„Pro nás je nejdůležitější zákazník, protože bez něj by obchod neexistoval,“ vysvětloval v pořadu Máte slovo Petr Baudyš ze Svazu obchodu a cestovního ruchu. Podle něj akorát obchody naplňují požadavky zákazníka, který má v současnosti holt málo peněz.
„Já mám pocit, že zákazníci takovýhle blafy opravdu nechtějí,“ argumentovala mu ale žena ve studiu, která dvacet let pracovala jako kuchařka. „Zákazník je pro nás číslo jedna,“ stál si dál za svým Baudyš. „To bejvávalo, možná,“ dozvěděl se odpověď.
Baudyše se v ČT zastal i generální ředitel Kosteleckých uzenin Jan Hanuš. „Ne každý v této republice má na konci měsíce přebytek výplaty,“ vysvětloval. Stejně jako se nevyrábí jen kvalitní a drahá auta, tak se dělá i levnější a méně kvalitní uzenina. „Když to někdo kupovat nechce, tak ať to nekupuje,“ míní Hanuš.
Psali jsme:
„Vždycky ty peníze nemáme, ale někdy je máme,“ ozvala se žena z publika, která zastupovala Sdružení obrany spotřebitelů. Kdo nám tedy zaručí, že dražší uzenina bude skutečně kvalitní? „Já dám mnohdy peníze a nedostanu za to to, co si představuju,“ dodala.
Rada? Neutrácejte za levné potraviny
Podle Hanuše je ale řešení jednoduché. Když dají lidé najevo, že v obchodech chtějí kvalitní jídlo, obchody se tomu přizpůsobí. „Neutrácejte za levné jídlo,“ zněla jeho rada.
Jenže to se nacházíme v bludném kruhu. Někdo na dražší jídlo jednoduše nemá, například mnoho seniorů. „Čeští důchodci tady nesnídají kaviár a ani nebudou,“ zapojil se do diskuse místopředseda ČSSD Michal Hašek. To ale výrobci i obchodníci krčí rameny. „Dělat šunku za dvacet korun, aby měla 90 procent masa, není úplně možné,“ odvětil mu upřímně Baudyš.
Problém je také částečně v zákoně. Ten především stanovuje, že potraviny nesmí být zdravotně závadné, o kvalitě se ale už tak často nehovoří. „Znáte výrobní salám? Ten je nejlevnější a nejhnusnější,“ poukázala bývalá kuchařka. Ve skutečnosti jde hlavně o kůži, skelety a strojově upravené maso. Dává se často do vlašského salátu.
Místo špekáčků jsou opékáčky, buřtíky...
Podobně pak špekáčky, připomněla moderátorka Michaela Jílková. Když chce člověk koupit skutečně kvalitní, musí dlouho hledat. „My chceme ceduli: Buřty, tři procenta masa,“ dodala k různému obcházení zákona.
„Jsou tzv. opékáčky, buřtíky… A tam převládá opracované maso,“ souhlasila i bývalá kuchařka. Špekáček má mít alespoň 40 procent masa – aby se tato povinnost obešla, vymýšlí se podobné názvy. „Jestli legislativa dovolí název opékáček, je to opékáček,“ krčil rameny i Baudyš za obchodníky.
„Ty potraviny jsou poživatelné, nejsou životu nebezpečné. Ale jejich nutriční hodnota je nízká,“ popsal takové opékáčky i Hašek. Podle něj by se napomohlo řešení situace, kdyby se více podporovala česká produkce. Když už nic, alespoň je u ní větší jistota čerstvosti a také Češi musí dodržovat některé postupy, které třeba Poláci nemusí.
Například taková kuřata. Ta můžou být v Polsku chlazená vodou a ne vzduchem, jak je tomu u nás. Díky tomu mají výrobci nižší náklady, kuřata stojí méně, a proto se dovážejí odtud. Zde se Baudyš opět odkázal na legislativu – jestliže dovoluje, že polská kuřata nemusí být takto přísně hlídána, ale mohou se dovážet…
Podle ženy ve studiu je to akorát podvod na zákazníky – kupují si maso, vodu a chemii místo pouhého masa. Problém občas leží ale právě i na zákaznících, kteří si tyto informace nezjišťují. „Problém je, že vy tam můžete napsat, co chcete a kam chcete. A můžete to tam dát transparentně. Problém ale je, že všichni máme občanky, ale neumíme číst,“ poznamenal jeden muž v publiku.
Jak Baudyš poukázal, že se denně bojuje o zákazníka a upravují se podle něj ceny. Pokud si ale někdy nepřečte etiketu či se o svoje jídlo nezajímá, výrobce a obchodníky to nebude nutit, aby svoje zboží zkvalitňovali.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Pavlína Nouzová
_profil_top.jpg)
