědomit, že tady měli k omluvě i jiné nástroje. Pokud jsou schopní lidem do schránek rozesílat volební materiály a letáky, tak jim nikdo nebrání v tom, aby něco podobného udělali i v případě omluv, aby se jednou provždy od tohoto distancovali. Ale to nikdy neproběhlo,“ uzavřel lidovecký poslanec.
Méně emocí a více věcných argumentů, okřikl Dolejš
„Chtělo by to méně emocí a více věcných argumentů při komunikaci. Věřící a komunisté nejsou přece nepřátelé,“ pokáral jak své straníky, tak i jejich oponenty komunistický místopředseda Jiří Dolejš a připomněl, že existují historické konotace na křesťanský komunismus.
„A i dnes mnozí křesťané vidí evangelické poselství socialismu jako pokus dosáhnout království božího na zemi. Na druhou stranu militanti a demagogové se mohou vyskytovat na obou stranách, ty názory je ale třeba nedogmaticky překonat. Zametejme si každý u svého prahu,“ poznamenal Dolejš sebekriticky.
„Ideologie samozřejmě mohou zabíjet, ale dá se jim to dát za vinu jenom tehdy, pokud přímo hlásají nenávist vůči jiným. A tím se právě autentický komunismus liší například od fašismu a nacismu. Jeho základ je univerzální humanismus, ale byl praxí ve dvacátém století mocensky deformován,“ vysvětlil.
Gulagy a politické procesy totiž podle něj nejsou komunismus. „To je jako bychom hlásali, že křesťanství jako náboženství lásky je totéž co krvavá kristianizace světa či statisíce autodafé (akt víry je slavnostní vyhlášení inkvizičního rozsudku nad kacířem či odpadlíkem u španělské či portugalské inkvizice - pozn. red.) během čarodějnických procesů,“ dodal k tomu pro ParlamentníListy.cz.
Lustrační zákon se týká už minima lidí
Pokud jde o lustrace, tak zatím každá revoluce se podle něj bránila eliminací svých odpůrců.
„A lustrační zákon lze označit jako akt revolučního práva, ale naštěstí nekrvavý. Tedy ani gilotiny, ani šibenice. Do řádného právního státu ovšem revoluční právo nepatří. Proto je problém lustračního zákona i ve vztahu na Evropskou unii. Minimálně při vstupu do EU jsme mohli - a KSČM tvrdí, že měli - jeho účinnost ukončit. Dnes už se stejně týká minima lidí, většinou už nežijí, či jsou v důchodu,“ zastal se nakonec Dolejš své kolegyně Vostré. Ta se totiž v nedělní Partii s výše zmiňovaným Hermanem přela právě o tom, zda je v nynější době oprávněné vyžadovat, aby ministři budoucí vlády měli lustrační osvědčení. Vostrá ale tento zákon označila za diskriminační.
„Je přežitý a měl by být zrušen,“ zdůraznila.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Olga Böhmová
